Krátce po vypuknutí války na Ukrajině, byla šance na uzavření příměří. Obě strany tomu byly nakloněny a došlo k výraznému pokroku v pohledech na konflikt. Uvedl to bývalý premiér Izraele Naftali Bennett v prvním velkém rozhovoru po konci ve funkci. Během popisu jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, v rozhovoru s pravicovým novinářem a komikem Hanochem Daumem, popsal některá jednání, která dle něj vypadala nadějně. O svých schůzkách s Putinem informoval jak Ukrajinu, tak západní spojence. Jednání nakonec skončila, kvůli nedůvěře západu vůči Putinovi a masakru v Buči.

Bennett v rozhovoru popisuje svou roli v jednáních v počátcích války. S Putinem se poprvé setkal v Soči asi dva měsíce před začátkem války. „Pojďme se projít po pobřeží,“ nabídl mu Putin po konci oficiálního programu. Mluvili spolu asi pět nebo šest hodin v přátelském duchu.

Bennett dokonce popisuje, že byl výjimečně pozván do Putinova sídla v Soči, kde se bavili u barového stolu. Byl tam pouze Putin, Bennett a překladatel. Probírali větší množství témat, ať už historii či, jak zmínil v další části rozhovoru, pro Izrael důležitou situaci v Sýrii.

Později Bennett přednesl požadavek ukrajinského prezidenta Volodimira Zelenského, který ho kontaktoval několik dní před setkáním v Soči, aby tlumočil žádost o setkání s Putinem. Bennett popisuje, jak se z přátelského a příjemného hostitele Putin proměnil v chladného. „Jsou to nacisti, váleční štváči, nesetkám se s ním,“ odsekl během setkání Putin.

Bennett uvádí, že po setkání v Soči s Putinem komunikoval s pocitem, že mu Putin naslouchá. Zmiňuje například případ izraelské polní nemocnice ve Lvově. „Když mi dáš své slovo, že to nebude skrýš pro zbraně a vojáky a nebude sloužit vojenským účelům, tak žádný problém, jen mi řekni, kde je, abych zajistil, že nebude bombardována,“ odvětil na Bennettovu žádost Putin.

Bennett během rozhovoru popisoval komplikovanou situaci, kdy nechtěl válku v Evropě a zároveň nechtěl narušit rusko - izaelské fungování v Sýrii, kde Rusko toleruje útoky izraelského letectva na Hizballáah. Zároveň chtěl mít jistotu, že Izrael nebude do konfliktu vtažen, a že bude dodávat pouze humanitární pomoc. A nejlépe jak toho dosáhnout, byla podle Bennetta snaha být proaktivní v řešení rusko-ukrajinského konfliktu.

Tehdejší premiér se proto nabídl jako mediátor a o všem informoval, jak Ukrajinu, tak západní velmoci. Několik dní po začátku konfliktu odcestoval do Moskvy přes Kazachstán. Upozornil, že v té době probíhala jednání v Homelské oblasti v Bělorusku. Zároveň tehdy Zelenskyj uvedl, že Ukrajina se nepokusí vstoupit do NATO. Bennett proto byl v této době pozitivní. V rozhovoru se vyjádřil, že šance na příměří podle něj byly přibližně 50/50.

Na setkání Putin Bennetta ujistil, že Putin nechce zabít Zaelnského. Bennett pak vzpomíná, že v následných jednáních, která se rozběhla, navrhl i mechanismus bezpečnostních záruk cizích zemí. „Tehdy jsem využil svých zkušeností, hodně jsem o tom přemýšlel a řekl jsem, že bezpečnostní záruky nemají smysl, protože strany konfliktu nemohou jednat o něčem, co nemají,“ uvedl Bennett a vzpomenul pošramocenou pověst Spojených států po ústupu z Afghánistánu.

Bennett podle vlastních slov proto místo záruk navrhl jednání o velikosti obout armád a o počtu jednotlivých zbraní. Nazval to izraelským modelem, kdy Izrael spoléhá na velikost svého vojska, jako odstrašujícího prostředku. „Oba souhlasili,“ uvedl Bennett. Celkem si podle Benetta Rusko a Ukrajina vyměnili přes Izrael 17 nebo 18 návrhů příměří.

Za klíčové momenty pro konec mírových jednání označil Bennett odpor západních státníků k ustupování agresorovi a masakr v Buči. „Věděl jsem, že se dohoda rozplynula,“ uvedl Bennett k Buči. Více taky nemluvil o posledjednáníní části jednání o teritoriálních sporech. Zároveň uvedl, že i přestože byl během jednání optimistický, nakonec uznal postoj Západu, který odmítal příměří, chtěl ukázat silnou vůli a nedělat ústupky Rusku.

Podle Bennetta je předčasné hodnotit nyní jeho snahu. A konstatuje, že tehdy považoval podporu Ukrajiny ze strany Západu za chybu, dnes si tím už není jistý, když uváží, že tvrdý postoj Západu třeba aspoň odradí jiné agresory v jiných částech světa, řekněme Čínu od přepadení Tchaj-wanu.