V sobotu 15. dubna v súdánském hlavním městě Chartúmu vypukly boje mezi silami rychlé podpory, které jsou rovněž známy pod zkratkou RSF, a regulérní súdánskou armádou. Když přestřelky neustávaly a začalo být jasné, že v Súdánu se schyluje k další občanské válce, západní země dramaticky evakuovaly své občany. Zároveň se šířily spekulace, že v nepokojích mají prsty Rusové, především z bojů na Ukrajině nechvalně proslulí wagnerovci. Jde o několikátou takovou krizi v posledních letech. V roce 2019 po demonstracích padl dlouholetý diktátor Umar al-Bašír, který se dostal k moci díky puči v roce 1989. Nastal krátký experiment s liberalizací a demokratizací, v říjnu 2021 ho ukončil armádní převrat. Proč po sobě RSF a armáda začaly střílet a jaké jsou dělicí čáry v súdánské společnosti, vysvětluje orientalista a honorární konzul Súdánu v České republice Petr Pelikán.

Jaké je vlastně pozadí konfliktu, který v Súdánu nedávno vypukl? Kde leží jeho kořeny?

Nejdřív vám řeknu, odkud čerpám informace. Kromě internetu a sdělovacích prostředků spoléhám především na informace od místních. Telefonuju a píšu si každý den se šesti, sedmi, osmi Súdánci. Záleží na tom, jaké je tam zrovna připojení, jak kde mají elektřinu. Posíláme si i hlasové zprávy, občas pošlou fotografie nebo videa. Jejich zprávy se trochu různí podle toho, odkud jsou. Většinou jsou z Chartúmu, ale mám občas informace i mimo hlavní město. Částečně i z toho, jak oni komunikují po sociálních sítích, protože i Súdánci si mezi sebou pochopitelně posílají informace. Tolik o mé informační základně.

Současný konflikt má určitě víc než jednu příčinu. Ale pokud bych – s ohledem na to, nakolik znám fungování Súdánu – měl vyzdvihnout tu hlavní, tak se domnívám, že to je hlavně rozpor mezi kmeny z nilského údolí, které vládnou v Súdánu od té doby, co vznikl, a mezi kmeny z Dárfúru, ze západu. Tam žijí jak kmeny usedlé, tak kočovné. Když to dost zjednoduším, část těchto kočovných kmenů byla vládou, převážně tvořenou kmeny z nilského údolí, vyzbrojena, zaplacena, vycvičena a podporována, aby bojovaly proti tamnímu protivládnímu povstání.

Takže ty kmeny využily války v Dárfúru, která začala v roce 2003, aby získaly lepší postavení v zemi?

Ano, tyto západní kmeny se díky tomu dostaly do silnějšího postavení. Před nějakými deseti lety z nich nejdřív vznikly milice, ty se posléze změnily v regulérní součást súdánských ozbrojených sil. Teď mají oficiální název Síly rychlé podpory. Jejich předáci velmi rychle využili situace a dokázali shromáždit spousty dalších materiálních prostředků. Hodně bohatství získali z těžby zlata na severu Súdánu, kde tyto ozbrojené skupiny a vojsko dokázaly dostat pod kontrolu značnou část tamějšího zisku. Další prostředky se nashromáždily z různých forem zahraniční pomoci. Síly rychlé podpory třeba za peníze Emirátů bojovaly v Libyi na straně generála Haftara. Tohle všechno jim umožnilo vyšvihnout se hodně nahoru. Během různých převratů, revolucí a změn, které se v Súdánu odehrávaly od roku 2019, začaly působit i přímo v Chartúmu. Převzaly třeba velkou část funkcí, které měla na starosti súdánská bezpečnostní služba, tedy tajná policie, rozpuštěná po revoluci. Zasahovaly proti demonstrantům, hlídaly důležité objekty. V posledních letech jsem vídal, že tohle začali dělat právě lidé ze západu, z Dárfúru. Vypadají dobře, jsou dobře vyzbrojení, mají udržované zbraně, byli ukáznění. Proč boje vypukly právě nyní, nevím, ale ta hlavní příčina je podle mne nárůst ambicí kmenů ze západu.

Co je vlastně zač vůdce sil rychlé reakce Muhammad Hamdan Dagalo? Prý je to bývalý pastevec.

