Co je pod radarem parlamentní debaty, to je čertem. Tento princip můžeme vztáhnout na středeční hlasování sněmovny, jímž vládní většina odmítla návrh uspořádat mimořádnou schůzi k migračnímu paktu EU. Pro mimořádnou schůzi hlasovali všichni přítomní poslanci ANO a SPD, zatímco ani jeden z přítomných poslanců pětikoalice ji nepodpořil. Tohle nebyla tradiční kočkovaná, kdy opozice v parlamentu využívá těžkostí ministrů, tak jako když tatáž sestava před třemi týdny marně svolávala mimořádnou schůzi ke kampeličce, v níž měl Petr Fiala nepřiznaný milion korun. Tady jde o věc důležitou systémově, z pohledu státní suverenity.

Nepřesně se traduje, že migrační pakt je plodem českého předsednictví EU, tedy z druhého pololetí roku 2022. Ve skutečnosti vznikal dlouho předtím. Ale české předsednictví ho skutečně pomohlo téměř dotáhnout a během toho dotahování se vláda Petra Fialy s paktem ztotožnila.

Jenže se ukázalo, že text migračního paktu ve svém zamotaném jazyku nakonec obsahuje i ony údajně chybějící tvrdé kvóty, byť jen v případě nouze (který deklaruje Evropská komise). Povinnost přijímat azylanty bez možnosti se vykoupit nastává, když Komise nesežene pro více než 60 procent z těch žadatelů o azyl, pro něž chce vydat umístěnky, příjemce dobrovolné.

Česká vláda se nakonec na radě zdrží hlasování, což je ústup od původní a optimistické podpory. Ale odůvodňuje to slabší než slíbenou ochranou vnější hranice EU. Kdyby vládě vadily tvrdé kvóty, kdyby veřejně připustila jejich existenci, nezbylo by jí politicky než hlasovat proti.

Proti je jen zbytek zemí Visegrádské čtyřky, což i s několika dalšími členskými zeměmi, které se tak jako Česká republika zdrží, na zablokování migračního paktu asi nepostačí.

Je tu jedno exaktní hledisko, v němž pětikoalice představuje zhoršení oproti předchozích vládám. Ani roku 2015 jsme nedisponovali blokační menšinou, dokonce tehdy mezi odpůrci kvót chybělo poměrně silné Polsko. A přece se vyráběním kraválu Češi, Slováci a hlavně Maďaři tehdejšímu prvnímu pokusu zavést kvóty úspěšně bránili. Fakt je, že veřejné mínění bylo v letech 2015 a 2016 zcela pod dojmem migrační krize v Německu, zatímco druhý pokus se dělá pro futuro a veřejná pozornost je malá.

Bez ohledu na to, zda jsme příznivci nebo odpůrci masového přistěhovalectví do Evropy, je postup pětikoalice ve sněmovně nedůstojný. Rozpravu o konkrétní politice má asi suplovat jakýsi celkový narativ, v němž nás strany pětikoalice zachraňují před Ruskem a jeho pátými kolonami (doma tu zemědělci, tu opozice, v Unii Maďarsko a nově Ficovo Slovensko). V dnešní kvaziválečné atmosféře nelze vyloučit, že se tímto způsobem tak jasné případy odpírání práce a veřejné diskuse, jaký představuje migrační pakt, podaří přikrýt.