V Durynsku a v Sasku, dvou „nových spolkových zemích“ Německa, se konaly zemské volby. Tam i tam rekordně bodovala ostře pravicová Alternativa pro Německo, v Durynsku s 33 procenty skončila první, v Sasku s necelými 31 procenty těsně druhá za Křesťanskodemokratickou unií (CDU). Tři strany levicové koalice „Semafor“ v Berlíně si tu dohromady přišly na pouhých 10, respektive 13 procent.

V obou spolkových zemích se tak utvářejí konzervativní většiny, ovšem jen hypotetické. CDU má od svého celostátního vedení zákaz s AfD byť i nezávazně jednat. Pokračující izolace Alternativy vede k čím dál krkolomnějším scénářům, nejnověji teď křesťanští demokraté nabízejí místa ve vládě Společenství Sahry Wagenknechtové (BSW), přičemž Wagenknechtová je vysloveně (post)komunistická politička.

Ze zglajchšaltované CDU donedávna vyčnívala postava Arnolda Vaatze. Politický vězeň Honeckerova režimu, posléze zemský ministr životního prostředí a nakonec místopředseda poslanecké frakce strany v Bundestagu, je téměř dokonalý protějšek jiné východoněmecké kariéry v téže straně, Angely Merkelové.

Pět dní po volbách jsme Vaatze navštívili v Drážďanech.

Můžeme tyto dvojí volby považovat za politické zemětřesení, nebo všechno poběží ve starých kolejích?

Naprosto to není žádné zemětřesení, nýbrž všechno pokračuje přesně jako dosud. Co ale sílí doslova týden po týdnu, je vztek a pocit bezmoci u stále většího počtu lidí. Protože ti, kdo sami sebe považují za jediné demokraty, zjevně demokracii chápou tak, že když voliči ve větším počtu hlasují pro konzervativní strany, musí být pak vláda o to levicovější. I když AfD nemá šanci přiblížit se k moci, strach před ní dosahuje takových rozměrů, že i o výsledcích těchto voleb se mluví pomalu jako o konci světa. To i proto, že oni potřebují saského předsedu vlády (Michael Kretschmer, CDU – pozn. red.) dotlačit do spojenectví s nefalšovanou komunistkou Sahrou Wagenknechtovou. Přitom sám Kretschmer žádnou koalici uzavírat nepotřebuje, může vládnout sám. V Sasku při volbě předsedy vlády v prvních dvou kolech potřebujete absolutní většinu. Ale ve třetím stačí jednoduchá většina. CDU má 41, AfD 40, všichni ostatní dohromady 39 poslanců. A jestliže se všichni dušují, že s AfD nikdy nic, má snad Kretschmer vítězství jisté a stačí mu k němu hlasy jeho strany. No a pak by jediný zákon, pro který skutečně potřebuje většinu, byl rozpočet. Samozřejmě že o této okolnosti je ticho, právě aby Kretschmer přibral do vlády BSW.

Kde se bere ten zájem vtáhnout Wagenknechtovou do hry?

Je to další etapa zatahování CDU doleva. To zaprvé. Zadruhé tak má vzniknout pojistka, aby během volebního období nedocházelo ke společným hlasováním Unie s AfD. Aby se nedrolila ona protipožární zeď, která byla kolem Alternativy vztyčena. Protipožární zeď, to je jedna podoba tlaku ke konformitě, který je v Německu mimořádně silný.

V té souvislosti mě zajímá, jestli je CDU v Sasku pořád ještě konzervativnější než ve zbytku Německa?

Už ne tolik. Jasně, pořád zůstává o něco konzervativnější než celoněmecký průměr. Hlavně na západě země Unie svůj konzervativní profil hodně poztrácela. Ale i v Sasku vykročila CDU po této cestě. Od Merkelové je to jiná strana, a to i personálně. Před Angelou Merkelovou členská základna zůstávala víceméně stabilní, lehce vymírala, ale skoro nikdo do strany nepřicházel a nikdo z ní neodcházel. Za Merkelové jsem najednou na zasedáních okresního předsednictva vídal na stole dvě hromady papírů: jedna byly přihlášky, druhá oznámení těch, kdo vystupují ze strany. Ti i oni uváděli důvody. Vstupovalo se kvůli Merkelové, vystupovalo se kvůli Merkelové. Neboli jsme najednou zažili příliv lidí, kteří by dřív CDU ani nevolili, ale posunem doleva a na zelené pozice nás akceptovali jako svou stranu. Zatímco ti na odchodu si mysleli: Tohle už není CDU, do které jsem kdysi šel.

