Že se Ukrajině na frontové linii nevede zrovna dobře, není žádným tajemstvím. Všeobecně tak sílí výzvy k vyjednávání. Ukrajina by měla uznat porážku a usednout k jednacímu stolu. Bude to tak pro všechny lepší. Kyjev se vyhne převálcování a ještě horšímu osudu. Západ se bude moci vrátit k normálním vztahům s Ruskem. Nejvýznamnější představitel, který veřejně formuloval tuto myšlenku, je papež František. Za neúspěšnou západní politiku na Ukrajině ale také označil bývalý poradce Borise Johnsona Dominic Cummings.

Skupina zemí, hlavně Němci, zase blokují jmenování šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové nebo estonské premiérky Kaji Kallasové na post generální tajemnice NATO. Prý jsou příliš protiruské a mohly by zkomplikovat vztahy po válce. Jenže všechny tyto výzvy zapomínají na jednu podstatnou věc. K vyjednávání jsou potřeba dva. A nic nenasvědčuje tomu, že Rusko by se chystalo k nějakému vyjednanému míru.

Jak by takové bezpečnostní záruky mohly vypadat, naznačil bývalý ruský prezident a nynější místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace Dmitrij Medveděv. Jeho sedmibodový plán by znamenal naprosté zničení Ukrajiny. Požaduje úplnou a bezpodmínečnou kapitulaci, demilitarizaci a „denacifikaci“ země, ztrátu právní subjektivity a nemožnost vstupovat do vojenských aliancí bez souhlasu Ruska, rezignaci ústavních činitelů, konání voleb do dočasného parlamentu, odškodnění Ruska, spojení celé Ukrajiny s Ruskou federací a rozpuštění dočasného parlamentu.

Volání po míru a vyjednávání, které nezohledňuje, že souhlasit s jednáním musí hlavně Rusko, jsou tak prostě voláním po ukrajinské porážce. Stejně tak nesouhlas s posíláním zbraní na Ukrajinu je výzvou k ukrajinské kapitulaci.

Války jsou nevyzpytatelné a může se stát cokoliv. Řekněme ale, že mají pravdu ti, kdo tvrdí, že Ukrajina dosáhla maxima možného a momentálně okupovaná území nemá šanci osvobodit. Pokud má ale zavládnout mír, taktéž Rusko musí seznat, že další tažení nemá pro něj cenu. Proto je potřeba zalepit díry ukrajinské obraně, jako je nedostatek munice. Proto je tak důležitý český projekt nákupu dělostřeleckých granátů v zahraničí. Je také potřeba dlouhodobý plán navýšení vojenské kapacity a podpory Kyjevu.

Putin momentálně věří, že dokáže Západ vysedět. Předpokládá, že jeho vůle válčit na Ukrajině je větší než ta západní ji podporovat. Pokud má být donucen k nějakému jednání, musí uvěřit, že Západ je ochotný dotáhnout to do konce. Z tohoto hlediska je tak důležité prohlášení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.

Macron se stal v posledních týdnech neočekávaným válečným lídrem Evropy. Neočekávaným, jelikož před válkou byl jedním z hlavních proponentů nějakého porozumění s Moskvou, rád mluvil o Evropě „od Lisabonu až po Vladivostok“. Ani po vypuknutí války Francie nepatřila k nejspolehlivějším podporovatelům Kyjeva, v dodávkách notně zaostávala a byl to Macron, kdo původně blokoval nákupy munice mimo EU. Nyní odmítá vyloučit nasazení vojáků NATO na Ukrajině. V ostře sledovaném rozhovoru prohlásil, že cíl je jasný: „Rusko nemůže a nesmí vyhrát tuto válku.“ Pokud by Rusko postupovalo, tedy „pokud by se situace zhoršila, jsme připraveni zajistit, aby Rusko tuto válku nikdy nevyhrálo“.

Myslí to Macron vážně? Těžko říct. Celé to může být je vnitropolitická hra, jak dostat do úzkých šéfku opozičního Národního sdružení Marine Le Penovou a vyrvat váhavým Němcům neoficiální vedení EU. Pokud ale Putin má být donucen k vyjednávání, musí uvěřit, že existují nepřekročitelné červené linie. Ty Macron právě kreslí.