Česká vláda se včera vyslovila pro nákup supermoderních amerických stíhaček F-35. Dostává nás to do jiné dimenze: technicky, rozpočtově, také z hlediska vojenské strategie. Dosud jsme se v rámci NATO zavazovali „jen“ k ochraně vlastního vzdušného prostoru, případně vzdušného prostoru některých spojeneckých zemí, což dobře obstaraly švédské gripeny. Americká stíhačka „páté generace“ jde ve svých schopnostech dál, tak daleko, že se z toho jednomu zatočí hlava: je neviditelná a umí zasahovat cíle na vzdálenost nikoli několika desítek, nýbrž několika stovek kilometrů.

Ano, po ruském vpádu na Ukrajinu se významně zhoršila bezpečnostní situace v Evropě, ale asi by to vládní garnitura měla takhle i říkat: Kupujeme tyto „neviditelné“ stíhačky i proto, abychom v případě války mohli útočit i ze vzdušného prostoru spojeneckých zemí hluboko do Ruska. Této schopnosti chceme nabýt, přestože je to pro státní rozpočet ohromná zátěž, a přesto, že pořizovací a ovšem provozní náklady budou jako proinflační faktor v českém rozpočtu mnoho let dopředu. Nám to za to stojí a vy u voleb rozhodnete, zda s námi naše řazení priorit sdílíte. Odvahu mluvit takhle přímo kabinet nemá. Ve světle průzkumu STEM/MARK, který přednedávnem naměřil, že zhruba polovina Čechů i dnes růst investic do armády odmítá, a z těch investic nejvíc odmítá právě nákup stíhaček, je to takzvaně pochopitelné.

Celé její chování kolem pořízení dvou letek F-35 ale velkou důvěru nevzbuzuje. Možnost výběrového řízení zabila předem, stanovením předpokladu, že se neobejdeme bez letounů „páté generace“. Nevypsání tendru premiérovi a ministryni obrany umožňuje mást veřejnost tvrzením, že Švédsko nám žádnou výhodnou nabídku na odkup dnes používaných a nákup nových gripenů neučinilo. Oficiálně neučinilo, protože nebyl tendr, do něhož by svou nabídku mohlo poslat, přesto dalo nabídku neoficiální a nevyžádanou.

Vláda Petra Fialy demonstruje blízkost ke Spojeným státům na způsobu, jakým probíhá jedna armádní akvizice, a člověka se zmocní pocit, že to už přece někde viděl. Před více než dvaceti lety kabinet Miloše Zemana nákupem gripenů demonstroval pro změnu svou „proevropskost“. Ovšem Zeman aspoň nechal proběhnout tendr, byť zřejmě uzpůsobený tak, aby v něm vyhráli „evropští“ výrobci.

Mezitím má Česká republika Kristova léta a nikdo nezpochybňuje, že se stala součástí Západu. Je za takové situace skutečně tak moc očekávat, že se vláda bude chovat dospěle?