Petr Pavel se před pár dny vyslovil pro kompromis s Lichtenštejnskem, který se na první poslech může jevit lepší než sériové žaloby tohoto knížectví na Českou republiku u Evropského soudu pro lidská práva. Mezinárodněprávní stránkou lichtenštejnských nároků se tu ve čtvrtek zabýval Martin Weiss. Zbývá jen otázka, jak se může stát, že se do toho prezident míchá a co z toho o povaze dosavadního prezidentství Petra Pavla můžeme vyvozovat.

Kromě mezinárodně-právní roviny je tu jakási historicko-morální, jejíž elementární znalost se od prezidenta vyžaduje. Nemusíme zacházet až do pobělohorských Čech, důležitější jsou 30. a 40. léta 20. století, kdy Lichtenštejni v nejtěžší krizi české státnosti vůči ní prokázali naprostou bezohlednost.

„Kníže není národní socialista, je však veskrze německy uvědomělý. To vyplývá i z toho, že na svých velkých (...) majetcích na Moravě podporuje příslušníky německé národnostní skupiny v jejím boji proti Čechům“ – stojí v zápise z jednání místopředsedy lichtenštejnské vlády na říšském ministerstvu zahraničí v Berlíně z listopadu 1942. Představme si příští prezidentské volby, v nichž by Pavel kandidoval podruhé, jak mu nějaký vyzyvatel v kampani předčítá, za koho to vlastně lobboval. Citovaný zápis je pouhé pars pro toto. Pro Pavla by to byl PR masakr.

Několik dní poté, co během prezidentské kampaně roku 2013 Karel Schwarzenberg prohlásil, že dnes by se Eduard Beneš zodpovídal za poválečný odsun českých Němců v Haagu, byl v Praze na státní návštěvě polský prezident Bronislaw Komorowski. Byl to politik Občanské platformy, tedy řekněme proevropské pravice, ze stejného proudu jako u nás Schwarzenberg. Přesto byl ze Schwarzenbergových slov, jak vzpomíná účastník Komorowského schůzek s českými politiky, šokovaný. Jak může člověk, který chce být prezident státu, být ke státu v zásadních věcech tak neloajální? nevycházel z údivu. Tou zásadní věcí se tu myslí historicko-politické zakotvení státu, z něhož pak vyplývá i právní stabilita.

Komorowského otázka nepřítomnému Schwarzenbergovi by dnes musela být položena i Pavlovi. A to přesto, že Pavlova iniciativa k ničemu nevede, poněvadž vláda se návrhem Lichtenštejnska převést státní majetek, kdysi lichtenštejnský do společné nadace pochopitelně vůbec odmítla zabývat.

Tento prezident není jako všichni tři jeho předchůdci. Přihodí se mu smolná, ale nikterak fatální věc, že během jeho projevu k Valnému shromáždění OSN je v sále téměř prázdno (v budově se totiž právě vyskytl americký prezident Joe Biden). A on respektive lidé kolem něho řeší tu momentální bezprizornost schůzkou, která vyjeví buď neznalost nebo nezájem o soudobou historii.

To nemá být kritika prezidenta za každou cenu. On tu jistě nic špatného nemyslel. Jen je záhada, proč má ten muž trávit závěr svého aktivního života reprezentací státu, o jehož státnost evidentně nejeví zájem.