Nic není tak skličující jako úplná vydání úplně zapomenutých autorů, napsal kdysi Nabokov. Něco na tom bude, avšak náš případ to naštěstí není. Zaprvé Karel Šiktanc (1928–2021), o němž tu je řeč, není zapomenutý autor, jakkoli se o to minulý režim velmi snažil; zapomenuti jsou naopak normalizační ministři kultury, kteří měli na svědomí básníkovo umlčení v letech sovětské okupace, jmenovali se Brůžek, Klusák a Kymlička. Zadruhé devět svazků, které připravil k vydání literární historik Jiří Brabec (nar. 1929), Šiktancův rostenec a blízký přítel, nepředstavuje „úplné vydání“, je to jen část Šiktancovy tvorby lyrické, výbor čerpající z díla publikovaného knižně v letech 1959 (sbírka Žízeň už je osobitá, nese znaky Šiktancova rukopisu) až 2019 (poslední sbírka je neuvěřitelně silný výkon muže už devadesátiletého). A navrch překvapení, devět básní z pozůstalosti, knižně dosud nepublikovaných.

Šiktancova tvorba je bohatší, než ukazuje devět knih z Karolina, patří do ní také pohádky (vyšly až po roce 1989 ve čtyřech knihách skvostně ilustrovaných Františkem Skálou, možná je čas shrnout je do jednoho svazku), dále reportáže (Raci a racci, 1962, s Jiřím Šotolou, to je passé), verše pro děti, hry televizní a rozhlasové, veršované hádanky publikované od roku 1947 až do posledních let v časopise Hádanka a křížovka, respektive Křížovka a hádanka (jejich soubor vyšel v roce 2012 pod názvem Milý Řehoři, milíře hoří, jenže básník i poté vytvářel a publikoval další, teprve teď je čas na komplet). A ještě leccos dalšího.

Devět knih ve střídmé, čisté grafické úpravě Karla Vilguse začalo vycházet roku 2003, plánováno bylo sedm svazků; když se v tom šestém (2004) setkaly sbírky Hrad Kost (1995), Šarlat (1999) a Zimoviště (2003), uspořádal editor, tehdy zaneprázdněný i přípravou Spisů TGM a Díla Jaroslava Seiferta, svazek závěrečný, sedmý (2006). Nazval ho Pralipomena (opravdu to byl název editorův, nikoli básníkův; předchozí svazky souhrnný název nenesou, tvoří jej jen dva až čtyři tituly v nich přetištěných sbírek) a pojal do něj dva oddíly Básní ze zásuvky, výbor z překladů (z čínštiny, latiny, ruštiny) a výbor z publicistiky. Jenže to už věděl, že sedmičkou to neskončí, a tak na konci ediční poznámky sdělil: „V průběhu vydávání vznikly další sbírky, které si vyžádají rozšíření Díla o nové svazky. – Nakladatelství Karolinum vydalo souběžně výbor z veršů pro děti Spadl buben do kedluben (2005) a soubor 12 CD Pohádky (2006), obsahující šestnáct textů.“ Následoval svazek č. 8 (Řeč vestoje, Vážná známost, Nesmír, Čistec), toho se básník ještě dožil, snad s jistým zadostiučiněním, že, řečeno s Fráňou Šrámkem, „ještě zní“, teď je tu tedy č. 9, první Šiktancova kniha posthumní.

Čteme v ní sbírky Na Knížecí, Horniny, Ubírati se a Opovážení. A „přídavek“. Čtenář, který poctivě prošel s básníkem jeho dlouhou poetickou cestu, sledoval v posledních třiceti letech malý zázrak: Karla Šiktance stáří neoslabovalo, kupodivu ani fyzicky, ještě v třiadevadesáti byl statný, mentálně nechřadl: jeho básnická svrchovanost se pozdním seniem potvrdila, verš se stal vybroušenějším, čistším, současně i „těžším“. Přibylo náznaků a zámlk. Ten, koho se na chvilku zmocnila jistá bázeň před setkáním s posledními verši z let 2020 a 2021 (obstojí vedle těch nejlepších?), si musel oddechnout. Šiktanc, poslední kníže českých básníků, zůstal na trůně do smrti. Jeho epilog se jmenuje Konečná a nese datum 13. září 2021. Připomíná to Vladimíra Holana a jeho sbírky Předposlední a Sbohem?. Ani on, v roce smrti ovšem „jen“ čtyřiasedmdesátiletý, nezarmoutil čtenáře básnickým chřadnutím.

Tajemství svěžesti Karla Šiktance, osobní i básnické, možná spočívalo v neustálém vymýšlení hádanek a drobných jazykových hříček, jež do „velké“ poezie nezahrnoval. V „modrých deskách“ se našla jen jedna z těchto rozverných drobností, básník ji tam sice zařadil, v soupise však její název (tvoří ho číslo 65) dal do závorky. Je to roztomilá mistrovská miniatura: „65 roků ženat. / 65 roků vdaná (sic). / Co k tomu teď poznamenat? / Zlatý míč na malém vápně / stadiónu Maracaná.“

Karel Šiktanc: Dílo 9: Na Knížecí, Horniny, Ubírati se, Opovážení, Z pozůstalosti. Nakladatelství Karolinum, 184 str.