To tam jsou všichni. Je to jejich kultura a způsob života. Mluvím o lidech žijících po obou stranách hranic Súdánu a Čadu. Některé kmeny přesahují do Libye, některé i do Středoafrické republiky. Tito lidé žijí se zbraní v ruce tradičně. Nemusejí ani být vycvičení vojáci a na sofistikovanější zbraně nejsou zvyklí. Dagalo je velice inteligentní chlap. Kmeny ze západu mají výrazně jinou kulturu a systém hodnot než kmeny z údolí Nilu. Dokonce i jejich jazyk je odlišný, mluví buď svými místními jazyky, anebo takzvanou čadskou arabštinou. Když se Dagalo v Saúdské Arábii setkal s korunním princem Muhammadem bin Salmánem, v nilském údolí se jeho arabštině smáli. Přestože nemají školy, formální vzdělání a z našeho hlediska vysokou kulturu, mnohdy jsou velice inteligentní, činorodí a pracovití. Jsou schopní, relativně bezohlední, draví a mají odlišný způsob života. Dagalo se díky tomu dokázal vyšvihnout.

Protivník Dagala a vůdce armády Abdel Fattáh al-Burhán je tedy zástupce nilských kmenů?

Ano.

Má některá z těch válčících stran nějaký vztah k bývalému vůdci Súdánu Umaru al-Bašírovi? Hlásí se k němu?

Domnívám se, že tyto události vrátí k moci lidi z Bašírových kruhů. Už teď dost Súdánců vzpomíná na to, že za Bašíra byla aspoň stabilita. Někteří z nich se bez větší pozornosti vracejí do vyšších funkcí na ministerstvech i v armádě. Bašír má pořád příznivce. Předpokládám, že se nevrátí on sám jako osoba. Je to starý pán a už dřív chtěl odejít sám. Jestli se podaří současný konflikt zvládnout a s Dárfúřany se buďto dohodnout, nebo je vyhnat, posílí to prestiž lidí, kteří byli kolem Bašíra, a vrátí se v nějaké podobě k moci.

Vidíte v Súdánu nějaké rychlé řešení současné krize? Nebo je země odsouzena k občanské válce?

V Súdánu je skoro vždycky nějaký konflikt; ale Súdán je obrovský. Když byly boje na jihu v Hadžlídži, o 300 kilometrů severněji o tom nevíte. Nebo když se něco děje v Dárfúru, je to tisíc kilometrů daleko od Chartúmu. Na východě země probíhají periodické třenice také. Problémy začaly tím, jak hranice Súdánu narýsovaly zvenku velmoci a sdružily entity, které nemají příliš mnoho společného. Ani jazyk, ani kulturu. To se špatně překonává. Já lidi ze západu příliš dobře neznám. Přesněji řečeno: neznám je v jejich vlastní kultuře, protože tak daleko na západě Súdánu jsem nebyl a nežil jsem mezi nimi v jejich prostředí. Znám je z Chartúmu, což je něco jiného. Doufám ale, že se teď i s nimi dosáhne po súdánsku nějaké dohody. Snad pomůžou i tlaky ze zahraničí. Ani jedna ze stran se totiž bez podpory ze zahraničí neobejde.

Kdo ze zahraničí podporuje koho?

Egypt podporuje hlavně pravidelnou armádu. Podporuje svůj vlastní státní model, kde armáda drží moc, i když generálové ve vládě svléknou uniformy. Saúdská Arábie a Emiráty podporují hlavně Síly rychlé podpory, ale mají vliv i na vládu a armádu. Nevím, proč by měly mít tyto země zájem na rozvratu v Súdánu, takže doufám, že je dotlačí aspoň k nějaké provizorní dohodě, třeba aby Dárfúřané odtáhli z Chartúmu.

Jak velké je zapojení Egypta? Jestli se nemýlím, na začátku krize byli na místě zadrženi egyptští vojáci.

Síly rychlé reakce zadržely dvacet vojáků na vojenské základně, ale zas je propustily. Súdán byl egyptsko-britské kondominium a vliv silnějšího a lidnatějšího Egypta logicky přetrvává. Jednota nilského údolí existuje od faraonských dob, mezi dnešními dvěma státy nikdy nebyla zřetelná hranice.

Mohl by Egypt případně podniknout vojenskou intervenci?

To ne. To neudělá.

Jakou roli tam hraje Rusko? Hodně se mluví o tom, že podporuje právě RSF. Údajně se tak děje přes žoldnéřskou skupinu Wagner, která ze Súdánu vyváží nerostné bohatství.

