Další pokus a opět pod palbou kritiky. Snaha zavést institut hromadných žalob do českého práva se v minulosti pojila s obavami z možného zneužívání v konkurenčním boji, obohacování se či vydírání firem, z druhé strany nyní zase zaznívá, že pokud má jít o obranu lidí před „silnějšími“, je současný návrh ministerstva spravedlnosti takřka k ničemu. Ostře se proti němu ohradila například spotřebitelská organizace dTest i další zástupci možných poškozených.

Hromadná žaloba má pomáhat lidem vymáhat společně nároky například vůči nekalým praktikám podnikání, které počítají i s tzv. racionální apatií na straně poškozených. Ty totiž mohou odradit představy nákladů a času vynaloženého na soudní řízení proti silnějším podnikatelským „hráčům“, zvláště pokud jde o vymožení částek v rámci stovek či tisíc korun. Hromadné žaloby mají také vést k určitému ulehčení soudům, zrychlení soudních řízení či ušetření nákladů účastníkům.

Pro představu má jít například o případy podvodných e-shopů, které dodají jiné či žádné zboží a vyhýbají se reklamacím, nekalé praktiky na trhu s energiemi, neprávem zamítnuté reklamace, ale i velké aféry jako byla kauza Dieselgate a s tím spojené vymáhání škod, uvádí příklady spotřebitelská organizace dTest. To bylo nakonec možné vidět v Británii, kde německou automobilku Volkswagen v této kauze zažalovalo hromadně kolem 100 tiscí řidičů vozů, do kterých firma nainstalovala software zlepšující výsledky emisních testů dieselových motorů. O hromadné žalobě se mluví například i v souvislosti s kauzou Bohemia Energy.

V Česku zatím tato možnost neexistuje, právní úprava vzniká už delší dobu a předkládané návrhy čelily kritice už i za vlády bývalého premiéra Andreje Babiše (ANO). Ministersvo se tak nyní pokouší naplnit unijní směrnici z listopadu 2020. V aktuálním návrhu zaslaném do připomínkového řízení, který tak může ještě doznat změn, ministerstvo zúžilo hromadná řízení jen na spotřebitelské spory, přičemž podávat žaloby by mohly pouze neziskové subjekty zapsané ve zvláštním seznamu.

Problém vidí nejen zástupci spotřebitelů zejména ve třech bodech návrhu. Jednak ve striktním omezení pouze na neziskové subjekty, které navíc musí splňovat další podmínky, ve způsobu financování, který na žalobce nakládá podle kritiků příliš vysoké riziko a ekonomické nároky, a jednak ve vybrání tzv. režimu opt-in. Ten znamená, že se hromadné žaloby účastní pouze ti, kteří se o to aktivně přihlásí.

„To znamená velké náklady na sehnání klientů, jejich administraci a samozřejmě také vytvoření ne tak velké skupiny, tedy i malý výnos pro toho, kdo žalobu organizuje. To musí být občanské sdružení, které má historii alespoň tři roky, dostane na to ,štempl‘ a musí to být nezisková organizace. Zároveň ale musí dělat celkem nákladnou činnost související s hromadnou žalobou a propagací. V případě prohry pak platí náklady řízení. Ty subjekty, které by to mohly podávat dnes, skutečně spočítáte na prstech jedné ruky a je otázka, zda do toho půjdou. Koncept toho zákona je teď v zásadě prakticky nepoužitelný,“ řekl deníku Echo24 advokát a expert na exekuční spory Petr Němec.

Ten označil současný návrh za „prostředníček občanům ze strany velkých korporací, lobbistů a jejich poslanců“ i útok a podraz na chudé a střední třídu. Kromě případu kauzy investičního životního pojištění (IŽP) pak vidí i ve své praxi řadu případů, v nichž by bylo možné institut hromadné žaloby uplatnit. „V případě IŽP je už vše prosouzené i přes Ústavní soud, takže se prostě ví, že jsou smlouvy neplatné a nároky tam jsou. Je to jen o tom, že pojišťovny spoléhají na to, že se lidé neozvou a když se ozvou, tak se s nimi nějak dohodnou a nebo prohrají soud, jsou to pro ně drobné. Ze své praxe mohu určit několik společností, na které by hned mohla jít hromadná žaloba za nějaké neplatné smlouvy, úroky, poplatky,“ dodal Petr Němec.

Jedna z organizací, která by mohla v budoucnu zastupovat spotřebitele, je i organizace dTest. I její zástupci však současný návrh tvrdě kritizují a to z podobných důvodů těm již zmiňovaným. „Domnívám se, že navrhovaný systém opt-in není příliš šťastný a bude tak obtítížnější podpořit poškozené, aby se přidali k případné hromadné žalobě. Stejně tak je třeba vyřešit, kdo bude ve sporu financovat neziskové organizace, které nedisponují velkými finančními zdroji pro případná soudní jednání,“ uvedl pro deník Echo24 také Hynek Kalvoda, předseda Asociace občanských poraden, která se angažuje v otázce hromadné žaloby ve zmiňovaném případě IŽP.

Co zástupcům spotřebitelů nyní chybí, v minulosti naopak vyvolávalo ostrou kritiku z druhé strany. Bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) se pokoušela navrhnout i zmiňovaný režim opt-out, tedy automatického přihlášení potenciálních poškozených a potřebu aktivního odhlášení z řízení. U tehdejšího návrhu zaznívala naopak mimo jiné tvrdá kritika tohoto režimu a obavy ze zneužívání i vzniku byznysu za účelem na hromadných žalobách vydělat, možném dopadu například i na majitele domů s nájemníky či nemocnice a školy. Kromě části odborné veřejnosti tehdejší návrh kritizovaly například i odbory či Kancelář finančního arbitra.

Ministerstvo podle důvodové zprávy k návrhu, který je nyní do středy v připomínkovém řízení, vidí jako určitou pojistku právě navrhovaný a podle kritiků nepříliš štědrý systém financování. Má podle zprávy sloužit jako určitá motivace, aby se neziskové organizace nepouštěly do sporů, v kterých nevidí zřetelnou šanci na úspěch. Zároveň to označuje i za ochranu spotřebitelů, kteří mají v řízení omezenou možnost ovlivňovat jeho vývoj. Jako pojistka má pak sloužit i dvojí fáze řízení. V té první soud rozhodne, zda je hromadná žalobu vůbec přípustná – tedy že v dané věci dává smysl a že není například jen zneužitím práva ve snaze zlikvidovat konkurenci. Až ve druhé fázi pak soud bude řešit samotný spor.

Ministerstvo v důvodové zprávě k návrhu uznává některé výtky, například, že potřeba aktivního přihlášení možných poškozených stále může vést k apatii a tedy nepřihlášení značné části potenciálních poškozených k žalobě. „Nicméně jako typ hromadné žaloby přináší všechny ostatní výhody spojené s koncentrací projednávání do jednoho soudního řízení jako je efektivita civilního řízení, odbřemenění soudů, jednotné rozhodování o téže otázce či racionalizace nákladů účastníků řízení,“ stojí v důvodové zprávě.