V anglosaském světě proběhly jedny důležité volby. Ne, nemáme nyní na mysli výběr amerického prezidenta. Britští konzervativci si vybírali nového lídra. Ten předchozí, Rishi Sunak, rezignoval po prohraných volbách v červenci. Nově torye povede Kemi Badenochová, možná nejzajímavější člověk v čele Konzervativní strany od dob Margaret Thatcherové.

Postoje Badenochové ale nejsou tak překvapivé, pokud se podíváme na její životní příběh. Narodila se do lepší nigerijské rodiny, konkrétně z etnika Joruba. Otec byl praktický lékař a aktivista za práva Jorubů, matka univerzitní profesorka fyziologie. Její matka odletěla v roce 1980 porodit do Londýna, kvůli tamější kvalitnější zdravotní péči. Díky tomu má Badenochová anglické občanství, Británie ho udělovala do roku 1981 všem, kteří se narodili na jejím území. Nicméně do svých 16 let vyrůstala v Nigérii, pak ji rodiče kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci poslali za příbuznými do Londýna. Sama sebe tak považuje za přistěhovalkyni první generace.

Právě porovnání stability a prosperity Británie s Nigérií, která upadla do chaosu, tvoří základ jejího přesvědčení, že Británii je třeba bránit. „Lidé ve Spojeném království považují mnoho věcí za samozřejmé a domnívají se, že protože se jim dařilo, bude se jim dařit vždycky,“ řekla v rozhovoru pro web Unherd. Badenochová ví, jak rychle se může společnost stát nefunkční. Pro Unherd například odmítá nařčení, že by Spojené království byla nějak obzvláště rasistická země. Upozorňuje, že policie v Nigérii sice měla stejnou barvu pleti jako ona, rozhodně to ale neznamená, že odváděla lepší práci či že se k ní chovala lépe než ta britská. Spíše tomu bylo naopak. Má pocit, že Británie a všeobecně Evropa se utápějí v koloniální vině a mají výčitky svědomí, přitom si neuvědomují, jak je stabilní společnost křehká.

Úspěch Británie stojí podle Badenochové i na vysoké společenské důvěře, která ale rychle upadá. „Pokud do země masově přivádíte lidi s velmi odlišnými postoji a nekladete velký důraz na to, co je na této zemi výjimečné, co je jiné a proč je to důležité, bude důvěra erodovat,“ myslí si. Multirasová Británie prý podrývá vizi jednotného národa. To, že je černošská imigrantka, jí pomáhá tyto problémy vidět a artikulovat jasněji než lecjaký bílý Brit. A také je těžší obvinit ji z rasismu.

Ne všichni konzervativci jsou z Badenochové nadšení. Součástí britského konzervatismu byl paternalistický pragmatismus. Toto křídlo si myslí, že Badenochová je příliš prostořeká a ideologická. Bojí se, že chce v Británii zavádět pravici amerického typu, kterou tito konzervativci považují za pokleslou.

Naopak další jí vzývají jako novou Margaret Thatcherovou, která obnoví Konzervativní stranu a povede ji ke světlým zítřkům. Příliš brzy na to soudit. Další volby jsou plánované za pět let – a Badenochová se jich nemusí dočkat. Toryové mají výměnu lídrů jako hobby.

Ukazuje však na zajímavou možnou dynamiku v budoucím boji o duši Evropy. Největším zastáncem její současné podoby, zvyků, psaných i nepsaných pravidel se mohou stát právě přistěhovalci, kteří si uvědomují jejich sílu.

Vezměme si například události v Amsterdamu, kde rozzuřený dav napadl izraelské fanoušky Maccabi Tel Aviv. Deset z nich bylo zraněno, další se ocitli v obležení v hotelech. Izraelci mluví o pogromu. Kritici upozorňují, že fanoušci se chovali hrubě a vykřikovali protipalestinská a protiarabská hesla. Že se fanoušci fotbalu chovají jako hulváti, není nic nového, na rozdíl o pokusu je zlynčovat. Široce kritizovaná je nepřítomnost nizozemské policie. Může to být dáno i tím, že tamní policie, uvyklá na vysokou míru společenské důvěry, takovéto výtržnosti ani nepředpokládala. Badenochová se svou zkušeností z Nigérie něčím takovým nemůže být překvapena.