V Súdánu jsem byl letos dvakrát. Podruhé jsem se odtamtud vrátil pár dní předtím, než vypukl konflikt. Na wagnerovce jsem se vyptával, protože jsem v médiích slyšel a četl o jejich úloze na severu země. Většina mých informací pochází od člověka, který od začátku zlaté horečky provozuje ve zlatonosné oblasti mlýn na rudu. Poměry tam trochu připomínají Klondike nebo Kalifornii v dobách zlaté horečky. Některé vesnice na severu se vylidnily a lidé vyrazili hledat zlato. Poměrně brzo se tam začala objevovat jednoduchá technika, jako jsou právě drtírny rudy. Lidé tam prý nosí rudu, mlýny jim ji rozemelou a vylouhují rtutí. Touhle technologií se prý dá z rudy získat maximálně pětatřicet procent zlata, zbytek v ní zůstává. Majitelé mlýnů pak zbylou hlušinu ještě přeprodávají velkým společnostem, které z ní účinnější kyanidovou metodou louhují další zlato. Tyto velké společnosti mají také vlastní doly. Pokud nějaká skupina zlatokopů narazí na slibné ložisko a rozkřikne se to, prý ho zaberou ozbrojenci, ať už ze Sil rychlé reakce, nebo z armády. Majitel drtírny, kterého jsem se vyptával, říkal, že tam skutečně působí velké ruské firmy, ale ani on, ani já netušíme, na jaké skupiny v Rusku jsou napojené. Ptal jsem se ho výslovně i na to, zda tam jsou vidět ruští ozbrojenci. Říkal, že ne. Soudím, že Rusové jsou tam dost silní a jsou pod ochranou ozbrojených sil. Prý těch i oněch. Rusové i Dagalo prý odvážejí zlato ve velkém množství a letecky ho dostávají ze země. Čili Rusové tam určitě nějaké zájmy mít budou a určitě budou podporovat lidi, kteří je chrání a s kterými se podílejí na zisku. Je pravděpodobné, že to jsou Síly rychlé reakce.

Po pádu Bašíra v dubnu 2019 na Západě zavládlo nadšení, že Súdán je na prahu demokracie a liberalizace. Je ale něco takového v prostředí Súdánu reálné?

Není. Súdán je pořád kmenová společnost. Výjimkou je Chartúm, lépe řečeno části společnosti v Chartúmu. Ještě tak dejme tomu Atbara, to je průmyslové město. Jinak prakticky nikde nenajdete lidi, které by sdružovalo něco jako politický program. Všichni budou volit svého tradičního předáka, kterému důvěřují. To je buď náčelník kmene, anebo to jsou sufističtí šejkové. Určitě jste se setkal s termínem mahdistické povstání. (Válka Súdánců proti Britům v letech 1881 až 1899 – pozn. red.)

Studoval jsem britské dějiny, znám to z britské strany.

Mahdího povstání je událost, která konstituovala moderní Súdán. Do té doby v jeho hranicích existovaly lokální emiráty a sultanáty, případně místní kmenoví vládci, a to i pod britskou koloniální správou. Mahdí byl sufistický šejch, náboženský předák směru islámu, který má v čele takzvaných řádů charismatické, až na hranici zbožnění respektované vůdce. Jako první dokázal tamní roztříštěnou společnost sjednotit myšlenkou něčeho, co stalo nad kmeny, což bylo náboženství tohoto směru. I první politické strany v Súdánu byly jen přejmenované sufistické řády. Třeba předseda vlády svržený Bašírovým převratem byl Mahdího prapravnuk Sádik Mahdí. Jeho strana Umma byla jen přejmenovaným sufistickým řádem. A druhá nejsilnější strana byl zase sufistický řád rodu Mírghaníja. Za poslední generaci a půl se to začalo trošku měnit. Politický vliv původně sufistických šejchů v politice dost ustoupil. Na druhé straně tribalismus přetrvává. Kmenové rozdíly v současnosti dokážou překonat jen dvě věci. Buďto armáda, což říkám jako zavilý antimilitarista, který armádu nesnáší. Armáda totiž musí být ze své podstaty nadkmenová, přestože ve skutečnosti v ní kmenová příslušnost roli hraje také. Druhou možností je náboženství. Dřív to byl sufistický islám, teď je to spíš pojetí islámu importované z Perského zálivu, ze Saúdské Arábie a Emirátů. Tedy ten, kterému u nás říkáme fundamentalismus nebo salafismus. Žádná strana nezíská důvěru a hlasy lidí svým programem. Revoluce, která proběhla, to byl Chartúm, dokonce jen část Chartúmu. Súdánci už byli z Bašírovy dlouhé a zkorumpované vlády otráveni, ale revoluce jim nepřinesla očekávané zlepšení, spíš naopak. Teď se nostalgicky vracejí ke vzpomínkám na Bašírův režim.

