Všichni znají pořekadlo, že když se dva perou, třetí se směje. Málokdo se podle toho ale umí poučeně chovat. Z hlediska geopolitiky dominuje našim zahraničním vztahům a jejich reflexi a kritice v médiích stále víc eskalovaný střet Západ (USA + EU) vs. Východ (Čína + Rusko). A to v tom v lepším případě, v horším případě jsme svědky moralistní politiky a profilování se cestami na Tchaj-wan či vyvěšováním tibetských vlajek.

Optikou střetu Západ vs. Východ se nazírá i na války či strategické hospodářské investice. O Ukrajině v protikladu třeba k Jemenu či Iráku netřeba se rozepisovat, v ekonomické oblasti stačí odkázat na otázky spojené s dostavbou Temelína či mobilních 5G sítí.

Zcela se přitom zapomíná na potichu se etablující novou velmoc, Indii. Ta totiž nezapadá do schématu střetu Západu a Východu, který je rámován jako střet demokracií s totalitami, často i moralistně jako střet dobra se zlem. A také nevystupuje hlučně a velkohubě, takže její mocenský vzestup ještě mnozí vůbec nezaznamenali.

Demografická dividenda v nažhavené ekonomice

Indie se nedávno stala pátou největší ekonomikou světa a do roku 2030 se podle analytiků investiční banky Morgan Stanley stane třetí největší, hned po Číně a USA. Aktuálně předsedá skupině dvaceti největších ekonomik světa, a to v čase, kdy její ekonomika je ve fantastické kondici. Minimálně ve srovnání se Západem či Čínou. Růst indického HDP byl loni nejvyšší z celé skupiny G20 a predikce růstu HDP ukazují, že tento její primát by měl trvat i v roce 2023. Konkrétně se očekává růst indického HDP v letošním roce o 6,1 %. (Jen pro srovnání: Česká republika podle předpovědí ČNB i ministerstva financí zaznamená letos pokles HDP a v celé Evropské unii by se měl pohybovat kolem nuly.) A spolu s HDP rostly loni v Indii i akciové trhy.

Cílem Indie je etablovat se jako klíčová třetí velmoc světa vedle USA a Číny. Nejde přitom o vzdušné zámky, ale o strategický cíl, založený na její demografické výhodě ve srovnání s Čínou, Japonskem a celým Západem, a z toho plynoucí ekonomické důsledky. Čína i Indie mají 1,4 miliardy obyvatel, ale zatímco počet obyvatel Číny klesá, počet obyvatel Indie roste. Indie se letos stává nejlidnatější zemí světa a měla by jí podle prognóz demografů zůstat až do konce století. Naproti tomu Čína se má propadnout na třetí místo za prudce rostoucí Nigérii.

Země, které přecházejí z fáze vysoké natality a vysoké mortality do fáze nízké natality a nízké mortality, inkasují v této přechodové fázi demografickou dividendu. Po několik desetiletí mají velmi vysoký podíl věkové kohorty 20 až 65 let, tedy ekonomicky produktivní části populace. Posléze začne populace stárnout, přibývá důchodců, až se situace dostane do současného stavu Japonska, kde se již prodává víc plen pro důchodce než pro kojence.

Naprostá většina z 28 svazových států Indie je aktuálně právě v té přechodové fázi, kdy má velký podíl obyvatelstva v produktivním věku. Do roku 2050 by se tudíž Indie, která v té době bude mít 1,7 miliardy obyvatel, mohla dokonce stát největší ekonomikou světa. „To dává Indii obrovskou geopolitickou váhu a přiřadí ji to po bok USA a Číny coby hlavních supervelmocí,“ napsal v článku Vydělejme na naší demografické výhodě (vyšel 23. ledna 2023 v India Today) profesor ekonomie Chinmay Tumbe z Indického institutu managementu v Ahmedabadu.

Když se dva perou

Indické ekonomice v současnosti hodně prospívá i její zahraniční politika, dlouhodobě nestranná. Ta jí umožňuje mít dobré vztahy jak s USA, které do ní přesouvají například výrobu iPhonů z Číny, tak s Ruskem, od kterého nakupuje za diskontované ceny sankcionované ruské suroviny, především ropu, uhlí a hnojiva.

Indie meziročně víc než zdesetinásobila import ropy z Ruska. Indický ministr pro ropu Hardeep Singh Puri na otázku televize CNBC, zda nemá morální problém s nákupem ruské ropy, odpověděl: „Nakoupíme ropu bez ohledu na to, odkud pochází. Demokratická vláda má morální povinnost vůči svým občanům.“

Rusko také v Indii nakupuje výrobky, na jejichž vývoz do Moskvy vyhlásil Západ embargo. Obchod mezi Ruskem a Indií od začátku ukrajinské války vzrostl o závratných 413 procent. S Ruskem má Indie historicky nadstandardní vztahy, a to ještě z doby Sovětského svazu, který ji podporoval v jejím konfliktu s Pákistánem, jenž byl podporován Spojenými státy. Nyní Indie otevřeně hovoří o tom, že jako předsedající země G20 se musí pokusit zprostředkovat vyjednání míru na Ukrajině a že na jejím území, kde budou summity G20 probíhat, se musí jednat s respektem i s Putinem. A že ona jako hostitel nemůže připustit, aby západní státníci na její půdě ponižovali či uráželi ruské státníky.

