Jedna rovina, na níž se nedávné nepokoje ve Francii stávají zajímavé i pro ty z nás, kdo nemáme etnicky dostatečně pestré společnosti, se týká svobody projevu na internetu. Evropský komisař pro vnitřní trh Thierry Breton na rádiu France Info v souvislosti s výtržnostmi kritizoval laxní přístup některých on-line platforem. „Když je na nich štvavý obsah, například výzvy k revoltě nebo výzvy k zabíjení a zapalování aut, (sítě) budou mít povinnost mazat takový obsah bezprostředně.“ Tuhý režim sociálním sítím v EU podle Bretona nebo i jeho kolegyně Věry Jourové nastává za měsíc, 25. srpna. Od tohoto data bude Komise na sedmnáct velkých on-line platforem a dva velké vyhledávače uplatňovat unijní zákon o digitálních službách DSA. Velkou firmou jste, když za měsíc nasbíráte více než 45 milionů uživatelů. Té z velkých firem, která by DSA porušovala, může Evropská komise vyměřit pokutu do výše šesti procent globálního obratu firmy za rok, tedy ohromné peníze. Komisař Breton v rozhovoru několikrát parafrázoval Ludvíka IV. slovy: „Regulátor jsem já.“

Na rovině politicky nejtřaskavější, tedy mazání nezákonného a takzvaně škodlivého obsahu, si podle DSA každý členský stát určí jakéhosi digitálního koordinátora, který s velkými platformami bude řešit spory, hlavně ale vybere „důvěryhodné oznamovatele“, což budou skupiny – legislativec tu patrně myslel na neziskové organizace –, jejichž udání, pardon, podněty, se mají řešit a případně mazat nebo zneviditelňovat přednostně. U nás by se aspoň podle přání ministerstva průmyslu tím koordinátorem měl stát Český telekomunikační úřad.

Určit, co je nezákonný obsah, není tak jednoduché, jak by se zdálo. Právník Jan Hořeňovský nedávno na konferenci pořádané Společností pro obranu svobody projevu upozornil na slovo některý v definici nezákonného obsahu podle DSA: informace, které nejsou „v souladu buď s právem Unie, nebo s právem některého členského státu“. Tato formulace otevírá teoreticky možnost, že nějaký příspěvek bude z českého internetu vymazán proto, že se ocitl v nesouladu s právní normou řekněme z Bulharska.

Avšak ústřední nebezpečí DSA Hořeňovský vidí v potírání tzv. systémových rizik (články 34 a 35 smlouvy). Systémovým rizikem podle DSA jsou dopady na: duševní pohodu osob, na tělesnou pohodu, na veřejnou bezpečnost, na veřejné zdraví (vzpomeňme na potlačování „dezinformací“ za covidu, což byly informace nebo názory odchylující se od stanovisek národních zdravotních úřadů a Světové zdravotnické organizace), a hlavně „nepříznivé dopady na občanský diskurz“.

Touto gumovou definicí se do DSA vrací podivná kategorie škodlivého obsahu, kde „škodlivý“ znamená nám, vládcům, nepříjemný obsah, který bohužel neporušuje žádné zákony. Kategorii škodlivý obsah podle vlastních slov z původního návrhu DSA pomáhala odstraňovat česká komisařka Jourová, pamětliva cenzury z dob komunismu. Ale přes systémová rizika se nám vrací komínem.

My tady do určité míry provozujeme už jen pláč nad rozlitým mlékem. Toto unijní nařízení bylo Radou EU a Evropským parlamentem přijato v říjnu 2022 (bohužel už asi nepřekvapí, že s podporou české vlády). Nikdo však zatím neví, jak bude DSA uváděno v život. A čím víc pozornosti a jakési latentní nevole by vznikalo, tím větší je šance, že například český digitální koordinátor se bude chovat rozumně, a stanoví tak pro naše prostředí uměřený precedens.