Když bylo v roce 1843 třicáté výročí bitvy u Lipska, té, ve které maršálek Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) porazil Napoleona, sešli se členové rodiny orlických Schwarzenbergů na jedné lesní tišině mezi Orlíkem a vsí Zalužany a na místě, kterému se pak říkalo „stromy přátelství“, zasadili každý jeden dub. Celkem jich bylo sedm, nebudeme zde vypočítávat všechny, ostatně jsou na nich cedulky se jmény příslušných sázečů. Uvedeme ale, že vedle „nejčestnějšího“ dubu, který patřil vdově po Karlu I., „paní maršálkové“ Marii Anně, se má stále k světu dub, který tam zasadil její nejstarší syn, Bedřich. To byla postava mimořádně barvitá a zajímavá, voják a dobrodruh, spisovatel a politický myslitel, který v kulturních dějinách a v paměti rodu (jeho prapraprasynovec Karel Schwarzenberg o něm mluví s obzvláštními sympatiemi) zůstává pod pseudonymem Poslední lancknecht.

Jiří Peňás