Stále víc se začíná vkrádat myšlenka, že největší ambicí vládnoucí koalice pod vedením Petra Fialy je udržet moc do konce řádného volebního období, který bude za dva roky. Nakonec udržet vládu bude ten nejvyšší zájem, který koaliční strany spojuje. Kabinet Petra Fialy může uvěřitelně tvrdit, že první rok se musel vyrovnávat s důsledky ruské války na Ukrajině, která přinesla chaos na trhu s energiemi, růst cen elektřiny a plynu, který akceleroval inflaci. Česká republika tak zažila největší pád životní úrovně, který se projevil nejen na dramatickém růstu cen potravin.

Bohužel válka na Ukrajině se stala součástí našeho života a s ní neutěšená ekonomická situace. Vládní konsolidační balíček, který by měl ozdravit státní finance a nastartovat ekonomiku, má spíš kosmetický charakter. Nedotkne se plánovaného schodku státního rozpočtu ve výši 300 miliard korun, který stát s vysokou pravděpodobností nedodrží. Optimistický není ani výhled pro příští rok, chystá se sice schodek o 50 miliard nižší, jenže vznikající dluhy nejsou investiční, ale vysloveně spotřební.

Přitom je stále viditelnější, že Česká republika ztrácí náskok, nebo spíš už ztratila, a můžeme se jen smutně dívat třeba za polské hranice, kde se podařilo dobudovat národní dálniční síť; ti, kdo to mají blízko, tam mohou stejně jako prezident republiky jezdit pravidelně kupovat levnější a často kvalitnější potraviny. Ano, ani v případě prezidenta Petra Pavla výprava za levnějšími potravinami nebyla ojedinělá, dokonce se podařilo pro jeho ochranku vyjednat výjimku, aby ho na nákupy za hranice mohli doprovázet ozbrojení strážci. Petr Fiala ekonomickou situaci zdědil po svých předchůdcích, nedělá nic pro nápravu, stav věcí jeho vláda přijímá s vědomím co nejpohodlnějšího využití vládního období, aniž by se zasadila o změnu stavu. Možná dokonce i oprávněně spoléhá, že ji voliči neopustí, alternativa opozice, především v podobě Andreje Babiše, je pro ně tak hrůzná představa, že se smíří s vyjídáním ztenčujících se rezerv, přijímají hru na jistotu, i když nakonec všichni skončíme u vyjedeného krámu.

Jsme přesně v polovině funkčního období vlády, která měla přinést změnu. Samozřejmě i estetická podoba a formální role mají svou hodnotu, ale bez obsahu není dlouhodobě udržitelná. Otvírá také prostor spodním proudům, které se mohou vyvalit na povrch.