Polsko se nepochybně stává jedním z hlavních politických hráčů na evropské scéně. Regionální hegemon, jeden z nejbližších spojenců USA na kontinentě, úzce zapojený do pomoci válčící Ukrajině, který se nebojí jít proti ose Berlín–Paříž, například kontroverzně po Německu požaduje reparace za druhou světovou válku. Varšava má pro střední a východní Evropu velkolepé plány. Momentální obsesí polských představitelů je iniciativa Trojmoří, plán propojit východní křídlo Evropské unie skrze výstavbu nové infrastruktury. O těchto aspektech polské zahraniční politiky mluvil Arkady Rzegocki, šéf polské zahraniční služby a bývalý velvyslanec v Londýně.

Otvírá se mezi státy východního křídla EU a zbytkem mezera ve vnímání zahraniční politiky? Zhruba v posledním roce jsme svědky rostoucí asertivity států střední a východní Evropy, zvlášť v souvislosti s válkou na Ukrajině, zatímco státy takzvané staré Evropy se snaží prosazovat jinou politiku, se kterou východní křídlo nesouhlasí. Naposledy například Emmanuel Macron v Číně.

Každá výzva je zároveň příležitostí. Ano, pravda je, že se objevila mezera, ale zároveň příležitost pro střední Evropu. Zaprvé je to tím, že před 24. únorem 2022 naše státy měly pravdu. Byli jsme si vědomi, jaké nebezpečí představuje ruská agresivní a imperiální politika, a snažili jsme se na to upozornit naše spojence v NATO, v Evropské unii. Společnou zkušeností našeho regionu je ruský imperialismus, vnucený komunismus a formy vzpoury proti němu – například pražské jaro 1968 nebo polské hnutí Solidarita. Bohužel ne mnoho politiků v ostatních zemích nás bylo ochotno poslouchat. Zadruhé náš region je zapojen do podpory Ukrajiny, jelikož si uvědomujeme, že každý národ má právo na suverenitu, nezávislost a svobodu. Budoucnost Ukrajiny je velmi důležitá pro budoucnost mezinárodního řádu a budoucnost Evropy. Proto velmi oceňujeme všechny země, které se zapojily do pomoci Ukrajině. Je to důležité nejen pro naši bezpečnost, ale také pro naši společnou budoucnost. Naše část Evropy může ukázat, že existuje zodpovědná forma uvažování o budoucnost, nejen přemýšlení o vlastních zájmech, ale o zájmech celé Evropy.

Jaký by měl být cíl na Ukrajině? Jistě si všichni přejeme naprosté vítězství Kyjeva, ale zároveň hodně analytiků mluví o tom, že to je nejspíš nedostižné a válka dřív nebo později skončí vyjednáváním.

Hlavním cílem je vyhrát na Ukrajině a následně jí pomoci vstoupit do struktur Evropské unie. Ukrajinci bojují za svou svobodu a suverenitu. Musejí činit vlastní rozhodnutí. Ukrajinci se musejí rozhodnout, jestli budou vyjednávat a za jakých podmínek. Vzhledem k naší historii se musíme snažit dělat to nejlepší, jelikož si uvědomujeme, že hrozí, že jinak v budoucnu nikdo nepomůže nám.

Polsko je svým způsobem centrem západní snahy pomoci Ukrajině. Velká část pomoci proudí přes letiště v Řešově...