Kolik procent členské základy se za Merkelové vyměnilo?

Těžko to přesně vyčíslit, odhadem tak 20 procent. Těm, kdo zůstali, je, myslím, posun strany doleva vesměs lhostejný. Většinou naplňují linii, jak ji zadalo vedení. Těch, kteří tak jako já zůstali, abychom vedení ten posun doleva ještě neusnadňovali, je mnohem méně. Profituje z toho AfD, kam od nás kvůli Merkelové odešla část členů a hlavně voličů. Když to zhodnotím historicky, myslím, že tímto posunem byl úplně anulován vývoj, který jsme v Drážďanech, obecně ve východním Německu, do CDU přinesli my z roku 1989. CDU se mentálně opět stává Blockpartei (v české historii by ekvivalentem bylo: strana Národní fronty; CDU byla v NDR povolena a uznávala vedoucí úlohu Sjednocené socialistické strany Německa, SED – pozn. red.). Já jsem do CDU v roce 1990 přišel z původního opozičního hnutí. Sedm takových se nás v Drážďanech rozhodlo do Unie vstoupit a vytlačit z funkcí starý aparát. Což se víceméně povedlo, i proto, že nás do CDU následovali ještě další lidé ze staré opozice. Ale to už je pryč. Řeknete si, no bože, vyměnilo se 20 procent členské základny, to není hodně. Ale z těch 20 procent se rekrutují funkcionáři a lidé, kteří mají chuť někam kandidovat.

Pojďme k předmětu současného sporu. Má AfD nacistické tendence? Na americkém webu Politico psali: Sasko, Durynsko – první vítězství krajní pravice v Evropě od roku 1945.

Neskutečná hloupost. Podle mě tažení proti AfD nese totalitářské rysy. Srovnávat tuto stranu s mocenskou strukturou, která má na svědomí nesčetné zločiny a 50 milionů životů v celé Evropě, je velmi zlá pomluva. S AfD mám zásadní rozpor v jednom jediném bodě, totiž politice vůči Rusku. Já jsem toho názoru, že s vítězstvím Rusů na Ukrajině by celá rovnováha vytvořená Evropě po roce 1990 byla ohrožena. A že v tom případě by Rusové znovu mohli provádět to, co dělali před rokem 1989: vměšovat se do politiky v bývalém východním bloku, asi ne tolik v Německu, ale určitě u vás, v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku... A tolerovat tam pouze proruské vlády. V jiných důležitých otázkách je podle mě AfD pravdě významně blíž než moje vlastní strana: energetika, migrace, rodina, vzdělání. To všechno jsou původní pozice CDU.

A Björn Höcke v Durynsku? U toho sympatie k třetí říši neprobublávají?

U něho si nejsem jist a musím přiznat, že z jeho rétoriky mě bolí uši. Neměli bychom ale s Höckem ztotožňovat celou stranu. Ty členy Alternativy, které znám osobně, vesměs považuji za bezúhonné demokraty – kterým jsou ovšem upírána elementární demokratická práva. Například v parlamentech. To zpětně vede k tomu, že v AfD se dostává sluchu těm, kteří se tak jako Höcke stavějí proti všemu z principu.

Jak dlouho ta protipožární zeď může vydržet? Viděl jsem průzkum, v němž 68 procent členů CDU na východě připouští s AfD spolupráci. Odmítá to jen celostátní vedení.

Odhadl bych, že v této legislativní periodě ta zeď ještě zůstane stát, určitě na zemské úrovni. Ale jinde, především na komunální úrovni, se budou množit případy tiché spolupráce, tolerance, dohod o obsazení úřadů. AfD zatažená do komunální politiky bude samozřejmě dělat chyby, což taky přispěje k její normalizaci. Každopádně čím ostřeji budeme AfD vylučovat ze systému, tím větší bude mít úspěch. Jestli chce někdo dovést CDU do záhuby, bude co nejčastěji zdůrazňovat protipožární zeď. Protože dokud bude stát zeď, bude pokračovat tendence, kdy AfD dostane v každých dalších volbách o něco víc hlasů.

