Otázka zajištění se na stáří vzhledem k našemu rozvrácenému důchodovému systému a neschopnosti vládní reprezentace problém řešit je více než na místě. Vzhledem k nízkým penzím a obavě z velmi vysokých nákladů si u nás jen málokdo v seniorním věku přeje žít v nájmu a nemít možnost spoléhat se na komfort vlastního bydlení. Jak poukazují někteří odborníci, trendy v některých západních zemích jsou však úplně jiné. Lidé tam mnohdy výhodně prodají svou investici v podobě například poloviny nemovitosti ještě za svého života, což jim přinese nemalý „přivýdělek“ k penzi.

Touha vlastnit nemovitost je u nás v lidech tradičně silně zakořeněna a nájemní bydlení u nás není příliš rozvinuté. Dáno je to historicky, velkou roli sehrál poválečný vývoj. Například u našich sousedů, v Německu a Rakousku, je situace jiná a podíl nájemního bydlení je mnohem vyšší. Velkým problém je ovšem i to, že nájemní trh u nás není institucionalizovaný, nájemníci tam mají mnohem větší oporu v zákoně.

„Typicky v Německu žije zhruba polovina lidí ve vlastnickém bydlení a polovina v nájmech. A co se týče nájemního bydlení, na rozdíl od nás je silná opora v zákoně, pokud mluvíme o právech nájemníka. Pokud jako nájemník získám jistotu, že za předpokladu plnění základních parametrů nájemní smlouvy budu moci v bytě bez problémů bydlet několik desítek let nebo klidně až do dožití, může to změnit celkový mindset společnosti ve vztahu k nájemnímu bydlení. Nicméně u nás dosud taková situace nenastala. Především v dnešní době, kdy se hodně mluví o nejistotě a změnách, lidé dělají vše pro to, aby měli své jisté, i když možná trochu dráž a za těžších podmínek, ale zato s vědomím, že je nikdo nevyhodí,“ řekl deníku Echo24 generální ředitel realitní kanceláře RE/MAX Jan Hrubý.

Náš nájemní trh funguje spíš na úrovni C2C , tedy volně řečeno na vztahu dvou koncových zákazníků. Není to tedy jako na institucionalizovaném trhu, kde většinu nabídky tvoří institucionalizovaní pronajímatelé, proti kterým se lidé mohou vymezovat. „Člověk z principu nechce bydlet v takovém nájmu, kde neví, jestli ho za rok někdo nevyhodí, protože byt potřebuje pro děti nebo protože mu někdo slíbil platit víc. Do budoucna je tedy nevyhnutelné, aby se tu trh institucionalizovaných pronajímatelů vytvořil. I ta současná doba, kdy developeři budou mít třeba dva roky slabší odbyt, může ovlivnit jejich byznys plán a část projektů prodají fondům, které mají obrovskou výhodu v tom, že nerozlišují a nekádrují nájemníka,“ říká k tomu odborník na nemovitostní trh ze společnosti Deloitte Miroslav Linhart.

V nájmu u nás obecně žijí převážně dvě skupiny lidí. Jsou to ti, kteří nemají dostatečné zdroje na pořízení vlastní nemovitosti, a ti, kterým to zapadá do jejich životního stylu, což jsou především mladí lidé, kteří se nechtějí uvazovat k hypotéce. Sociologové ale vnímají i jiné změny v návycích.

„Ti, kdo na to mají, investují i do nemovitostí v zahraničí, do letních sídel ve Španělsku nebo v Itálii. A když se podíváme na zkušenosti z okolních zemí, například opět z Německa, je tam patrný trend, kdy lidé, kteří za svého života nemovitosti nabyli, koupili je, je za svého života také ještě prodali. Řeknou si, že jim dává smysl si život užívat, prodají polovinu nemovitosti výhodně investičnímu fondu se zajištěným právem dožití a druhou půlku poté mohou odprodat jejich děti, které z toho tak také budou něco mít. Netvrdím, že něco takového přijde i do Česka hned teď, ale z dlouhodobého hlediska to může nastat. Když lidé uvidí, že i toto je jedna z variant, může to zahýbat poměrem vlastního a nájemního bydlení,“ myslí si Hrubý.

Podle Linharta je ovšem otázka, zda si u nás lidé v seniorním věku takto vůbec chtějí užívat. Zatím jsme vážně velmi konzervativní a něco podobného může nastat dejme tomu za dvacet let, až přijde generace „modernějších“ seniorů,“ domnívá se.

Podle nedávného průzkumu agentury Ipsos tři z deseti Čechů zvažují, že si v nadcházejících pěti letech koupí dům nebo byt. Zároveň ale více než třetina lidí kvůli zdražení hypoték a energií v posledních letech nákup nemovitosti zrušila nebo odložila a s tím, že navíc očekávají, že letos ještě porostou úrokové sazky hypoték. V březnu se průměrná sazba hypotečních úvěrů dostala na 6,27 procenta.

Z průzkumu mezi 1010 respondenty vyplynulo, že z 29 procent uvažujících o koupi bytu či domu to plánují nejčastěji lidé ve věku do 34 let. Převážně jsou svobodní s vysokoškolským vzděláním a jejich čistý měsíční příjem domácnosti převyšuje 60 tisíc korun.

Podle průzkumu 72 procent Čechů preferuje vlastnit rodinný dům a 20 procent byt v osobním vlastnictví či družstevní byt. „Češi mají nadále rádi vlastnické bydlení a nemají rádi inflaci. Vlastně to o sobě víme, je ale dobré si to na číslech čas od času potvrdit,“ komentoval to šéf Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.