Stále častěji se mluví o riziku třetí světové války, v niž by mohl přerůst rusko-ukrajinský (a americký) konflikt. Asi nejznámější hlas, který dnes na Západě varuje před jaderným armagedonem, patří Jeffreymu Sachsovi. Americký profesor ekonomie se 35 let pohybuje mezi akademickou sférou, diplomacií a mezinárodní politikou, velkou měrou ve východní a střední Evropě. Ostatně jeho manželka pochází z Prahy.

Došli jsme v rusko-ukrajinské válce na pokraj třetí světové války, nebo aspoň hodně velké konfrontace?

Rozhodně jsme nepřetržitě na cestě k eskalaci. Ta válka je ničivá pro Ukrajinu a eskaluje. Spojené státy nechtějí prohrát, Rusko je rozhodnuto neprohrát, a tak obě strany do konfliktu dál pumpují výzbroj, vysoce pokročilé zbraně, zahajují údery, které překračují tu či onu červenou čáru protivníka. Válka se rozšiřuje, USA do ní přivádějí i své spojence z Asie, aby Ukrajině dodávali materiály, munici a podobně. Rusko dělá totéž. Máme tu eskalující souboj dvou největších jaderných velmocí. Je to naprosto riskantní vývoj, de facto už se vymyká kontrole. Mimořádně nebezpečná situace.

Jaké momenty vás v poslední době vystrašily nejvíc?

Jeden takový se udál před pár týdny, kdy Ukrajina, zdá se, že dvakrát, zaútočila na radary, které jsou součástí ruského systému včasné výstrahy před jaderným útokem. Je to systém, který Rusko informuje o tom, jestli na něj letí jaderné rakety. A Ukrajina dva z těchto radarů zasáhla svými drony. Jak se to stalo, jeden z vůdčích amerických expertů na jaderné války, akademik, mi okamžitě psal. Nevěří, že by lidé v Bílém domě nebo na ministerstvu zahraničí chápali, jak bezhlavý a nebezpečný takový krok je, takže mě žádá, abych přeposlal materiály (texty, z nichž vysvítá závažnost takového útoku – pozn. red.) do Bílého domu, na ministerstvo zahraničí a další místa. Což jsem samozřejmě udělal. Myslím, že to ilustruje zoufalství ukrajinské strany. Je ochotná udělat všechno, dokonce vtáhnout svět do jaderné války. Protože to je zoufalý režim.

U nás lidé, kteří obecně podporují Ukrajinu ve válce, buď tvrdí, že Putin blufuje, takže se vlastně nemáme moc čeho bát, anebo naopak že nemáme jinou možnost než Rusko okamžitě zastavit, co nejdřív. Začal bych tou první hypotézou, že Putin blufuje. Fakt je, že červených čar narýsoval už víc, a když jsme je jako Západ překročili – dodávkami tanků, dodávkami raketového systému HIMARS a podobně –, nic se nestalo. Proč bychom měli Putina brát vážně teď, když ohlašuje nejnovější červenou čáru?

Za poslední dva roky zemřelo 500 tisíc Ukrajinců a velká část východu Ukrajiny, proměněná v bitevní pole, je zničena.

Odkud víte, že jim padlo půl milionu vojáků? Ukrajinská oficiální čísla – 31 tisíc – jsou velmi nízká, ale to vaše zas velmi vysoké.

Poslouchám všechny strany, ruské kanály, ukrajinské kanály, americké, britské... Nikdo to neví jistě, ale ztráty jsou nepochybně enormní. Čerstvé hřbitovy vidíte po celé Ukrajině. Od svých zdrojů, od aktérů, z e-mailů, které mi chodí, vím, že byla ztracena celá jedna generace Ukrajinců. Padli, jsou zraněni, případně na útěku. Je to tragédie obřích rozměrů. Zelenského 31 tisíc padlých, to je přece tak smutně nepravdivé, že je to ostuda i pro propagandu. Propagandisté by měli říkat věci, které mají aspoň nádech věrohodnosti, nemají šířit absurdnosti. Naneštěstí Zelenskyj často říká absurdnosti, myslí totiž, že tohle financiéři ve Spojených státech chtějí slyšet. Z lidí na Západě, co říkají: Nebojte se jaderné války, mi běhá mráz po zádech. Samozřejmě že bychom se jaderné války bát měli. Jak tito lidé mohou vážně vyslovovat věty typu: Svět pravděpodobně zničen nebude, žádné Putinovy červené linie nepřekračujeme. Ti lidé evidentně nic nevědí o historii, anebo jsou ochotni riskovat životy mých dětí a vnoučat. Podle mě oni nerozumějí podstatě celé věci. Nechápou počátky této krize, nevědí, jak se vyvíjela, nechápou roli Spojených států v ní. Samozřejmě Češi Ameriku milují, všichni známe historii studené války. Ale já si myslím, že nerozumíte Spojeným státům, nechápete tuto krizi a nepochopili jste obavy Ruska. Rozumím tomu, že po tolika desítkách let nadvlády Sovětského svazu, což byla strašná kapitola českých dějin, u vás lidé o dnešní krizi nechtějí uvažovat jinak než v kategoriích dobra a zla. Ale je to trochu složitější než pohádky, které si obvykle vyprávíme.

Tady se dotýkáme stěžejního problému: Chápou Rusové tuto válku jakou agresivní krok ze své strany, nebo si myslí, že se brání?