Asi se čeká, až narazí na strop. Zatím strany populistické pravice v západní Evropě končí na třetině hlasů.

To si nemyslím. V Sasku má CDU nejvíc voličů ve skupině nad 65 let. Naopak od nejmladších až po skupinu do 45 let je nejsilnější právě AfD. To je nečekané a pozoruhodné. Už z tohoto demografického hlediska bych s žádným stropem pro AfD nepočítal. Přitom si myslím, že až se jednou věci v Německu budou měnit, nebude to kvůli posilování AfD, ale proto, že přestane fungovat systém. Nerad to říkám, ale Německo už nabralo směr k naprosté dysfunkčnosti. A to může rozvinout takovou sílu, že ta se přežene přes staré strany včetně jejich protipožární zdi jako potopa.

Co myslíte dysfunkčností? Úřady, stát, ekonomiku?

Samozřejmě že lidé nezemřou hlady, jen už nebude nic fungovat. Moderní společnost je nesmírně složitá. Abyste udržel v běhu ocelárny, továrny, logistiku, vyžaduje to vysoce technické procesy, ty zas vyžadují nepředstavitelné množství vyškolených lidí. My už dvacet let máme porodnost 1,4 dítěte na ženu. Kdo bude lidi z generace babyboomerů – patřím do ní – na jejich místech střídat? Pokus kompenzovat tento výpadek přistěhovalectvím z třetího světa ze známých důvodů nefunguje. A to ještě i s těmi dětmi, kterých máme méně, zacházíme mizerně. Po sjednocení mělo celé Německo 2000 kateder. Dnes jich je 20 tisíc. Desítky tisíc lidí, kteří na katedrách provozují pseudovědy anebo vykonávají ideový dozor nad veřejným prostorem, chybějí jinde. Chybějí kvalifikovaní dělníci, řidiči autobusů, pomocný lékařský personál, chybějí lidé u dráhy.

Před chvílí jste použil obrat tlak ke konformismu. Je to nový fenomén, nebo byl už před Merkelovou?

Už před Merkelovou, tehdy ale vně CDU. Rozdíl mezi Helmutem Kohlem a Angelou Merkelovou je tento: Kohl od první do poslední minuty v kancléřství vládl proti tlaku ke konformismu, proti velkým médiím. Například Spiegelu nedal ani jednou rozhovor. Pročež s ním novináři zacházeli způsobem, jaký by vůči dnešní vládě Semaforu byl nepředstavitelný: Blbec z Oggersheimu (čtvrť v Ludwigsfagenu, kde Kohl bydlel – pozn. red.), Tlustá hruška atd., skutečně nenávistné tirády. Jeho ministrům se netolerovalo nic. Když srovnám to, co dnes projde ministryni vnitra Nancy Faeserové, s aférou, kvůli které odstupoval Kohlův ministr vnitra Rudi Seiters... Tehdy jeden významný novinář šířil domněnku, že terorista RAF Wolfgang Grams byl při policejním zátahu zastřelen ve chvíli, kdy už se nemohl bránit. Dokonce i kdyby to byla pravda, nebyl to žádný důvod pro demisi ministra... Ale ono vyšlo najevo, že Grams spáchal sebevraždu. Dnes se dějí takové skandály, že kdyby se staly Kohlovi, padl by podle principu domina nejprve Kohl a pak celá vláda. Aféra Cum Ex, v té jde o obří daňové úniky přes banky v Hamburku, se týká kancléře Olafa Scholze. Scholz byl v té době primátor Hamburku. Teď si vystačí s větou, že už se nepamatuje. Kohla jeden nepřiznaný finanční dar straně zničil ex post, v době, kdy už odešel do ústraní. Málem to zničilo celou CDU. Merkelová si z toho vzala ponaučení, že má dělat to, co od ní očekávají média.

Proč by to dělala?

Protože jako ministryně Kohlova kabinetu byla každou kampaní proti kancléřovi zasažena i ona. Asi si pamatujete, jak psali o Kohlovu děvčátku. Takže najednou se musela rozhodovat: Budu to dělat jako Kohl, mám na to dost silnou náturu?

U nás teď máme premiéra, který vyšel z konzervativních pozic, ale vládne tak, že z toho mají radost média a neziskovky.

