Byla to minulý čtvrtek v pražském Armádním muzeu Žižkov velká sláva, samé vycházkové stejnokroje, důstojnické i generálské, mezi nimiž si lidé neuniformovaní připadali skoro nepatřičně. Přišla i paní ministryně obrany (v černém kalhotovém kostýmu), aby osobně přivítala knihu, jejíž dlouhý název měl být spíš podtitulem: Zahraniční operace Armády České republiky v obrazech. Jejím autorem je nadpraporčík Leoš Krejča (51).

„Na počátku vzniku této publikace,“ píše její tvůrce, „stála imaginární pyramida tvořená z více než 700 tisíc fotografií ze všech zahraničních misí a operací, do nichž se zapojili příslušníci Armády České republiky. A právě z takového množství nejrůznějších záběrů, momentů a situací vzešel první výběr čítající 50 tisíc fotografií, posléze druhý s 13 tisíci a konečný výběr téměř 700 fotografií vybraných do knihy, jež – dle mínění autora – nejlépe a nejvýstižněji zachycují život českých vojáků za hranicemi naší vlasti během jejich náročné služby v novodobých zahraničních operacích.“

„Hlavní důraz“ položil autor „na operace/mise Armády České republiky po roce 1993“, vrátil se však i do doby před rozdělením Československa, protože nechtěl oželet snímky z Perského zálivu ze samého počátku 90. let. Českým vojákům se po pádu komunismu otevřel svět, od roku 1990 se objevili nejen v zemích evropských, nýbrž i exotických, už jich bylo přes třicet. „K letošnímu roku eviduje Česká republika přibližně 17 000 novodobých válečných veteránů a veteránek.“ Bez mapy by to nebylo tak působivé, mapa v knize naštěstí je. A tak může čtenáře překvapit, kolik je jen v Africe zemí, kde se v postkomunistické epoše objevili čeští vojáci a s nimi ovšem i české zbraně.

Obsah je rozdělen do dvanácti kapitol podle teritorií (Perský záliv, Balkán, Irák, Afghánistán, Řecko, Pákistán, Pobaltí, Mali, Island, Turecko, Egypt /Sinaj/, Slovensko), k nim jsou na závěr přidány tři krátké kapitoly Nasaditelný spojovací modul DCM-B, Pozorovatelské mise OSN, OBSE a EU a Velitelství a štáby misí/operací OSN, NATO a EU. V kapitole Pozorovatelské mise... se autor vypravil daleko na východ a v čase hodně zpátky, až do 50. let, neboť v letech 1953–1993 se „stovky příslušníků ČSLA“ vystřídaly na Korejském poloostrově, kde všichni ti podřízení československých ministrů Čepičky, Lomského, Dzúra... a ještě i Dobrovského kontrolovali, zda vojáci z jedné i druhé Koreje (nikoli „Koree“, jak čteme v knize) dodržují dohodnuté podmínky příměří. Nebyli na to sami, v Dozorčí komisi neutrálních (!) států (DK NS) s nimi sloužili ještě Poláci, Švédové a Švýcaři. Barevný snímek zachycující v první polovině 50. let dva „československé příslušníky DK NS po boku s americkými vojenskými policisty“ je zajisté unikátní. Tím se konečně dostáváme k obrazové části.

Jak řečeno v úvodu, nadpraporčík Krejča musel vybírat z obrovského, skoro nepředstavitelného množství fotografií. Navíc blízkých si motivicky: co jiného na takových snímcích může být než muži v uniformách, jejich zbraně a bojová technika? A přece se mu podařilo vytvořit kolekci velmi bohatou, pestrou, různorodou, tudíž i poutavou. Působivě namíchal záběry letní a zimní, denní a noční, ze souše i z vody, ze země i z oblak, „idylické“ i dramatické, celky i detaily. Dbal na to, aby tu byli zachyceni jak „naši hoši“, tak autochtoni a třeba i zvířata, zkrátka aby ty obrázky zachycovaly atmosféru vzdálených krajů. Jsou tu fotografie profesionálních parametrů, vedle nich i takové, jaké by snad dokázal pořídit kdekdo, jenže jejich hodnota je v něčem jiném. Potkáme se tu i s českými prezidenty, čtvrtého autor popsat dovede („Tehdejší NGŠ AČR gen. Petr Pavel, dnešní prezident ČR“), prvního nikoli („Bývalý prezident Václav Havel při návštěvě českých vojáků v misi SFOR v Bosně a Hercegovině“ – i tam je přece namístě slovo „tehdejší“). Ale to jsou drobnosti.

Velkorysý, velkolepý a cenný dokument.

Leoš Krejča: Zahraniční operace Armády České republiky v obrazech. Ministerstvo obrany České republiky – Vojenský historický ústav Praha, 383 str.