Jak jsem během své nedávné návštěvy Indie pochopil, ukrajinskou válku tam vnímají diametrálně odlišně než my v Evropě. Berou ji primárně jako konflikt Ruska se Západem, nikoli Ruska s Ukrajinou, a ve sporu Ruska se Západem jsou spíš na straně Kremlu. V časopise India Today prezident zahraničněpolitického think-tanku Strategic Foresight Group Sundeep Waslekar uvedl: „Kdyby Ukrajina ústavně deklarovala svoji neutralitu, Rusko by v roce 2014 neanektovalo Krym. A kdyby Ukrajina dodržovala druhé Minské dohody, nepřišla by v roce 2022 ruská invaze na Ukrajinu.“

Sundeep Waslekar neomlouvá ruský vojenský útok, což i explicitně zdůraznil, nicméně zároveň argumentuje, že si za to Ukrajina do značné míry mohla sama: „Jednou z kritických otázek roku 2023 je, zda válka na Ukrajině skončí tento rok. Je to válka, které se dalo vyhnout. Když v letech 1994 až 2004 byl prezidentem Ukrajiny Leonid Kučma, snažil se balancovat vztahy s Ruskem a Západem. Viktor Juščenko, který přišel po Kučmovi a byl prezidentem v letech 2005 až 2010, tlačil Ukrajinu do tábora Západu. Jeho následovník Viktor Janukovyč poslal kyvadlo na opačnou stranu, objal se s medvědem. Nedostatek ukrajinské politické moudrosti v odmítnutí neutrality není omluvou pro ruské porušení mezinárodního práva a dohody z roku 1994 garantující Ukrajině suverenitu a celistvost území. Nicméně válka na Ukrajině byla a je otázkou volby. Její příčinou nebyly důvody geografické či hospodářské nebo osud. Tato válka je důsledkem voleb a rozhodnutí, jež udělali političtí lídři. Jestliže válka nebyla nevyhnutelná, ale otázkou volby, je otázkou volby i její ukončení, mír. Americký generál Mark Milley doporučoval Ukrajině, aby vyjednala pragmatické řešení. Ukrajinští představitelé odpověděli hystericky, stejně jako hystericky reagovali, když jim v roce 2013 Henry Kissinger doporučoval ústavní neutralitu.“

Historické poučení a příležitost pro ČR

Do úspěchu svého předsednictví G20 Indie hodně investuje, včetně toho, že například na každém letišti je na pasové kontrole několik speciálních přepážek jen pro delegáty G20, aby nemuseli čekat. Nebo jak připravuje jednotlivá místa na konání dílčích summitů. Na konci ledna jsme jednu noc spali v luxusním resortu Kumarakom Waterscapes, kde se delegáti G20 mají také potkat. A tak v tomto krásném místě na břehu sto kilometrů dlouhého jezera Vembanad staví nejen novou konferenční budovu, ale nově se dělají i chodníčky mezi jednotlivými domky.

Na začátku března se na summitu G20 v Dillí poprvé od začátku ukrajinské války sešli americký a ruský ministr zahraničí. Schůzka Antonyho Blinkena a Sergeje Lavrova mezi čtyřma očima trvala jen deset minut a žádný oficiální výsledek nepřinesla, nicméně jde o průlom po roce distance.

Indie od získání nezávislosti usiluje i o nezávislou politiku a patří mezi státy, které se zdržely hlasování o protiruských usneseních jak v Radě bezpečnosti OSN, tak na Valném shromáždění OSN. První indický premiér Džaváharlál Nehrú prosazoval „držet se stranou od velkých bloků, být přátelští ke všem zemím, nepřipojovat se k žádné alianci“ a toho se drží i současný předseda vlády Naréndra Módí.

„Pamatuji si na slova prezidenta Srí Lanky J. R. Jayewardeneho, která pronesl v roce 1979 na summitu nezávislých zemí na Kubě, že ve skutečnosti existují pouze dvě skutečně nezávislé země, USA a SSSR, a všechny ostatní včetně Indie jsou tak či onak na jednu z těch dvou velmocí navázané. Dnes jsou také jen dvě nezávislé země – USA a Čína. A zároveň je zřejmé, že naprostá většina ostatních zemí nechce být závislá ani na jedné z těchto dvou a hledají nějaký třetí pól. V současnosti existuje pouze jedna taková, dostatečně silná a kompetentní země, která tím třetím pólem může být, a to Indie,“ napsal Kishore Mahbubani z Asia Research Institute v článku s titulkem Indie se může stát třetím pólem (prvními dvěma jsou USA a Čína). Česká republika, respektive Československo, měla historicky s Indií velmi dobré vztahy. Navažme na to a využijme pozitivního sentimentu, který k nám mnozí Indové chovají. Budujme přátelské a intenzivní vztahy s touto demokratickou, svobodnou a dynamicky se rozvíjející zemí, ve které je zřetelně cítit optimismus a naděje z budoucnosti. Indie je nastupující ekonomická a politická velmoc.