To je riziko, když se na špičku dostane slabá figura – že zaparkuje na místě, které mu určila média. Jenže on tam zaparkuje i ostatní. Merkelová celou CDU a celé Německo. Ona napáchala škody v rozsahu, jaký bychom si na začátku ani neuměli představit. Následky jejích let jsou natolik katastrofální, že už vlastně ani není šance je napravit.

Které jsou nejkatastrofálnější?

Veřejnost za největší katastrofu považuje přistěhovaleckou politiku, podle mě je to energetická politika. Kvůli té mohou některé průmyslové obory úplně opustit Německo. S tuzemskými cenami za energie nejsou konkurenceschopné. Chemie, strojírenství, ocelářství. ThyssenKrupp neví, jak dál. Představte si Porúří bez oceláren, to je jako Drážďany bez Zwingeru. Automobilový průmysl jde ke dnu. Pod tlakem politiky automobilky přiškrtily výrobu aut se spalovacími motory, a dnes je vidět, že jim to ekonomicky nevychází. Nehledě na to, že i kdyby jim to vycházelo ekonomicky, vůbec není jasné, kde by se pro elektroauta brala elektřina. V Německu máme 40 milionů aut, z nich e-aut není ani jeden milion. Kdybychom tu měli 40 milionů elektroaut, byla by jenom jejich spotřeba proudu nepředstavitelná. Energetická politika stojí na jedné obří iluzi, totiž že energii vyráběnou z regulovatelných zdrojů můžeme nahradit nepravidelnými přírodními zdroji. Na to bychom potřebovali zásobníky, ale všichni, kdo dnes horují za jejich výstavbu, nedoceňují dimenzi celého podniku. Potřebujeme zásobníky v kapacitě mezi pěti a deseti terawatty. Přečerpávací nádrže velké jako Bodamské jezero. A stejně tak ukládání zeleného proudu do vodíku ponese astronomické náklady. Absolutně to nemůže fungovat. Čímž jsem se dotkl klíčové charakteristiky Scholzovy vlády. Oni se rozhodli nebrat realitu na vědomí.

Volkswagen právě avizuje, že poprvé bude nucen zavírat provozy i v Německu. To pro lidi není budíček?

Ne, vůbec. Normálně by to musel být signál ve smyslu: Lidi, když teď nezačneme vybírat zatáčku, nastane řetězová reakce, přijdou podobná oznámení od jiných firem a v nějakém momentě celá země najede do zdi. Archimedovský bod, na němž bychom ten vývoj mohli když ne otočit, tak aspoň vytvářet předpoklady pro změnu, jsou veřejnoprávní média. Ta v Německu ještě pořád dokážou spoustě lidem vsugerovat, že všechno je o. k. Veřejnoprávní média to kolektivní odmítání reality organizují. A já zas odmítám platit koncesionářský poplatek, už třetí rok. Mám od vymahačů obstavené konto, nefungují mi některé kreditky, ale oproti NDR to jsou dětské hrátky. Mimochodem mi bylo řečeno, že v Sasku odpírá koncesionářský poplatek 200 tisíc domácností. Každý ví, že veřejnoprávní redaktoři naprosto nereprezentují názory veřejnosti, 90 procent jich volí Zelené, rudé nebo tmavě rudé (sociální demokraty nebo postkomunisty – pozn. red.).

Strany Semaforu mají v Německu katastrofální preference. Ani to nepřivede Berlín ke změně kurzu?

Ne. Dělá se to jako za NDR, potlačíme příznaky. Za NDR se fyzicky postavila berlínská zeď, dnes stavějí protipožární zeď, která je v uvozovkách jen mentální. Toho, kdo upozorní na problémy, budeme stigmatizovat. V dnešní němčině slovo pravice znamená nacisty. Oni už se ani neobtěžují říkat krajní pravice, boj proti krajní pravici. Ne, vláda a média vedou prostě boj proti pravici. Kritizujete energetickou politiku – jste pravičák. Zdá se vám, že masivní přistěhovalecká politika ohrožuje vnitřní smír – jste pravičák. Kritizujete měnovou politiku ECB – jste pravičák. A tak podobně. Když ale dostanete přidělenou etiketu pravičáka, v tu chvíli jsou vaše argumenty nepodstatné a žádná diskuse se nemusí konat. Jsou to totalitární tendence a vedou k tomu, že politická diskuse ustrnula a že chyby už ani nelze napravovat. To je ta dysfunkčnost systému, o níž jsem mluvil.

