Jako kdyby do sebe konečně všechno zapadlo. Andrej Babiš, reportoval v pondělí server Euractiv.cz (český partner serveru EURACTIV.com v Bruselu), má potíže ve své evropské politické rodině. Tou, jak je známo, je Renew Europe, respektive ALDE, Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Babišovi v jeho frakci kladou za vinu nedávné vystoupení na sjezdu hlavně amerických, ale taky mnoha evropských konzervativců v Budapešti, který se konal pod názvem CPAC 2023. Dita Charanzová, Babišova dlouholetá tvář v Evropském parlamentu, svého času místopředsedkyně tohoto tělesa, potvrzuje, že nejbližší kongres ALDE bude Babiše „řešit“.

Zmíněný text na webu Euractiv kromě politického rozporu, jakým samozřejmě účast certifikovaného liberála na akci konzervativců je, připomíná Babišův dávný střet zájmů. Europarlament za to tehdejšího premiéra České republiky odsoudil v rezoluci na podzim 2020. Vytahuje se to teď na Babiše účelově, asi jako byste na zaměstnance, když už pro něj nemáte peníze nebo vás z jiného důvodu rozčiluje, vytáhli, že jednou před pěti lety přišel pozdě do práce.

Lídři frakce, nejskandálněji Guy Verhofstadt na třetím kongresu ANO v Praze roku 2015, svou přítomností, nebo aspoň videozdravicemi vyráběli zdání ANO jako normální, evropské formace. Věra Jourová, která z místa 1. místopředsedkyně ANO pokračovala rovnou do Evropské komise, neměla na svém novém působišti kvůli Babišovi a jeho střetu zájmů žádný viditelný problém. Pro tak sociálně bystrou a všímavou ženu nebylo těžké postřehnout, že třeba nákup médií politikem nepředstavuje zásadní problém, dokud vy a tím i vaše akvizice spadáte do politické rodiny. První obavy komisařky Jourové o svobodu slova směřovaly do orbánovského Maďarska.

Tady náš výklad dospěl k čáře, kterou někdy během svého premiérování, na summitech EU, překročil kooperací s maďarským premiérem Babiš. Žádné čerpání dotací a pobyt ve vládě současně, žádný nákup novin a rádií, žádné zákony ve prospěch své firmy (biopaliva první generace). Ale spojenectví s Viktorem Orbánem. Maďarský politik nebyl na západě Evropy populární vlastně nikdy od chvíle, co roku 2010 pevně uchopil moc, ale otevřené nepřátelství mainstreamu za hranicemi mu vynesly až dva pozdější kroky. Na podzim 2015 při migrační krizi prováděl politiku zavřených hranic, v prudkém kontrastu s politikou otevřených hranic Angely Merkelové; o dva roky později inicioval zákon proti – jak to vidí on –indoktrinaci dětí a školáků sexuální výchovou v duchu LGBT a transgenderismu.

Od těchto dvou opovážlivostí platí, že politik Orbán už není předmětem nějaké racionální politické analýzy nebo zpravodajství. Mainstream o něm referuje jako o zlu tak evidentním, že už není třeba vysvětlovat, v čem přesně má být horší než jeho kolegové ze summitů EU, v čem přesně je Maďarsko nesvobodnější než zbytek Unie. Tento mainstream je rostoucí měrou ideologický a pokroková ideologie je pro něj důležitější než nějaké staré ctnosti Západu jako třeba oddělování zájmů státu a byznysu nebo systém kontrol a protivah (checks and balances). Tak to právě zjišťuje Andrej Babiš.