Nejvyšší propad životní úrovně a reálných mezd v Evropě, jedno z nejprudších zdražování, vysoká ziskovost firem způsobená nepřiměřenými maržemi a do toho téměř nejnižší nezaměstnanost. To je aktuální situace na českém trhu a ekonomové tento stav nazývají podivuhodným. Lidé jsou totiž v nejlepší vyjednávací pozici pro zvýšení mezd, to se ale neděje. Nechtějí riskovat, jsou stále vyděšení událostmi loňského roku a raději tolerují brutální pokles reálného výdělku a nekonečné zdražování.

Podle nynějších odhadů letos průměrná mzda vzroste o osm procent, a přiblíží se tak 43 600 korunám. Reálně se ovšem příjmy kvůli vysoké inflaci velmi výrazně propadly. Loni u nás průměrná mzda nominálně vzrostla meziročně o 6,5 procenta. Vzhledem k velkému růstu cen ale reálně klesla o 7,5 procenta. Za letošní první čtvrtletí reálný příjem klesl o 6,7 procenta. Nominální vyjádření zde představuje to, kolik peněz lidé obdrží ve své výplatě. Reálná hodnota je však více vypovídající, protože vyjadřuje, co si za tyto peníze mohou koupit. Pokud je tedy vysoká inflace, nominální růst mezd neznačí, že lidem roste jejich životní úroveň.

„České reálné mzdy se propadly nejprudším tempem mezi zeměmi OECD, což ukazuje, že situace v tuzemsku skutečně je podivuhodná. Tím spíše právě s ohledem na nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii, což by mělo vyjednávací pozici zaměstnanců posilovat. Osobně si to vysvětluji tak, že české domácnosti byly v uplynulém roce tak vyděšeny hrozbou nedostatku energetických surovin a následného kolapsu ekonomiky, že raději přistoupily na brutální pokles reálných výdělků, než aby riskovaly ztrátu zaměstnání. Předpokládám, že nyní se situace začne obracet, zaměstnanci se více osmělí a přihlásí se o větší podíl z výkonu české ekonomiky,“ řekl redakci Echo24 hlavní ekonom Cyrrus Vít Hradil.

Zatím to tak ale nevypadá a čeští zaměstnanci v soukromém sektoru si o žádat o vyšší mzdu netroufají. Nepřispěly k tomu ani výroky členů České národní banky, kteří varovali před požadavky zvýšení mezd kvůli údajnému roztáčení mzdově-inflační spirály.

„Vzniku mzdově-inflační spirály se neobávám. Mzdy nejsou v tomto období hlavním zdrojem inflace ani u nás, ani v globální ekonomice. V loňském roce panovaly značné obavy z toho, jak se bude vyvíjet situace okolo energií během zimy a mzdové požadavky zaměstnanců tak kvůli jejich obavám z možného propouštění nebyly příliš vysoké. Navíc inflace překvapila nahoru. Důsledkem obou těchto faktorů byl pokles reálných mezd o zhruba 8 procent, což bylo daleko více, než by odpovídalo makroekonomickému vývoji,“ domnívá se v reakci pro Echo24 analytik Jiří Polanský.

Ani další ekonomové slova o posilování mzdově-inflační spirály nesdílejí. „Ziskové marže firem jsou dostatečně nafouklé, aby dokázaly absorbovat vyšší mzdové požadavky bez toho, aby automaticky musely zdražovat vlastní produkci a tím vytvářet inflační spirálu. Nutnou podmínkou ovšem zároveň je to, aby i spotřebitelé přestali tolerovat nekonečné zdražování nad rámec objektivního růstu nákladů. Jelikož inflační mánie ve společnosti již polevuje a Češi zchudli to té míry, že vyšší ceny již ani nejsou schopni uplatit, existuje naděje, že i v tomto směru jsme z nejhoršího venku,“ myslí si Hradil.

Firmy využily zdražování a masivně zvyšovaly své marže nad rámec růstu nákladů. Právě ziskové marže firem se staly jedním z klíčových faktorů vysoké inflace. Více jsme psali zde.

„Růst marží byl umožněn vysokou poptávkou domácností, nicméně vlivy hrály i další faktory včetně toho, jaká je v daném sektoru konkurence. Ziskovost firem tak nyní představuje jedno z hlavních rizik inflace do budoucna. Vzhledem k útlumu globální poptávky a řadě dalších nepříznivých dat, například z Německa, to v tuto chvíli ale vypadá spíše na zeslábnutí tohoto proinflačního faktoru během příštích několika čtvrtletí, což by mělo přispět k návratu inflace směrem k cíli,“ říká Polanský.