Jak dlouho to takhle může pokračovat, než i bohatá společnost zkolabuje? Deset let, dvacet?

Ano. Jako v NDR! Za Honeckera lidé taky byli směřováni někam, kde je nikdo nepotřeboval, a k tomu ještě spousta kvalifikovaných pracovníků odešla na západ. My, tím myslím východní Němce, už jsme si to všechno jednou prožili. A když teď naše spoluobčany ze západu země varujeme: Nevydávejte se tímhle směrem, je to nebezpečné, my víme, co z toho vznikne, většinou reagují způsobem: Oni na tom východě jsou poněkud zaostalí. A traumatizovaní.

Tím jsme dospěli k postkomunistům, kteří jsou na východě skutečně silní. Dlouho je reprezentovala strana Levice. Sahra Wagenknechtová je taky postkomunistka, nebo dokonce komunistka?

No, zatímco Levice navazuje na Honeckera, Wagenknechtová navazuje na Ulbrichta (Walter Ulbricht byl generálním tajemníkem SED v letech 1950–1971, Erich Honecker v letech 1971–1989 – pozn. red.). Wagenknechtová asi tak rok po sjednocení napsala článek o tom, že hrobníky socialismu jsou Honecker a Gorbačov, nicméně že cesta, která socialismus přivedla ke krachu, začala na XX. sjezdu KSSS (1956, Nikita Chruščov tu odsoudil stalinismus a kult Stalinovy osobnosti – pozn. red.). Ona v tom článku obhajuje Stalina a ani slovem se nezmíní o milionech jeho obětí. Tehdy jí to dokonce vyneslo stranické disciplinární řízení. Nikdy se ale od toho textu nedistancovala, maximálně si postěžovala, že po tom článku se s ní zacházelo, jako kdyby byla velitelka z gulagu. Ano, v gulagu nikdy nevelela. Jen ho obhajovala.

Nemohla se za těch 32 let trochu vyvinout? Přece jen se provdala za západoněmeckého politika Oskara Lafontaina, možná dozrála...

Kdybych já něco srovnatelného před třiceti lety řekl, táhlo by se to se mnou jako psí lejno na podrážce. Nikdy by mi nebylo odpuštěno. Důležité v této souvislosti je, že jádro její podpory tvoří věřící komunisté. Komunisté byli dvojího druhu: kariérní a věřící. Ti i své děti a vnoučata vychovávali v přesvědčení, že Marxovo učení je věčně pravdivé a že dočasné neúspěchy mohou trvat třicet nebo čtyřicet let, ale z hlediska dějin jsou nezajímavé.

Jak se stranická základna CDU vyrovná s tím, že máte kooperovat s wagenknechtovci?

Sám jsem zvědav. Já rozhodně budu proti. Třeba nás čeká další odchod osobností ze strany.

V 90. letech by mi přišlo nepředstavitelné, že vaše strana dá za třicet let před svým pravým křídlem přednost postkomunistům. Něco se s tou CDU muselo stát.

Jistě, stala se Merkelová. Při té příležitosti vyšlo najevo, že podstatná část CDU jsou konformisté. Ono stavět se proti kurzu předsedkyně bylo taky docela náročné. Posledních pět roků v Berlíně se mi občas svíral žaludek, už když jsem v pondělí ráno v Drážďanech nasedal do vlaku a uvědomil si, co ten týden budeme nového přijímat. A jak se budou chovat kolegové, když vystoupím proti.

Jak se chovají kolegové, když člověk vystoupí proti?

Už ten způsob, jakým se na vás dívají, jak syčí, když promluvíte, šeptání: Co si o sobě myslíš? To přece nejde. Člověka to užírá, bere mu to motivaci.

V duchu jste si mohl říkat: Na rozdíl od tebe mám něco za sebou, vlez mi na záda.

