Bruselu vyrostlo nové problémové dítě. Tentokrát nejde o výrostka z pochybného regionu střední a východní Evropy. Zlobit začíná zakladatelský stát Evropské unie, Nizozemsko. Po pěti měsících vyjednávání předseda Strany pro svobodu (PVV) Geert Wilders, běžně v médiích označovaný za údajně krajně pravicového, ohlásil dohodu na koaliční smlouvě. Pokud se jí nová vláda bude opravdu držet, znamená to přímý střet s EU.

Tedy nástup nového kabinetu ještě není stoprocentně jistý, schází totiž shoda na takové maličkosti, jako kdo ji povede. Předpokládá se, že to nebude sám Wilders, ale nějaký jeho spolustraník. Vyjádření Wildersových budoucí koaličních partnerů naznačovala, že se nejedná o zrovna malou překážku.

Předpokládejme, že se ji podaří překonat. Co vlastně plánuje nová vláda, jejíž součástí má být kromě PVV, středopravicová Lidová strana pro svobodu a demokracii (VVD), středová Nová společenská smlouva (NSC) a rolnické Hnutí zemědělců a občanů (BBB)?

Po plnohodnotné invazi na Ukrajinu se ale od Putina distancoval. Jeho volební program označil Rusko za „agresora“ a útok za „nelegitimní“. V koaliční smlouvě stojí, že „politická, vojenská, finanční a morální podpora Ukrajiny v odporu proti ruské agresi“ bude pokračovat. Zároveň se mají uzákonit 2 % HDP na obranu.

V domácí politice je ale jasné, že Haag se řítí proti evropské zdi. Nizozemsko má zavést „nejpřísnější azylovou politiku v historii“ a bude požadovat výjimky z nově schváleného migračního paktu. Bude zajímavé sledovat, jak se tento střet vyvine. EU na jakékoliv „opt-outy“ z pravidel tradičně hledí značně nelibě. „Vícerychlostní unie“ totiž nabourává představu kontinentu nezadržitelně pochodujícího ke stále bližší integraci. Zároveň otevření právě složitě vyjednaných migračních pravidel by nezpochybnitelně spustilo lavinu. Nepochybně by se přidalo minimálně Polsko a Maďarsko.

Nizozemsko je tradičně rozpočtový jestřáb odmítající jakékoliv evropské sdílení financí. Wilders tuto tradici pouze upevní. Když odcházející premiér Mark Rutte, známý v Bruselu jako „pan Ne“, kvůli jeho odporu proti společnému evropskému půjčování, souhlasil s postcovidovým fondem obnovy, Wilders ho obvinil z posílání peněz holandských daňových poplatníků nezodpovědným Italům. Nová vláda bude usilovat o zmenšení nizozemského příspěvku do rozpočtu EU. Zde se také rýsuje střet s Bruselem.

Platí to i v zelené politice. Budoucí koalice se sice zavázala dodržet klimatické dohody, ale zároveň chce zrušit nejrůznější zelená opatření. Nemá se tak zvyšovat uhlíková daň nebo nebude potřeba vyměnit bojlery na fosilní paliva za tepelná čerpadla. Součástí klimatického plánu je i rozšíření těžby plynu v Severním moři a výstavba nových jaderných bloků. Výstavba nových atomových elektráren pro životní prostředí dlouhodobě udělá nejspíše více než vztyčování nových větrníků, které má být omezeno, ale i tak se mezinárodní komentátoři pozastavují nad tím, jak chce tedy Nizozemsko svých klimatických cílů dosáhnout.

Poslední velký střet se rýsuje v zemědělské politice. Evropské regulace ohledně dusíku vedly k obřím protestům nizozemských farmářů. Dobytek je totiž jedním z hlavních producentů dusíku a nizozemští zemědělci nemohli regulacím dostát bez vybíjení stád či přímo likvidací svých farem. Protestní hnutí vedlo k založení hnutí sedláků BBB. Nová vláda bude usilovat v Bruselu o změnu pravidel či udělení výjimky.

V migrační, fiskální, zelené a zemědělské politice s velkou pravděpodobností vypukne tvrdý konflikt mezi Haagem a Bruselem. Bude zajímavé sledovat, jak se k tomu EU postaví. Nizozemsko je zakládající člen a také jeden z nejbohatších. Nelze ho tedy paternalisticky poučovat, ať je vděčné, že je vůbec součástí Evropy, jak se někdy děje v případě východního křídla. Jedná se o jednu z nejliberálnějších zemí kontinentu a nelze ji obvinit ze zpátečnického tmářství jako třeba Polsko za PiS nebo Orbánovo Maďarsko. Závazek dávat 2 % na obranu a podporovat dále Ukrajinu také vyráží kritikům z ruky proruskou kartu. Evropské summity budou nyní zase o něco zajímavější.