Ještě na začátku letošního roku vláda tvrdila, že už se do žádných velkých reforem pouštět nebude. Protože voliči prý nechtějí „žádné razantní změny“. O jedenáct měsíců později oznamuje premiér Petr Fiala (ODS), že potřebuje ještě čtyři roky vládnutí, a pak se budou mít všichni dobře. Je to docela protiřečení si. Nechme stranou nesmyslná tvrzení o tom, že za osm let tu budeme mít platy jako v Německu. Je dobré připomenout, že propad životní úrovně Čechů byl za současné vlády nejprudší ze všech vyspělých zemí. Spotřeba domácností se dosud neoživila tak, jak se předpokládalo. Bude úspěch, když ekonomika poroste o jedno procento HDP. Říkat voličům v takové situaci, že Fialova vláda byla „nejúspěšnější v české historii“ je přinejmenším zvláštní. A toho, co nedává smysl, je víc.

Češi za poslední tři roky významně zchudli, protože silně poklesla reálná mzda. Za poslední tři roky inflace kumulativně dosáhla více než třiceti procent. O tolik narostla cenová hladina a o tolik přišly z hodnoty svých úspor domácnosti. Zchudnutí Čechů tedy spočívalo v razantním propadu životní úrovně právě kvůli velkému poklesu kupní síly a o téměř třetinu nižší reálné hodnotě naspořených prostředků. Důvěra v ekonomiku je stále v útlumu a spotřeba se oživuje pomalu.

Až v letošním prvním čtvrtletí po více než dvou letech poprvé meziročně vzrostla reálná mzda, o 4,8 procenta na necelých 44 tisíc korun hrubého. Znamená to, že poprvé po oněch dvou dlouhých letech růst mezd předehnal inflaci. Loni průměrná mzda činila přes 43 300 korun a nominálně meziročně vzrostla o 7,5 procenta. Jenže průměrná inflace loni byla 10,7 procenta, což znamenalo, že reálně se mzdy propadly o necelá tři procenta. V roce 2022 průměrná roční inflace dosáhla patnácti procent, tedy druhé nejvyšší hodnoty od vzniku samostatné republiky (nejvyšší průměrnou roční inflaci jsme měli v roce 1993, dosáhla tehdy 20,8 procenta). Kvůli takto drtivé inflaci se téhož roku reálné mzdy propadly o 8,5 procenta. Reálné výdělky Čechů spadly dokonce úplně nejvíc ze všech zemí OECD. Znamená to, že za poslední roky došlo k poklesu reálných mezd o 11,5 procenta. Teď jsou reálné mzdy zhruba na úrovni jako v roce 2017 a očekává se, že na úroveň, jaká byla ještě před covidem následovaným dalšími krizemi, se dostanou nejdřív v roce 2026.

Fiala neříká úplnou pravdu ani když tvrdí, že jeho vláda úspěšně ozdravuje veřejné finance. Celý rozpočet na příští rok stojí na nevyjasněných položkách dosahujících dohromady až za 50 miliard. Na to premiér i ministr financí Zbyněk Stanjura říkají, že jde o drobné a peníze se mohou najít i v průběhu příštího roku. Poradce prezidenta David Marek nyní opět zopakoval, že v případě nevyjasnění rozpočtových položek, na které upozornila Národní rozpočtová rada, nedoporučí prezidentovi rozpočet podepsat.

Důležitější než absolutní hodnoty schodku je ale jeho výše vůči HDP. A jde především o výši strukturálního schodku. To znamená, jak moc se vyrovnává nebo nevyrovnává příjmová a výdajová strana rozpočtu bez ohledu na to, jak se ekonomice daří a jestli je zrovna něčím zasažena. Tedy jde o dlouhodobou nerovnováhu mezi příjmy a výdaji. A strukturální saldo by nemělo být vyšší než jedno procento HDP. Letos je na úrovni 2,1 procenta HDP. Vláda tvrdí, že na jedno procento bychom se měli dostat v roce 2028, což je silně optimistické tvrzení. Musel by přijít další „konsolidační balíček“ a změny na straně výdajů, nebo v opačném případě zvyšování daní, by muselo být výrazné.

Navíc rozpočtová rada na konto návrhu rozpočtu na příští rok konstatovala, že by „ při naplnění aktuální makroekonomické prognózy a schváleného rozsahu příjmů a výdajů implikoval strukturální saldo na úrovni cca -2,1 procenta HDP. Vzhledem k tomu, že predikce strukturálního deficitu pro letošní rok se též pohybuje mírně nad 2 procenta HDP, návrh implikuje neutrální fiskální politiku a pozastavení konsolidační trajektorie.“ Vláda přitom slibovala, že bude strukturální saldo snižovat tempem jedno procento HDP ročně, což pak odmítla s tím, že to nikdy nezaznělo. To ale není pravda. 

