Přichází Wilders, mizí Timmermans
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
V tomto týdnu se téměř současně a nedaleko od sebe udály dvě věci, z nichž jedna právě v kontrastu s tou druhou svědčí o ztrátě smyslu pro realitu mezi značnou částí politiků. Evropský parlament (těsnou) většinou schválil zprávu-stanovisko o faktickém zrušení práva veta v oblastech, kde ho dosud členské státy v EU mohou uplatňovat.
Návrhu vypracovanému tzv. Verhofstadtovou skupinou se určitě nedá vytýkat nedostatek radikalismu: nejenže by se národním státům odebralo veto úplně v oblastech ochrany životního prostředí, zdravotnictví (důležité kvůli příštím pandemiím), školství nebo průmyslové politiky. Nově by byla „sdílena“ zahraniční politika a obrana, dosud výlučně v moci členských států. Evropská komise by se přejmenovala na Evropskou exekutivu. Teď už i formálním názvem vládu, její členy, by nově nenominovali premiéři na Evropské radě, ale europarlament. Komise by tak byla ještě političtější, než je už dnes.
Ačkoliv v Evropském parlamentu Verhofstadtova zpráva prošla, můžeme předpokládat, že neprojde právě přes Evropskou radu, konkrétně přes vlády Maďarska, Slovenska, Itálie, Švédska... a snad i České republiky. Tady pořád ještě právo veta trvá. Takže pokročme k zajímavé otázce, proč si lidé typu belgického „liberála“ Guye Verhofstadta nedají pokoj a neustále bičují koně evropské integrace. Odpověď zní, že oni jsou skutečně ideologicky přesvědčeni a adekvátně tomu motivováni. V jiné konstelaci, kdy v té či oné důležité členské zemi v rámci politického kyvadla Wilderse, Orbána a další opět vystřídají eurofilové, jsou tyto projekty připraveny k použití.
U nás je pro odebrání práva veta, tedy ještě větší zbezvýznamnění členské země, prezident Petr Pavel, pro něhož vzhledem k funkci prezidenta česká státnost asi není kategorie, a asi tak polovina pětikoalice. Ministr školství Mikuláš Bek, ještě když byl ministrem pro Evropu, sondoval u ostatních členských zemí, co by rušení veta říkaly. Bylo to v rámci českého předsednictví. Bek pro domo, tedy hlavně přece jenom znepokojeným představitelům ODS, tvrdil, že dotazník je formalita. Ale některým delegacím ze zahraničí, například z Polska, naopak vykládal, že veto je přežitek. Je náhoda, že pro faktickou bezvýznamnost členského státu v EU jsou u nás lidé, jejichž výstupy k zahraniční nebo evropské politice dosud byly intelektuálně bezvýznamné?
Co je ta věc kontrastující s Verhofstadtem? Senzační výhra Geerta Wilderse při volbách v Nizozemsku. Wilders, světově známý hlavně radikálním odmítáním islámu a jeho přítomnosti v Evropě, tady jde za hranu (jako když před devíti lety naznačoval, že je pro masivní deportace Marokánců do vlasti jejich předků). Ale Wilders není politikem jednoho tématu. K Evropské unii má vztah, na který je i termín euroskepticismus málo. Wilders je euronihilista, kandidoval s požadavkem referenda o odchodu z EU. A přestože většina Nizozemců by asi hlasovala pro setrvání v Unii, vyhrál Wilders volby i s tímto názorem – což něco znamená.
To nejmenší, co od něho můžeme čekat, je veto proti rozšiřování unijních kompetencí. Ale bude toho víc. Wilders je explicitně proti Green Dealu, slíbil zastavit výstavbu solárních a větrných elektráren, a dokonce za Nizozemsko vystoupit z Pařížské klimatické dohody (těžko říct, jak to provede, když nás k té dohodě en bloc přihlásila EU). Z Nizozemska už nás nestraší Timmermans, ale usmívá se Wilders. Tomu se říká úleva.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.