Jana Černochová uspěla s disciplinárním postihem pětibojaře a člena vojenského oddílu Dukla Praha Davida Svobody. Zlatý olympionik v ČT během rozhovoru, při němž šlo o účast ruských a běloruských sportovců na letní olympiádě, řekl dvě věty, z nichž jedna je myšlenkový zkrat –⁠ nebo možná byla zkratkovitě vyjádřena. Na slova redaktorky ČT, že Valné shromáždění OSN opakovaně odsoudilo ruskou agresi proti Ukrajině, a je tedy agresorem, Svoboda odvětil: „Může to být klidně mýlka, co já vím.“

Avšak připomeňme si, co tomu útržku věty, u něhož ani není stoprocentně jasné, k čemu se slovo mýlka mělo vztahovat, předcházelo: bonmot, že první obětí každé války je pravda. Tím sportovec očividně iritoval redaktorku a myslím, že to je i podvozek toho davového rozhořčení vůči Svobodovi. Typický účastník takového shitstormu je totiž na jakýkoli disonantní tón kolem rusko-ukrajinského nebo rusko-amerického konfliktu vysazený, už rok netoleruje žádnou trochu svobodnější rozpravu, jak jsme k té tragédii dospěli.

Svoboda byl včera přinucen jít na kobereček k Černochové na ministerstvo, u pohovoru byl, tak jako bývá v ředitelně se školním sígrem i jeho adekvátně pohoršený třídní učitel, náčelník Dukly, a tedy Svobodův zaměstnavatel. Olympionik vyvázl s písemnou důtkou, byl zbaven funkce v Českém olympijském výboru a s ministryní ještě bude muset absolvovat kajícnou pouť za ukrajinskými vojáky trénovanými v Česku.

Černochová má v tomto případě věcně pravdu –⁠ přítomnost ruských sportovců na olympiádě by byla výrazem lhostejnosti k tomu, co jejich prezident provádí v sousední zemi. Ale v jiných ohledech je to její debakl a ty jiné ohledy jsou důležitější než její nebo naše pravda. Debakl je to například lidsky. Jana Černochová využívá svého nadřízeného postavení. Svobodovi předala plakát se zabitými ukrajinskými sportovci, aby se poučil a zastyděl; takhle se dospělý člověk chová k jinému dospělému člověku?

A co je důležitější, poškozuje svobodnou atmosféru v zemi. České země se od roku 1989 vyznačují mimořádnou svobodomyslností, nehnul s tím ani Babišův pokus udělat z republiky oligarchii. Prvním neblahým znamením byla ostrakizace pochybovačů za covidu, což začalo za Babiše a dnešní garnituře to přinejmenším nevadilo. Ale v normálním režimu (a ne, ve válce s Ruskem nejsme, dokonce i úřad předsedy vlády nedávno oficiálně uvedl, že taková slova Petr Fiala myslel metaforicky), je tato vláda první, která to má s otevřeností veřejné diskuse jinak.

Vědomí, že smíme hlásat i nesmysly a pobuřující věci, dokonce nechutnosti, aniž by nás obratem někdo existenčně začal řešit, je křehká komodita, kterou vláda a s ní spřízněné kruhy už rok napadají. Verbálním vrcholem je zatím dva dny starý text Jiřího X. Doležala na webu Forum24.cz s názvem „Sundejte z Davida Svobody uniformu a postavte ho před soud“. Člověka zamrazí při pomyšlení, že tohle vyjde na webu nejen provládním, ale vládou podporovaném.

Také tento týden navrhla policie obžalovat bývalou učitelku základní školy Martinu Bednářovou, která loni před svými žáky zpochybňovala oficiální výklad války na Ukrajině. Pokud státní zastupitelství návrh přijme, hrozí vyhozené učitelce nepodmíněný trest do tří let –⁠ za popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Že se na Ukrajině žádná genocida nekoná, protože ani útočná a krutá válka a la Putin ještě není genocida, není zřejmě pro tuto vládu a jejího nejvyššího státního zástupce, komunistického vojenského prokurátora Igora Stříže, věcná námitka, ale spolčování s nepřítelem. Učitelka Bednářová loni před svými žáky pronesla několik hloupých nebo diskutabilních výroků –⁠ a za to má být v zemi, kde druhá, násobně početnější strana vysílá hlouposti a diskutabilní tvrzení každý den, nejenom vyhozena z práce, ale ještě i zavřena?

Každá věcná chyba, nesmysl, přeřek „dezolátů“ a domnělých „dezolátů“ se používají k vytváření ovzduší, v němž si člověk zaměstnaný ve veřejné sféře dvakrát rozmyslí odchýlit se od vládní linie nebo se tak jako děkan Ševčík zúčastnit protivládní demonstrace, a ještě se tam drze dožadovat přešetření policejního násilí. Máme ministerstvo vnitra a v něm tým KRIT, jehož členové se zabývají úvahami, jak monitorovat nálady úředníků a přikročit k „včasné identifikaci osob, které mohou šířit antisystémové nálady“.

Odpovědností člena vlády nejsou rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru, na která nemá žádný vliv, ale vývoj nepsaných společenských norem a množství reálné svobody doma.