Žaponsko

Japonská kultura je v kurzu, hojně k tomu přispěla podařená seriálová adaptace velkolepého románu Šógun Jamese Clavella. Pokud tedy nemáte Žaponců ještě dost, vyrazte v pondělí do kina Aero. Shakespearův velkolepý příběh Macbeth o zaslepujících ambicích a vypočítavé zrádnosti zasadil v roce 1957 režisér do mlhavé krajiny feudálního Japonska. Krvavý trůn úchvatným způsobem spojuje klasickou západní tragédii s estetikou samurajské doby a výrazovými prvky japonského tradičního divadla nó. Nejryzejší, nejtíživější a nejkomornější Kurosawa.

Krvavý trůn, režie Akira Kurosawa, Japonsko 1957, 110 min., Praha, kino Aero, 16. 12. 2024 od 20.30.

Traumata

„Jde o derivát toho, co mě fascinuje. Od brutalistní architektury po stará auta,“ říká ilustrátor Tomáš Motal. Příběhy, které jeho prvotina nabízí, jsou dobře vystiženy už jejím názvem, v němž lze kromě německého výrazu pro sen jistě spatřovat i ozvěnu slova trauma. Autor ve svých výlučně černobílých obrazech plných ostrého světla a temně vržených stínů nabízí znepokojivé delirické vize. Motalův svět je bezvýchodný, přitom pozoruhodně vtahující. Stejně jako krajina, ve které se odehrává. Bezpochyby jeden z nejpůsobivějších českých komiksů posledních let.

Tomáš Motal: Traum 1999, Centrala, 228 str.

Tíha žen

Nedatovaný deníkový záznam dívky Dagny, která se po rozpuštění divadelní skupiny neklidně potuluje německými městy a obstarává si živobytí všemožnými způsoby: jako občasná prostitutka, podomní obchodnice či šantánová tanečnice. Její radikální a sebedestruktivní upřímnost ve snaze uchovat si vnitřní čistotu se snoubí s místy až dětskou naivitou. Ve své době byla kniha dokonce přirovnávána k románům Hamsunovým a Dostojevského. Pokud jste navíc i fanoušky filozofek a teoretiček, jako je Luce Irigarayová a Hélène Cixousová, nehledejte dál. Ty by se tu vyřádily!

Emmy Hennings: Cejch, přeložila Marie Voslářová, Rubato, 284 str.

Chalupáři

Neotřelý pohled na fenomén chataření, který je v české kultuře hluboce zakořeněn. Co kdysi sloužilo jako únik od stresu a každodennosti, proměnilo se dnes v styl života, který nachází své místo i v moderní architektuře. V knize naleznete vhled do historie i současnosti českého chataření a chalupaření, 40 realizací od českých architektů, 9 rozhovorů s architekty, skauty, čestným předsedou Klubu českých turistů anebo s Františkem Kšánou ml., který pohovoří o svatém grálu všech chalupářů. Ano, o špekáčku.

Radek Váňa, Petra Schindler-Wisten, Dana Fialová: Chaty: architektura za branou každodennosti, Idealab, 368 str.

Odpuštění

V novém vydání vychází (beznadějně vyprodaný) knižní rozhovor s opatem želivského kláštera Bohumilem Vítem Tajovským (1912–1999). Mapuje celý jeho život: dětství na Havlíčkobrodsku, život v želivském klášteře za první republiky, válečná léta, volbu do funkce opata, zatčení (kvůli tzv. číhošťskému zázraku), léta strávená v komunistických žalářích i návrat do želivského kláštera. Ve svých vzpomínkách Tajovský zachycuje i řadu osobností, které potkal – ať už to byl Jakub Deml, Jan Zábrana, Josef Toufar, Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek, Suzanne Renaudová, Jan Zrzavý, Anastáz Opasek, či Václav Havel.

Člověk musí hořeti: Rozhovor Aleše Pelána a Jana Paulase s opatem želivského kláštera, Doron, 464 str.

Ruiny

Fotografie nejnovějšího souboru Josefa Koudelky vznikaly dlouho, pořídil je mezi léty 1991 a 2017 na více než dvou stovkách archeologických míst ve Středozemí. Cyklus završuje dlouhodobý fotografův zájem o vztah kamene a člověka ve všech variacích od těžby přes výstavbu až po destrukci časem. Ostatně to, co jsou dnes antické památky Středomoří, čeká dříve nebo později i naši civilizaci. K výstavě vychází i kniha s texty historika umění Tomáše Pospěcha a francouzského archeologa Alaina Schnappa, graficky upravená studiem Najbrt.

Josef Koudelka: Ruiny, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, do 30. 3. 2025.