Čtvrt století čekání
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Po neuvěřitelných dvaceti letech od ukončení architektonické soutěže na novou budovu Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě to konečně vypadá, že by se příští rok opravdu mohlo začít stavět. Návrh, který si vysloužil přezdívku Černá kostka, bude dalším z projektů studia Kuba & Pilař architekti, na jehož realizaci si museli počkat až příliš dlouhou dobu.
Trpělivost
Architekti a architektky potřebují ve své profesi zvládat mnohem víc dovedností, než by se mohlo zdát. Technické a výtvarné nadání ani zdaleka nestačí. Aby se dokázali prosadit v dnešním konkurenčním prostředí, musejí být schopnými diplomaty při jednání s nespočtem stran, správně analyzovat a vyhodnocovat různé krizové situace a zvlášť dobře komunikovat. A také se obrnit trpělivostí – v Česku, kde jsou lhůty stavebního povolování nejzdlouhavější na světě, to platí dvojnásob.
Málokdo toho právě o tom ví u nás víc než přední brněnští architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař. Lonští laureáti ceny Architekt roku se proslavili zejména návrhy v nápadně minimalistickém pojetí, sázejí na lapidárně tvarované hmoty, základní materiály jako beton, sklo a kov a barevnou paletu prakticky jen od bílé přes šedou po černou. Vedle minimalismu však několik projektů jejich studia definuje také zdlouhavé protahování stavebních záměrů.
Ladislav Kuba s Tomášem Pilařem mají na kontě několik velkých veřejných projektů, kde pokaždé tak trochu hrozí to, že se změní politická reprezentace anebo se zkomplikuje financování a celý podnik skončí rázem pod stolem s občasnými přísliby, že dojde k jeho oživení. U nového sídla Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze trval celý proces přes jedenáct let. Výjimkou ovšem nejsou ani soukromé investice. Dostavbu Barrandovských teras v Praze letos Kuba & Pilař architekti dokončili po celých dvaceti letech od prvních debat o řešení místa.
Tak teď?
Metu, kterou nejen Kuba s Pilařem už jen stěží překonají, však nastavil projekt z opačného konce republiky – Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě. Kraj na ni vyhlásil architektonickou soutěž roku 2004 a v konkurenci dalších dvaačtyřiceti týmů v ní uspěli brněnští architekti, kteří vlastní studio založili jen o pár let dřív. Několik let nato však byl celý podnik zastaven kvůli financování a následně to s Černou kostkou, jak se začalo vítěznému návrhu přezdívat, vypadalo opravdu černě. Začalo se navíc uvažovat o výstavbě knihovny v nově budovaném areálu Dolní oblasti Vítkovice pod taktovkou Josefa Pleskota, i z toho však nešlo.
Moravskoslezský kraj původní projekt vrátil do hry před pěti lety, v polovině listopadu mu ministerstvo životního prostředí přidělilo 1,6 miliardy z Operačního programu Spravedlivá transformace. A protože stavba, která se nově nazývá Centrum digitalizace, vědy a inovací, má od ledna stavební povolení, mohla by teoreticky začít výstavba už příští rok.
Odmlka dvaceti let je pro architektonický návrh velmi těžká prověrka. Černá kostka ji nicméně zvládla s velkým přehledem díky svému pojetí, které stojí jakoby mimo čas. „Zvolená architektonická forma je geometrická a svým způsobem univerzální, nemáme pochybnosti o aktuálnosti našeho návrhu,“ podotýká k tomu Ladislav Kuba. Při pohledu zvenčí se dvacet let starý návrh prakticky nezměnil, v případě interiérů je tomu už jinak. Došlo totiž k přeměně využití budovy, takže namísto klasické knihovny s regály plnými svazků bude nově nabízet primárně moderní vzdělávací prostory pro jednotlivce i start-upy. Kompletní proměnou musela projít také technologická obsluha stavby, aby byla energeticky úspornější, a přibyla další zelená řešení.
Pokud se tentokrát nic nezmění, měla by se Černá kostka otevřít v roce 2027 – skoro čtvrt století od konání architektonické soutěže. Tou dobou by už měl na sousední parcele stát nový koncertní sál z dílny slavného amerického architekta Stevena Holla. Na to, jak všechno nakonec dopadne, si ale budeme muset ještě počkat. Tentokrát snad už jen pár let.