Prošlo komunistickou stranou šest milionů lidí? Historici dodnes nemají jasno
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Ani 35 let od pádu komunistického režimu není podrobně zmapováno, kolik přesně prošlo Komunistickou stranou Československa členů. Ředitel Muzea paměti XX. století - historik Petr Blažek číslo odhaduje na šest milionů lidí za celou dobu trvání strany. Za první republiky přitom masová nebyla, spíše naopak. To, že komunistický režim zažilo několika generací, přineslo závažnější dědictví než období okupace. Blažek to uvedl v dnešním úvodu třídenní vědecké konference na téma (Ne)vyrovnání se s komunistickou minulostí.
Akci uspořádal k 35. výročí pádu komunistického režimu Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) ve spolupráci s Úřadem vlády ČR a Muzeem paměti XX. století v pražském Lichtenštejnském paláci.
Podle ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN) zní odpověď na lehce provokativní název konference, zda se česká společnost dokázala vyrovnat s dědictvím komunistického režimu, že nikoli. Otázkou je, proč se to nepovedlo a zda se to povést mohlo, řekl. Nacismus podle Dvořáka stihnul v kratší době trvání ukázat tu nejhorší tvář, komunisté naopak vládli dlouho a vytvořili systém života v kleci - jako v jakési zoo. Po krachu systému lidé podle Dvořáka dostali svobodu, na kterou ne všichni byli připraveni, a někteří se proto zase začali ohlížet, kde je klec, popsal ministr postoje části české společnosti.
Česko je podle Dvořáka nyní v situaci, kdy se komunisté mohou vrátit nejen do Parlamentu, ale i do vlády. Stejně jako další účastníci konference vzpomenul na někdejší diskusi o možnosti zakázat komunistickou stranu. Skončila odmítnutím zákazu kvůli nedemokratičnosti takého kroku a také argumentu, že by opatření nezabránilo vzniku nových subjektů s komunistickými postoji.
Po konci studené války na sebe Západ podle historika Igora Lukeše nevzal morální zodpovědnost za společnost poražených a odmítl nahlas pojmenovat, že dobro zvítězilo a zlo bylo poraženo. Pasivita Západu a jeho neodvaha k dekomunizaci ve východní Evropě následně podle historika vedla k relativizaci hodnot. Neuznávání toho, že záleží na faktech, pak podle názoru Lukeše mělo dopad i na myšlení na Západě. Jako příklad uvedl nedávné zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států přes zjevné nepravdy, které šířila jeho kampaň.
čtk,