Odlišné reakce západního a českého mediálního světa

Trump, Česko a mladí deprivanti

Odlišné reakce západního a českého mediálního světa
Trump, Česko a mladí deprivanti

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Minulou sobotu došlo k atentátu na Donalda Trumpa. Protože jde o amerického prezidentského kandidáta, dávají se střelbě politické motivace. Daleko víc však jde o sociálně-kulturní fenomén.

V amerických událostech je možné najít hodně souvislostí s prosincovou vražednou střelbou na pražské filozofické fakultě. V obou případech šlo o mladší, primárně politicky nevyhraněné muže, kteří i přes nepochybnou inteligenci vykazovali řadu znaků společensky deprivovaných jedinců.

To, že si David Kozák a Thomas Matthew Crooks vybrali v jednom případě studenty a v druhém politika, je spíš věc momentálního rozpoložení. Stejně tak mohl Kozák střílet po lidech na pražském letišti, jak se svěřoval své kolegyni, a naopak Crooks mohl zabíjet své spolužáky, kteří ho ve škole šikanovali. Na tyto otázky by měli dát odpovědi hlavně psychiatři, případně sexuologové, protože příliš velké procento mladých atentátníků trpí problémy tohoto typu.

Ministerstvo vnitra České republiky ve své výroční zprávě o extremismu varuje před „osamělým mladým mužem, který se radikalizuje sám doma u počítače“. Je to přesně ten typ, který se vymyká tradičním extremistickým stereotypům. „Jedná se o velmi mladé osoby, mnohé trpící nějakou formou sociální izolace, sexuální deprivace či psychickými poruchami.“

Jinak to vidí exprezident Václav Klaus. V oficiálním prohlášení uvedl: „Naštěstí neúspěšný atentát na prezidenta Trumpa byl zoufalým pokusem uvést do chaosu nejen Ameriku, ale i celý svět. Byl pokusem prodloužit válku na Ukrajině, zvýšit závody ve zbrojení a přiblížit nás k celosvětovému konfliktu. (…) Byl to důsledek zesilování nenávistné ideové propagandy těch, kteří nechtějí svobodu a demokracii.“

Podobně to viděl čerstvý europoslanec Turek, když na síti X uvedl: „,Liberální‘ dobytci naštěstí opět neuspěli v jejich odporné představě demokracie. Dehonestační kampaně a atentáty jsou novodobé praktiky zelených Khmérů. … kdokoli, kdo odmítá zelenou transformaci a podporu zbrojní lobby, se musí stát lovnou zvěří.“

Kdybychom se na pražskou a americkou střelbu dívali podobnou optikou, dospěli bychom ke stejně demagogickým závěrům. V tomto duchu by v roce 2011 vedl ruku norského masového vraha Breivika právě Václav Klaus, protože tento Nor obdivoval jeho myšlenky a obsáhle ho ve svých textech citoval. Všichni cítíme, že je to stejná pitomost jako dělat z lidí typu Kozáka nebo Crookse politické aktivisty, kteří údajně svým činem chtěli „prodloužit válku na Ukrajině“.

Jasně že tihle mladí blázni také mají politické názory. V odborných kruzích se v souvislosti s nimi hovoří o tzv. difuzní ideologii. Nejsou vyhraněně ani napravo, ani nalevo, nejsou vesměs členy politických stran. I přes výraznou inteligenci mají v hlavě zmatek a politika je většinou jen spouštěčem řady jejich osobních a psychických problémů. Je to jako s tím hrnkem, do něhož kape voda. V určité chvíli pohár přeteče kvůli jedné, poslední kapce. Je to však ta nejdůležitější?

Společným rysem těchto lidí naopak je, že chudé sociální vazby nahrazují patologickým životem v digitálním světě. Často jsou zanořeni do různých telegramových skupin, pro něž se podle témat debat vžil souhrnný název Terrorgram. Druhá linie je spojena s digitální závislostí těchto lidí na pornografii, která deformuje jejich vztah k ženám a žene je do dlouhodobé sociální izolace. Kozák i Crooks mají blíž k těmto charakteristikám než k politickým aktivistům, kteří by chtěli svým činem zastavit „zelenou transformaci“.

Zaznamenáníhodné jsou odlišné reakce západního a českého mediálního světa. Západní média se nebojí používat střelcovo jméno a pátrat po jeho zázemí a motivacích. Opět to ukazuje, jak absurdní byla reakce velké části české mediální scény na prosincové události na FF UK. Odlišnost je i v tom, jak americké úřady dávají najevo, že si uvědomují nutnost rychlého vysvětlení celé události, aby nedocházelo k vytváření zbytečných konspiračních teorií. Ty sice stejně přijdou, ale nemusí je zbytečně přiživovat tajnůstkářství zaměstnanců státu.