Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která se spolu se lídrem Senátu Milošem Vystrčilem nejvíc profilovala na budování vztahů s Tchaj-wanem, se včera těžko smiřovala se zprávou, že největší světový výrobce čipů, tchajwanská firma TSMC, postaví svoji novou evropskou továrnu nikoli u nás, ale těsně za naší hranicí. Ve východoněmeckých Drážďanech. TSMC je ve výrobě čipů, tedy fakticky mozků všech technologií od mobilů a počítačů po auta, světovým hegemonem. Ovládá 54 procent trhu s čipy, u těch nejsofistikovanějších skoro devadesát procent. Do nové továrny v Německu investuje 10 miliard eur (245 miliard korun). Dalších 5 miliard eur (122 miliard korun) na dotacích přidá německá vláda.

Drážďanská továrna bude společným podnikem Tchajwanců a německých firem Infineon, Bosch a  nizozemské NXP Semiconductors. Obě německé společnosti už mají v Drážďanech továrny. Nizozemská NXP patří mezi jejich klíčové zákazníky. Drážďany jsou tedy už v této chvíli jakýmsi evropským čipovým uzlem.

V byznysu se dělají projekty, které dávají smysl. Továrny se nerozdávají za zásluhy při návštěvách. Politická ekonomická diplomacie má své meze. A v obchodu mezi svobodnými zeměmi, mezi něž Tchaj-wan naštěstí stále patří, není tím podstatným.

TSMC také nebude v Evropě stavět to nejmodernější, co má ve svém arzenálu. Nepřinese sem nejmodernější výrobní technologie, jimiž se vyrábějí například čipy do iPhonů od Applu nebo pro Nvidii. Budou se tady vyrábět nejjednodušší čipy používané například do aut. Tchajwanci nemají zájem stavět v Evropě modernější výrobu ze dvou důvodů. Zaprvé tady pro ně nejsou zákazníci. Evropa nemá firmy typu Apple, které by vyžadovaly ty nejmodernější čipy.

Tchaj-wan kromě toho používá svůj vyspělý polovodičový průmysl jako takzvaný křemíkový štít, jinak řečeno – nechává si vyspělé technologie u sebe na ostrově v rámci obrany proti Číně. „Pokud by se narušila naše polovodičová výroba, byla by to ekonomická katastrofa pro celý svět,“ řekl deníku E15 během návštěvy Tchaj-peje tamní ministr zahraničí Joseph Wu. TSMC udělala výjimku v případě USA, kde staví nejmodernější továrnu v Arizoně. Start výroby ale nakonec bude muset odložit pro nedostatek kvalifikovaných odborníků.

Na tomto příběhu se ukazuje, že v případě čipů Evropa zůstane jen závislou montovnou. Tchajwanská investice jí nepomůže ke strategické nezávislosti, o níž tak moc sní a mluví třeba francouzský prezident Emmanuel Macron.

Příběh TSMC připomíná, že neumíme vyvinout ani vlastní čipy, ale nemáme dokonce ani technologické firmy, které by ty nejsofistikovanější byly schopny použít. Současná deglobalizace je extrémně nebezpečná pro Evropu, která se postupně stále víc stává ekonomickým skanzenem, který je v technologiích zcela závislý na Americe a Asii. To, že tady není jediná evropská značka smartphonů a všemu dominuje Amerika s Asií, je jen jeden symbolických příklad.

My jako subdodavatelská ekonomika, s příliš málo finálními výrobky, jsme na tom ještě hůř než ostatní evropské země, které je alespoň mají. Hodně se tady v posledních letech a měsících řeší, jak se peníze přerozdělí. Komu se seberou daně a dají dotace. O hodně méně už se mluví o tom, kde ty peníze vezmeme. Jak a čím je vyděláme. Čím se budeme živit. Jako subdodavatelské ekonomice nám hrozí, že se staneme skanzenem v evropském skanzenu.

Není to nutný osud a úděl středně velké země. Jsou tady naopak inspirativní příběhy malého Švýcarska nebo aktuálně Dánska. Tamní farmaceutická Novo Nordisk, která právě představila nový lék na obezitu Wegovy, který kromě toho snižuje riziko kardiovaskulárních nemocí, se právě stala druhou nejhodnotnější firmou Evropy. Před ní už je jen francouzské módní impérium LVHM nejbohatšího muže světa Bernarda Arnaulta. Něco skutečně žádaného vymyslet a pokud možno to umět doma vyrobit a do celého světa prodat je jedinou cestou ze skanzenu subdodavatelské, technologicky zaostávající ekonomiky k bohatství. Musíme vymyslet, čím se budeme živit. Jako to vymysleli Dánové.