Prezident Petr Pavel je zkušeným vojenským diplomatem, který stál roky v čele vojenského výboru Severoatlantické aliance. Zjevně ale není velkým znalcem historie Evropské unie. Nebo ji naopak zná dobře a je přesvědčen, že by Česká republika, jíž je pro pět let hlavou státu, měla odevzdat jiným část své suverenity a rozhodování o sobě.

Jinak by těžko mohl při svém projevu na College of Europe v Bruggách navrhovat, aby se v Evropské unii omezilo právo veta. Je to nejcitlivější téma Evropské unie především pro střední a malé země, mezi něž patříme. Velcí vždycky se svou silou poskládají většiny pro své zájmy snáz. To, že odevzdání moci a suverenity navrhuje prezident střední země, je unikátní záležitost.

Ve druhé polovině července roku 2020 se odehrál v Bruselu historicky nejdelší summit Evropské unie. Svět se vzpamatovával z první vlny covidu. A Evropská unie pojala představu, že krizi musí vzít jako příležitost k prolomení tabu o společných evropských dluzích a vytvořit fond, který bude placený ze společných dluhopisů. Z něho se pak bude platit nejen obnova po covidu, ale i bezuhlíková transformace.

Právě veto nám dává možnost ovlivnit věci, na něž bychom se svou váhou nikdy neměli sílu.Rozjela se debata, kdo a jak bude těch 750 miliard euro (18 000 miliard korun) platit a kdo, kolik z čeho bude brát. Jednání ovládl Mark Rutte, který vytrvale odmítal, aby se peníze rozdělily jen na dotacích. Trval, že část budou jen půjčky, které se musí vrátit. Zároveň intenzivně pracoval na tom, aby Nizozemci nebyli ještě většími čistými plátci do společné evropské pokladny. Právě oni totiž v přepočtu na hlavu patří díky svému bohatství a struktuře ekonomiky k největším čistým plátcům.

Summit se protáhl na čtyři dny. Rutte stále na všechny návrhy říkal: ne. Až ho maďarský premiér Viktor Orbán, jeden z velkých čistých příjemců z unie, obvinil, že za všechen ten chaos a protahování summitu může právě Rutte. Je sice trochu legrační, když příjemce vyučuje svého financiéra, na evropských summitech, kde platí právo veta, to ale není žádná výjimka. Rutte mohl prosazovat své zájmy, protože u rozpočtu stejně jako daní právo veta nikdy nepadlo a nikdy nepadne.

Petr Pavel si v Bruggách stěžoval, že právě kvůli vetům je rozhodování unie „zdlouhavé a neefektivní“. To jistě bylo i tehdy v létě 2020 v Bruselu. Kde by byli Nizozemci bez veta, je snadné si představit. Platili by násobně víc. Rutte nakonec skutečně dosáhl toho, že část postcovidového fondu se nerozděluje na dotacích ale pouze na půjčkách.

Petr Pavel sklidil ostrou kritiku od vlády i opozice. Velmi se rozjel především Andrej Babiš. „Je to otázka svrchovanosti. Ztráta veta by pro nás byla fatální. Pak už bychom neprosadili vůbec nic. Rada EU, kde jsou prezidenti a premiéři, je pro nás nejdůležitějším místem. To nepochopil pan premiér a pan prezident teď vykládá nesmysly. Jak si to představuje? Že by nás všechny řídily Německo s Francií? Pro mě to je No Go. Kdyby se to stalo, můžeme to rovnou zabalit,“ reagoval expremiér a šéf hnutí. Muž, který nevyužil veta hned dvakrát, kdy mohl zablokovat Green Deal, který teď kritizuje kudy chodí. Poprvé 16. prosince 2019. Podruhé právě na onom nejdelším summitu 21. července 2020, kde vetem tak ostře šermoval Marek Rutte.

Veto má smysl, když má někdo odvahu ho použít. Jako Mark Rutte. Největší příjemce evropských dotací v zemi v roli premiéra ji samozřejmě nikdy nesebere. Osobní zájem stojí vždycky nejvýš. A nepoužívá ho ani nejostřejší vnitřní kritik Evropské unie Viktor Orbán. Bojí se, že by Maďarsko přišlo o dotace, na kterých je závislé.