Vláda na ceny energií nemá vliv

Minulý týden jiný člen vlády, ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN) zase uvedl nepravdivý výrok, když tvrdil, že vládě se daří dělat správné kroky, protože ceny energií klesají. Jak jsme psali zde, nedává to smysl, vláda žádný přímý vliv na výši cen elektřiny a plynu nemá.

„Většina společností zlevňovala letos hned několikrát. Ceny energií klesají a je to skvělá zpráva nejen pro domácnosti, ale taky firmy a celý průmysl. Další ukázka toho, že se nám daří dělat ty správné kroky,“ uvádí Vlček na svých sociálních sítích. Vláda mohla ovlivnit ceny elektřiny a plynu jen tehdy, když ji v roce 2023 pro domácnosti a podniky zastropovala. V tuto chvíli žádnou státem určovanou cenu nemáme.

Navíc, ceny elektřiny na trhu jsou už na výrazně nižších hodnotách, než z jakých nyní obchodníci zlevňují. Proto to pro jejich zákazníky není taková výhra. Také je nutné počítat s tím, že ceny elektřiny i plynu i přes zlevňování jsou a nadále budou několikanásobně vyšší, než byly před rokem 2020. K žádnému zlevnění ceny energií pro konečné odběratele nedojde i kvůli tomu, že pokles ceny silové elektřiny se vykompenzuje nárůstem regulované složky určované Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Už loni byl nárůst regulované složky, která představuje stále větší podíl celkové ceny pro odběratele, velmi výrazný. V roce 2023 tvořila regulovaná složka asi 30 procent z celkové ceny, nyní už téměř polovinu. Pro letošní rok se z rozhodnutí ERÚ zvýšila regulovaná složka o více než 68 procent. To bylo způsobena hlavně návratem platby za podporované zdroje na faktury odběratelů a také zvýšenými náklady na distribuci elektřiny a poplatky za jistič.

Pro příští rok zatím ERÚ vydal jen návrh cenového rozhodnutí, konečné rozhodnutí by měl zveřejnit do konce listopadu. Stejně tak to platí u regulované ceny plynu. Tam může jít v případě domácností až o patnáctiprocentní nárůst. A největší podíl půjde na zvýšené platby za distribuci. To souvisí s dotováním zestátněných plynovodů Net4Gas. O tom, jak budou lidé zadlužené plynovody dotovat, i když vláda nadále tvrdí, jak výhodnou a strategickou společnost jsme pořídili, píšeme například zde. 

Jaderná investice se nekoná

Z toho, co od premiéra Fialy také zaznělo, je dobré vypíchnout tvrzení, že vláda „zásadně proměnila energetiku“ a že se „staneme mezinárodní špičkou v jaderné energetice.“ Vláda dosud ani neschválila novelizovanou Státní energetickou koncepci a nemá plán, jak dál s uhelnými elektrárnami (tedy zda je chce státem dotovat) ani jak zajistit jiné záložní flexibilní zdroje, tedy ty plynové. Od bývalého ministra průmyslu Jozef Síkely občané jen opakovaně slyšeli, že to, že přestaneme být soběstační ve výrobě elektřiny a staneme se po roce 2025 dovozci, nevadí. Lidé prý nepoznají, odkud k nim elektřina přitekla. O tom, v jak obrovských problémech je česká (respektive celá evropská) energetika, píšeme podrobně tady.

Zcela nepravdivé je pro tuto chvíli tvrzení, že o „špičce v jaderné energetice“. Jsme aktuálně ve stále napjatější situaci, kdy už skoro nic nenasvědčuje tomu, že se by se v březnu zvládla podepsat smlouva na stavbu dvou nových jaderných bloků v Dukovanech. Výběr korejské KHNP namísto francouzské EdF v tendru na dostavbu je od začátku kritizován kvůli tomu, že z pohledu toho, že se pohybujeme na evropském trhu, nedává smysl a není strategický. Kolem tendru je mnoho zásadních otazníků. Ať už jde o nevyjasněný spor Korejců s americkým Westinghousem, stížnost EdF u Evropské komise kvůli tomu, že korejská vláda by mohla na dodávku nových bloků poskytnout KHNP státní podporu, aby byla schopná dodržet nabídnutou cenu, nebo to, že korejské vládě se přestává celá věc líbit, protože si uvědomuje, že by vzhledem k podmínkám na celé zakázce prodělala.

To nejzásadnější, co se musí vyřešit jako první, je ale to, zda a kdy proběhne transformace ČEZ jakožto investora. Pro ČEZ v současné podobě je silně rizikové, spíš nemožné, pustit se do stavby jednoho bloku. Natož do dvou. Nemá na to dostatečný kapitál. Hodnotu ČEZ si vláda nadále snižuje platností windfall tax, kdy zisky společnosti podléhají efektivní daňové sazbě, která ve třetím kvartále dosáhla brutální výše 86 procent. Už i koaliční politici veřejně mluví o tom, že je třeba do konce roku provést změnu akcionářské struktury ČEZ nebo docílit toho, aby bloky stavěla plně státní firma. Rozhodnout se bude muset velmi brzy.