Ano, tak tomu bylo ještě před začátkem války. Již tehdy Polsko bylo zapojené do pomoci Ukrajině. Zaprvé je tu humanitární pomoc. Britské a americké noviny píší o Polsku jako o humanitární supervelmoci. Víme, že i Česká republika přijala velký počet Ukrajinců, čehož si velmi vážíme, jelikož jde o největší migrační vlnu v Evropě od druhé světové války. Je to obří humanitární krize. Ale Polsko již po roce 2014 přijalo 1,5 milionu Ukrajinců, tehdy šlo hlavně o muže. Nyní těch několik milionů Ukrajinců, kteří překročili hranice, jsou hlavně ženy a děti. Což je zas jiný druh výzvy. Podporujeme rovněž výstavbu kontejnerových městeček pro uprchlíky na samotné Ukrajině. Několik takovýchto městeček bylo dodáno polskou vládou, poslední ve spolupráci s britskou vládou. Jak jste zmínil, Řešov, společně s Lublinem na východě Polska, je důležitým střediskem pro všechny formy pomoci. Poskytujeme také ekonomickou a politickou pomoc. V Polsku se snažíme o zvyšování znalostí o Ukrajině. Polská diplomacie se snaží zvyšovat povědomí o válce, ale také o samotné Ukrajině, protože mnoho lidí po světě stále situaci na Ukrajině nechápe. Dodal bych, že pro nás to není nic nového. Po válce v Čečensku jsme přijali mnoho tisícovek Čečenců. Po roce 2020 jsme přijali několik set tisíc Bělorusů. Nyní tedy přijímáme Ukrajince, ale také Rusy, kteří se rozhodli opustit svou zemi po začátku války. Je to snaha, do které je zapojena celá společnost, téměř 80 % Poláků je nějak zapojeno do pomoci Ukrajincům, mnoho Poláků, stejně jako Čechů, nezištně přijalo uprchlíky pod svou střechu. V Polsku nebyly zřízeny žádné uprchlické tábory, protože jich nebylo zapotřebí. To je velký úspěch. Účastní se téměř všechny polské instituce, včetně těch vládních, lokálních a nevládních.

Myslíte, že to pomůže změnit vnímání Polska v zahraničí?

Ano, ale musíme se potýkat se dvěma problémy. První je nedostatek vědomostí o Polsku, jelikož po 200 let naše instituce neexistovaly, Polsko bylo rozděleno. Takže ve světě nebylo dostatečné povědomí o Polsku a vůbec o střední Evropě. Druhý problém jsou negativní stereotypy, které se pojí se střední a východní Evropou. Americký autor Larry Wolff napsal velmi dobrou knihu nazvanou Inventing Eastern Europe (Vynález východní Evropy – pozn. red.), ve které dokazuje, že východní Evropa jako koncept byla vymyšlena v 18. a 19. století, aby Západ mohl poukazovat na něco, co je horší a chudší, a sloužilo to jako kontrast k modernizaci. Přitom z tohoto regionu pocházejí demokratické a republikánské tradice, mají tu počátek skvělé parlamentní a ústavní tradice. Jde o krásný region, krásnou část Evropy. Takže musíme bojovat s těmito negativními stereotypy, s těmito fake news. Všimli jsme si, že díky podpoře Ukrajiny se to mění. Nejde ale o jedinou pozitivní věc na Polsku a dalších středoevropských zemích. Jsou to velmi dynamické ekonomiky, které velmi dobře využily posledních třicet let. V Polsku jsme v roce 1989 měli asi sto kilometrů dálnic, možná trochu víc. Dnes máme stejný počet kilometrů dálnic a rychlostních silnic jako Velká Británie. To je jeden z ukazatelů pokroku.

Polsko rádo prosazuje nejrůznější formy regionální spolupráce. V poslední době mám pocit, že polští představitelé jsou přímo nadšení iniciativou Trojmoří. Můžete vysvětlit, o co vlastně běží? V České republice je to téměř neznámé.

Ano. Chtěl bych všechny vyzvat, aby podpořili tento projekt. Jde o propojení dvanácti zemí Evropské unie od baltských států na severu až po Rumunsko, Bulharsko a Chorvatsko na jihu. Třicet let od konce komunismu totiž máme velmi dobré spojení z východu na západ, ale ze severu na jih je infrastruktura stále velmi špatná. Je velmi složité cestovat z Bulharska do Polska nebo Lotyšska. Je na čase to změnit, začít budovat infrastrukturu. Jsme dynamickou částí Evropy a můžeme být ještě dynamičtější, pokud budeme spolupracovat s našimi sousedy na inovacích, na ekonomických příležitostech. To je jedna věc. Zároveň ale bez dobré infrastruktury nemůže existovat ani bezpečnost. Bez energetického propojení, jako jsou plynovody nebo elektrické vedení, může pro jednotlivé země nastat situace, že budou z jednoho směru odpojeny třeba od plynu. Proto je lepší diverzifikovat a mít možnost brát plyn z více míst. Proto jsou infrastrukturní projekty tak důležité pro rozvoj střední a východní Evropy. Všichni by se do toho měli zapojit, jelikož mezi našimi zeměmi je stále málo propojení.

