Okolo jedné hodiny ráno 24. února 2022 obdržel šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov znepokojivý telefonát. Ruský prezident Vladimir Putin, který strávil měsíce shromažďováním více než stotisícové armády na hranicích s Ukrajinou, dal svolení k invazi, píše list Financial Times.

Rozhodnutí Lavrova dokonale zaskočilo. Jen o několik dní dříve se ruský prezident ptal při nepříjemně rozpačitém a televizí přenášeném zasedání své bezpečnostní rady na její názor ohledně uznání dvou separatistických státečků na Donbasu, průmyslovém pohraničním regionu na Ukrajině. O Putinových skutečných záměrech se ale mohli členové rady jenom dohadovat.

Udržovat Lavrova v nevědomosti nebylo pro Putina, který měl tendenci soustředit rozhodování o zahraniční politice mezi hrstku blízkých důvěrníků, nijak neobvyklé. Při této příležitosti byl Lavrov díky telefonátu jedním z mála lidí, kteří o Putinově plánu věděli dopředu. Kremelské vedení se o invazi dozvědělo až ve chvíli, kdy Putin 24. února ráno v televizi vyhlásil začátek „speciální vojenské operace“.

Později téhož dne se v Kremlu sešlo na schůzce svolané jen o den dříve několik desítek oligarchů. Jasně si uvědomovali, že invaze si od Západu vyslouží sankce, které by mohly zničit jejich impéria. „Všichni z toho šíleli,“ uvedl člověk, který se schůze zúčastnil. Zatímco oligarchové čekali na začátek jednání, jeden z nich si všiml Lavrova odcházejícího z jiné schůze. Na ministra zahraničí naléhal, aby vysvětlil Putinovy pohnutky.

Lavrov k tomu neměl co říct; úředníci, se kterými se sešel v Kremlu, toho věděli ještě méně než on. V šoku se oligarcha zeptal, jak mohl Putin naplánovat tak obrovskou invazi v tak malém kruhu – natolik malém, že většina vysoce postavených úředníků Kremlu, vrcholných ekonomů i příslušníků podnikatelské elity ani nevěřila, že je to možné.

„Má tři poradce,“ odpověděl podle oligarchy Lavrov. „Ivana Hrozného. Petra Velikého. A Kateřinu Velikou,“ řekl podle Finacial Times šéf diplomacie.

Podle Putinova plánu měla ruská vojska během několika dní obsadit Kyjev v brilantní, relativně nekrvavé a bleskové válce. Místo toho se z války pro Rusko stala šlamastyka historických rozměrů. Rok od začátku si Putinova invaze vyžádala – jak uvádějí západní představitelé – více než 200.000 mrtvých a zraněných z řad ruských ozbrojených sil. Boje vyčerpaly zásoby tanků, dělostřelectva a střel s plochou dráhou letu a zemi odřízly od světových finančních trhů a západních dodavatelských řetězců.

Ačkoliv je Putinovi čím dál tím víc zřejmé, jak obrovskou cenu musí Rusko za invazi zaplatit, ruský vůdce je podle lidí, kteří ho znají, více než kdy jindy odhodlaný konflikt dotáhnout do konce.

„Nikdy nebylo v plánu, aby zemřely statisíce lidí. Celé se to strašlivě zvrtlo,“ uvádí někdejší vysoce postavený ruský představitel. Původní plán je v troskách a Putin tak hledá nové důvody, jak ospravedlnit svou válku. Trvá na tom, že neměl na vybranou a invazi musel za každou cenu podniknout, shodují se bývalí i současní ruští představitelé.

„Svým blízkým říká: ‚Ukázalo se, že jsme byli naprosto nepřipraveni. V armádě vládne chaos. Náš průmysl ovládl chaos. Ale je dobře, že jsme na to přišli teď a ne až ve chvíli, kdy nás napadne NATO,‘“ dodává bývalý ruský představitel.

Financial Times hovořili s šesti dlouholetými Putinovými důvěrníky i s lidmi zapojenými do ruského válečného tažení a se současnými představiteli Západu a Ukrajiny, aby popsali, jak Putin zpackal invazi – a pak raději zvýšil sázku, než aby přiznal chybu. Všichni z nich hovořili pod podmínkou anonymity.

Putinovi známí ho popisují jako vůdce, který se od začátku války dostal do ještě větší izolace. „Stalin byl padouch, ale dobrý manažer, protože se mu nedalo lhát. Putinovi ale nikdo nemůže říct pravdu,“ říká jeden z nich. „Lidé, kteří nikomu nedůvěřují, svou důvěru vloží ve velmi malý okruh lidí, kteří jim lžou,“ dodává.

Loni to nebylo poprvé, co Putin zatajil plány na invazi svým blízkým poradcům. Když Rusko v roce 2014 vzalo Ukrajině Krym, neinformoval o tom ruský vůdce ani svou bezpečnostní radu. Podle dvou někdejších vysoce postavených činitelů ze Spojených států a Ruska Putinovi poradci zpočátku na prezidenta naléhali, aby vojáky na Krymský poloostrov neposílal.

„Pokud s tím nesouhlasíte, můžete odejít,“ řekl tehdy podle bývalého ruského činitele Putin.

Když Západ v roce 2014 v obavách ze zvýšení napětí až do bodu, ze kterého není návratu, a ze zpřetrhání ekonomických vazeb reagoval pouhým klepnutím přes prsty, Putina to podle jeho blízkých přesvědčilo, že se rozhodl správně.

Jedním z hlasů, které loni trvaly na tom, že Ukrajinci přivítají ruské síly s otevřenou náručí, byl Viktor Medvedčuk – Putinův blízký přítel a šéf tehdejší největší opoziční strany v ukrajinském parlamentu. Tato vize se ale zásadně lišila od politické reality na Ukrajině, kde proruskou menšinu, zastoupenou Medvedčukem, výrazně převyšovali ti, kteří jím opovrhovali pro jeho vazby na Moskvu. Medvedčukovo hodnocení podpořila tajná služba FSB.

„FSB měla vybudovaný celý systém, jak říkat šéfovi, co chce slyšet,“ říká jeden ze zdrojů, příslušník západních rozvědek.

Nesouhlasné hlasy ale zaznívaly z ruské rozvědky SVR a v ruském generálním štábu. Na zasedání ruské bezpečnostní rady tři dny před začátkem invaze dokonce Nikolaj Patrušev, tajemník bezpečnostní rady a Putinův nejdéle sloužící spojenec, navrhl, aby ještě jednu šanci dostala diplomacie.

„Věděl, v jak špatném stavu je armáda, a Putinovi to řekl,“ vzpomíná člověk blízký Kremlu.

Ale stejně jako v roce 2014 je Putin přehlasoval a trval na tom, že je lépe informován.