Potomci Mahdího tedy mají ještě dnes nějaký vliv?

Mají, ale po smrti Sádika Mahdího už upadá. V Súdánu, aspoň v tom Súdánu nilského údolí, zná každý každého a jsou spolu nějak provázáni. Za Bašírovým převratem třeba stál Hasan al-Turábí, který byl ženatý se sestrou Sádika Mahdího. Jeden z Mahdího synů přitom v Bašírově armádě dosáhl hodnosti generála u výsadkářů. Mahdího strana Umma se začala štěpit už za jeho života. Značka Mahdí je stále vlivná, ale už zdaleka ne tolik jako dřív. Třeba Mahdího dcera Marjam byla v porevoluční vládě chvíli ministryní zahraničí. Ale obrovský vliv, který měl ten rod kdysi, už je pryč.

Mezi armádou a silami rychlé podpory jsou nějaké náboženské rozdíly?

Lidé ze západu mají islám dost provázaný s africkými kulty, věří na čarodějnictví a opravdu ho praktikují. Jejich svět je zabydlen metafyzickými bytostmi, duchy, džiny. Pověrčivost, jak to hodnotíme my, skutečně ovlivňuje jejich život. Ale žádný zásadní náboženský rozpor mezi nimi není, všichni jsou sunnitští muslimové.

Může dění v Súdánu mít nějaký vliv i na Evropu? Nebo je to prostě obrovská tragédie, ale daleko od nás?

Spousta lidí prchá z Chartúmu. Do okolních i vzdálenějších měst. V Súdánu žije mnoho cizinců, miliony. Etiopané a Eritrejci odjíždějí do vlasti. Dost lidí utíká do Egypta. Jeden kamarád mi říkal, že by raději zůstal doma, protože u nich v Omdurmánu je celkem bezpečno. Chartúm leží na soutoku Modrého a Bílého Nilu a je řekami rozdělený na tři velké části. Samotný Chartúm, který leží mezi Bílým a Modrým Nilem, Omdurmán mezi Bílým Nilem a Nilem jako takovým, a Bahrí, což je severní část mezi Modrým Nilem a Nilem. V Omdurmánu zřejmě bylo nejklidněji, většinou jde elektřina, dá se dostat chleba. On chce zůstat, ale jeho děti ho nutí, aby odjeli do Egypta. Po sociálních sítích se totiž šíří zpráva, že evropské země budou Súdáncům udělovat azyl, protože jsou to váleční uprchlíci. To už je samozřejmě něco, co Evropu ovlivnit může. A sociální sítě dokážou uvést do pohybu spousty lidí, kteří se chtějí dostat do Evropy.

Jak je v Súdánu vnímán Západ?

Na britský kolonialismus vzpomínají jen v dobrém.

A širší Západ?

Vnímají ho vesměs dobře.

Je nějaká šance, že by se Súdánu podařilo nějak překonat tento neustále se opakující sled převratů, revolucí, nepokojů a občanských válek?

Súdán, to je laskavost, lenost a taková zvláštní sympatická konsenzuálnost. Súdánci jsou většinou hodní a mají tendenci se domluvit. Ale jak už jsem řekl, neznám dostatečně lidi z Dárfúru a jejich kulturní specifika. Nevím, nakolik jsou v tomto směru stejní jako ostatní Súdánci. Ti se vždycky snaží spíš dohodnout, všichni se nějak znají, přestože z našeho pohledu zní neuvěřitelně, že obrovská země funguje jako naše vesnice. Neznají se osobně, ale vždy se najde nějaký strýc z třetího kolene, s kterým se někdo potkal třeba na studiích. To je pozitivnější strana tribalismu. Takhle mezi sebou jednají kmeny z nilského údolí. Na lidi ze západu Súdánu se vždy dívali jako na póvl. A najednou je tam mají v jiné pozici, mají sílu a derou se k moci. Nedokážu predikovat, zda se budou chovat podle tradičních vzorců. Netuším, jak se tito lidé zachovají, protože mají jinou kulturu. Od Súdánců, kteří tam zatím vládnou a které znám, jsou jen geograficky vzdáleni jako třeba Španělé od Prahy, mentálně asi víc.