To ano, jenže v politice taky chcete něco prosadit. Což jde v toxické atmosféře hůř. Pro mě to začalo řeckou krizí, kdy jsem se stavěl proti eurovalu, a pozoroval, jak se Angela nechá utáhnout. Ona i na mě svého času udělala skvělý dojem, ještě v opozici například byla pro ekonomický liberalismus, a když Friedrich Merz na sjezdu v roce 2005 deklaroval návrat CDU k Ludwigu Erhardovi, i ona mu nadšeně tleskala. Tehdy normálně pronášela výroky typu: Multi-kulti je mrtvý koncept. Byla pro jádro. Ale když přišla finanční krize, Řecko, najednou jsem viděl, že u ní něco nehraje. Wolfgang Schäuble, který tehdy jako ministr financí pomoc Řecku prosadil, mi tehdy na jednom grémiu odpověděl: To jsou celí oni, tihle východní Němci. Sami si vezmou dva biliony eur od západního Německa, a když se pak vede špatně někomu jinému, tak tomu se najednou pomáhat nemá. Převyprávěl to na mravní otázku, i když ve skutečnosti šlo o to, že jak jednou dovolíme takovýto precedent, ohrožujeme tím celý systém eurozóny. Všichni na grémiu po tomto Schäubleho demagogickém majstrštyku klepali do stolu.

Co na to Merkelová? Přece jen jste oba z východu, dlouho se znáte. Nezastala se vás?

Ani slovem, samozřejmě že ne. Definitivně jsem pak přišel o iluze, když se po Fukušimě rozhodla odstavit jaderné elektrárny v Německu. Kvůli jedněm zemským volbám v Bádensku-Württembersku. Tak jestli kvůli jedněm zemským volbám udělá tak dalekosáhlé rozhodnutí pro celou zemi, proč by příště něco dalekosáhlého nerozhodla třeba kvůli volbě starosty ve velkém městě? O tom, že odpojovat jaderné elektrárny a místo nich expandovat obnovitelné zdroje nedává smysl ani fyzikálně, ani ekonomicky, když pravidelné zdroje musejí být půlku času odstavené, protože zelené zdroje mají ze zákona přednost, jsem tenkrát diskutoval s kolegou z CDU. On vedl parlamentní výbor pro výzkum a technologie. V jednu chvíli se mě ptá: Řekni, co ty jsi vlastně studoval? Matematiku a s ní fyziku. A promoval jsi z matematiky? Ne, jen jsem obhájil diplomku, k promoci by mě vůbec nepustili. Aha, tak já ti něco řeknu: Kancléřka je fyzička a z fyziky promovala! Takže promiň, já sám jsem právník, laik, ale když vy dva máte různé názory, důvěřuji kancléřce. Ona je fyzička! Pak už to se mnou a CDU jenom eskalovalo.

Sasko má ve východním Německu nejlepší školy, infrastrukturu, průmysl. Souvisí to s tím, že jste pořád tak trochu konzervativní bašta?

Souvisí to určitě s tou okolností, že od roku 1990 premiéři, všichni za CDU, vládli docela rozumně. Silnější konzervativní sklony mohou souviset například s religiozitou. Ta je v Sasku vyšší než ve zbytku nových spolkových zemí. Takové Krušné hory jsou demograficky i nábožensky velice stabilní, po válce je na rozdíl třeba od Durynska nezasáhl příchod uprchlíků ze Sudet nebo ze Slezska, který by náboženské obce přece jen promíchal. V Krušných horách máme jakýsi biblický pás Německa. Což neznamená, že by v Sasku církve nezažívaly odchod členů. Hodně lidí z nich paradoxně vystupuje nikoli proto, že by nebyli křesťané, ale proto, že jimi jsou. Z evangelické církve se dnes stala politická organizace, která se opičí po Straně zelených.

Údolí Labe kolem Drážďan se za Honeckera říkalo Údolí ignorantů. Byl to jediný kousek NDR, kde se nedala sledovat západoněmecká televize. Hrálo to skutečně roli v menším rozhledu místních?

Já pocházím z Durynska, do Drážďan jsem přišel až na studia, tak mohu srovnávat. V Durynsku se sledovala západní televize každý večer až do konce vysílání. Lidé si pustili západní večerní zprávy, pak pokračovali seriálem Místo činu nebo jinou detektivkou atd. Zatímco v Drážďanech z nemožnosti sledovat západní televizi lidé systematicky poslouchali rádio Deutschlandfunk, které mělo každou hodinu zprávy, politické pořady, zajímavé diskuse. U mě v práci znali kolegové řadové poslance západoněmeckého Spolkového sněmu po hlase. V tom údajném Údolí ignorantů měli lidi mnohem detailnější a taky realističtější obraz Západu, než jaký měl zbytek NDR. Obrat Údolí ignorantů je jen jiný projev západní arogance.