Pod botami tu a tam zaskřípou zrnka písku, někdy se ale také po prudším došlápnutí zvedne prach. To podle toho, zda má člověk pod nohama ošlapanou dlažbu, nebo právě chodí po udusané hlíně. Ve vzduchu je občas cítit vlhkost a také vůně mnoha dávných desetiletí. Jenže místo vzpomínek jsou v opuštěných místnostech syté barvy, silná bílá světla a občas i elektronická hudba. Mezi Pražany vyskočilo v karlínské Invalidovně na čtyři zářijové dny moderní umění.

Vyskočilo doslova, protože výraz pop-up v názvu akce Art Index Pop-up pochází z anglického pojmenování vyskakovacích oken v počítačových programech. Objeví se vždy jen dočasně, pro jeden konkrétní účel, aby vzápětí rychle zmizela. A s výstavou organizovanou J&T Bankou to bylo stejné. Ve čtvrtek 7. září začala a v neděli 10. září skončila. Rychlá svižná přehlídka 150 děl od 50 tvůrců.

Postupná cesta k umění

Byla to už třetí taková nabídka, kterou Praha dostala. Dočasné výstavy v netradičním prostředí pořádá J&T Banka ve dvouletých intervalech. „Dlouhodobým cílem tohoto bienále je naučit Čechy žít s uměním a seznámit je se současnými umělci, kteří jsou mnohdy známější v zahraničí než u nás. Každý ročník na umění pohlíží určitým způsobem, po představení umělců a způsobu, jak přistoupit ke sbírání současného umění a jak s ním žít v běžné domácnosti, jsme letos chtěli poukázat na sílu umění, která může být až léčivá,“ popisuje karlínskou výstavu Monika Veselá z J&T Banky.

Karlínská výstava měla vést lidi k současnému umění a bylo zajímavé pozorovat, jakou cestu jednotliví návštěvníci volí. Pořadatelé žádný směr nepřikazovali. U vstupu, kde se neplatilo žádné vstupné, dostal každý žlutý kartonový lístek, na kterém byl pouze schematický půdorys Invalidovny s vyznačením vchodu, východu a obsazených přízemních prostor. K tomu seznam vystavujících tvůrců; to bylo všechno. Žádné vyznačení, ve které místnosti kdo vystavuje, žádný kurátorský návod, jak se na díla dívat, žádný katalog, ve kterém by prodejní ceny napovídaly, kde je už etablovaná hvězda a kdo se jí asi teprve stane.

Debaty u kašny

A tak lidé Invalidovnou volně korzovali, od východu se znovu vraceli ke vchodu a některé exponáty si prohlíželi důkladněji, někde se zdrželi, jinde prošli rychle. Jen ten, kdo zatoužil po větší porci informací, mohl si po načtení QR kódu prohlížet v mobilním telefonu on-line katalog. Málokdo z výstavy pospíchal pryč, u kašny ve středu Invalidovny dlouho po prohlídce posedávaly hloučky diskutérů.

„Jsme rádi, že umění, obchod s ním i sběratelství už lidé nepovažují za nějaký svět jen pro bohaté a že na tuto krátkou výstavu chodí i školní výpravy. Každý tu může vidět současná díla v neformálním prostředí, nikoho nesvazují nějaké galerijní konvence. Je to ochutnávka toho nejlepšího, co podle našeho názoru aktuálně vzniká v ateliérech nejvýraznějších současných českých umělců. A je příjemné vidět, jak o tom, co viděli, si pak tady na trávníku pod stromy povídají návštěvníci,“ říká Anna Pulkertová, jedna z organizátorek výstavy.

Před třemi stoletími chtěla Invalidovna poskytovat zázemí válečným veteránům. Být místem, které dokáže navrátit kondici i důstojnost. Moderní české výtvarné umění se tu teď za čtyři výstavní dny ukázalo v dobré síle. Dokazují to dvě závěrečná čísla: do Invalidovny se přišlo ve čtyřech dnech podívat osm tisíc návštěvníků a prodala se díla za tři a půl milionu korun.