Má Polsko nějaké plány, jak Trojmoří víc propagovat nebo na něj tlačit? Protože v České republice se opravdu nezdá, že by pro něj bylo velké nadšení.

Po brexitu se Česká republika stala druhým největším obchodním partnerem Polska. Vyměňujeme si obří množství zboží, a pokud tento počet ještě naroste, vyděláme ještě víc peněz. K tomu ale potřebujeme lepší silnice, lepší železnici. Z hlediska byznysu je to zřejmé. Mezi našimi ekonomikami je obří potenciál. Polská ekonomika rostla posledních třicet let každý rok. Export je také každý rok větší a větší. Takže roste příležitost na nákup českých produktů a prodej polských produktů. Také bych vyzval Čechy, aby navštívili Polsko. Také neustále vyzývám Poláky, aby navštívili Českou republiku a Slovensko a další sousedy, protože se stále dostatečně neznáme. Stále je tu spousta stereotypů, které se datují ještě z komunistických časů.

Pro Čechy hlavní organizací pro regionální spolupráci je Visegrádská skupina. Ta nyní prochází změnami, hlavně kvůli chování Maďarska ohledně Ukrajiny.

Polsko a Česká republika jsou zapojeny do mnoha formátů spolupráce, visegrádská čtyřka je jedním z nich. Je dobré si uvědomit, že Visegrád je největším obchodním partnerem Německa, větší než Čína a Spojené státy. Takže v Evropě má důležitou roli. Je tu mnoho stejných cílů, na kterých je příležitost spolupracovat. Je tu také visegrádský fond, který podporuje vzdělávací a kulturní projekty. Takže je tu mnoho možností pro spolupráci. Samozřejmě ale nyní je to složitější kvůli maďarské politice vůči Rusku, kterou je těžké přijmout.

Polsko požaduje po Německu reparace za druhou světovou válku. Nejde ale o kauzu, která zbytečně rozděluje západní spojenectví v době, kdy je nanejvýš potřebné?

Žádná jiná země nepracuje tak tvrdě pro jednotu Západu jako Polsko. K úplnému usmíření nemůže dojít ani bez kompenzace. Podporovali jsme sankce proti Rusku po 24. únoru i po začátku války v roce 2014. Pro Polsko je jednota velmi důležitá. Neustále se snažíme naše spojence a přátele vyzývat k podpoře Ukrajiny. Jsme také velmi zarmouceni, když se sankce nedodržují, jak se to stalo po roce 2014. Velmi pozorně zkoumáme, jak zavést sankce bez možnosti je obejít. Zároveň podporujeme budoucí rekonstrukci Ukrajiny. Myslíme, že si zaslouží reparace nebo kompenzace za zničená města, za zničenou kritickou infrastrukturu, za energetickou infrastrukturu, za zabité civilisty. Myslím, že je jasné, že pro jednotu Západu děláme dost. Ale třicet let po pádu komunismu v Německu stále vládne nevědomí o dopadech druhé světové války v Polsku. Nevědí, jak vypadala okupace, kolik bylo polských obětí, jak velká část Polska byla zničena. Proto vznikla zvláštní zpráva, která všechno spočítala. Víte, že v Polsku trvalo víc než 30 let, než se obnovil jeho populační potenciál? De facto se teprve nyní vzpamatováváme z devastace způsobené druhou světovou válkou, a to jak ekonomicky, tak demograficky a mentálně. Lidé nevědí, že Polsko nikdy neobdrželo kompenzace nebo reparace za druhou světovou válku. Proto o této problematice diskutujeme s našimi německými partnery.

Jak hodnotíte česko-polské vztahy? Zdá se mi, že pod současnou vládou se značně zlepšily.

Ano. Jak jsem říkal, Česká republika je druhý největší obchodní partner Polska. Máme spolu hodně byznysu a jsem si jist, že ho bude ještě víc. Naše vlády velmi úzce spolupracují a hodně si vzájemně rozumíme ohledně mezinárodní situace a mezinárodní politiky. Je nejvyšší čas, aby země, jako je Polsko, Česká republika a ostatní státy střední Evropy, hrály významnější roli v Evropské unii, protože můžeme nabídnout naše zkušenosti, naše vědomosti, protože se cítíme zodpovědni za náš region a za budoucnost Evropy. Lepší budoucnost našeho regionu můžeme budovat společně.