Rusové jsou přesvědčeni, že z jejich strany to byl akt obrany. A jakkoli to vašim čtenářům může znít nezvykle, je nanejvýš důležité pochopit historii konfliktu. Předpokladem toho je vyhnout se laciným národním stereotypům. Tak zaprvé Rusko není Sovětský svaz. A cokoli se událo v minulosti a jakkoli to bylo tragické, nikde není dáno, že se to musí opakovat. Mluvili by Češi o Německu stejně, jako mluví o Rusku? Jestli někdy byl nějaký stát, který skutečně poškodil svět, bylo to Německo, během 20. století hned dvakrát. Ale pokud vím, Německo je dnes spojencem České republiky, jste spolu v NATO. A říkají snad dnes Češi: Německo nás asi zase bude okupovat, jak už to udělalo v roce 1939? Ne, taková mluva je špatná, ničivá, zjednodušující a nebezpečná.

Jak mohli Rusové vůbec přijít na myšlenku, že je Západ podvádí?

To dobře vím, byl jsem u toho – v Rusku, na Ukrajině, trošinku v České republice, v Polsku, napříč celou východní Evropou – od roku 1989. Pozoroval jsem to zblízka, znal jsem prezidenta Gorbačova, prezidenta Jelcina, prezidenta Kučmu, znám lídry vaší části Evropy. Problém je následující: V roce 1990 chtěl Michail Gorbačov ukončit studenou válku. Ne tím, že by uznal porážku ze strany Spojených států. Ne, chtěl ukončit studenou válku. Rozpustil Varšavskou smlouvu, přičemž jeho západní protějšky na nejvyšší úrovni slíbily: NATO se nerozšíří ani o jeden palec na východ. Váš současný prezident by asi protestoval: Pane Sachsi, to je lež! Ale to není lež, všechno je pečlivě doloženo. Kdo má zájem, ať jde na internet Národního bezpečnostního archivu – National Security Archive – na Univerzitě George Washingtona. Najde tam stránku nazvanou What Gorbachev heard – Co řekli Gorbačovovi – a stránku What Yeltsin heard – Co řekli Jelcinovi. Americký ministr zahraničí James Baker, německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher Sovětům říkali: NATO se neposune ani o palec na východ. A samozřejmě od Spojených států to byla lež. Spojené státy už o rok později, v letech 1991 a 1992, začaly tvrdit: My jsme vyhráli studenou válku, takže teď vládneme světu. Jsme unipolární mocnost, můžeme si dělat, co se nám zamane. Americkým ministrem obrany v roce 1992 byl Richard Cheney, ten samý, který o jedenáct let později pod falešným zdůvodněním spustil válku v Iráku. Cheney už v 90. letech věřil v nadřazenost USA, v jejich hegemonii, že Spojené státy jsou doslova světový četník. Mluvil o policejních povinnostech on i jeho kolegové v neokonzervativním hnutí. Měli grandiózní a naprosto arogantní vizi USA. Proto všem slibům navzdory se NATO začalo rozšiřovat na východ.

Existuje jeden protiargument k větě Ani o jeden palec na východ. Prý se tím myslelo pouze východní Německo, tedy že se infrastruktura NATO nerozšíří v rámci sjednoceného Německa.

Tak především to nebyla tato jedna věta, ale řada jednání, řada diskusí, o nichž existuje řada dokumentů. Argument, že ta věta se měla týkat pouze východního Německa, je propaganda americké vlády. Prosím, nahlédněte do Národního bezpečnostního archivu a nevšímejte si manipulace americké vlády. Tečka. I ve Washingtonu to bylo zcela jasné, proto se o rozšíření Aliance v polovině 90. let tak prudce debatovalo. Clintonův ministr obrany William Perry málem rezignoval na protest proti tomu, že podvádíme. Ne, tady skutečně nešlo o jednu větu, o jakousi sémantiku. Šlo o politiku. A Spojené státy svého partnera opravdu podvedly. Já vím, lidé v České republice tohle nechtějí slyšet, pro vás je Amerika na straně dobra a váš ochránce. Ale prosím vás, vyslechněte si i druhou stranu sporu. Roku 1999 USA bombardovaly Bělehrad, nepřetržitě po 78 dní. Bombardovaly Bělehrad proto, že chtěly rozdělit Srbsko na dvě části a v Kosovu si zřídit základnu NATO, což si taky zřídily. Je tam východní velitelství NATO pro Balkán. Náš vojenský zásah byl v naprostém rozporu s mezinárodním právem.

Američané tvrdili, že zasahují proto, aby zastavili genocidu na kosovských Albáncích.

To tvrdili. Ale každý, kdo zná fakta, ví, že Spojené státy tehdy srbskému vůdci Miloševićovi daly ultimátum napsané tak, aby bylo odmítnuto. Protože Madeleine Albrightová chtěla válku proti Miloševićovi. Ach ano, zmínil jsem Madeleine Albrightovou, vím, že po ní máte v Praze pojmenovanou ulici (ve vznikajícím Smíchov City bude třída Madeleine Albrightové – pozn. red.). Ale já o ní vím, že to byla válečná štváčka. A nejsou snad hranice každého státu svaté? Jsou, dokud Amerika ten stát nebude chtít rozdělit. Tak jako rozdělila Srbsko, jako rozdělila Súdán na jižní a severní. A dál: roku 2002 USA jednostranně opustily smlouvu ABM (Smlouva o omezení systému antibalistických raket, uzavřena v roce 1972 – pozn. red.). Pro Rusy to byl důvod ke značným obavám. Ale takový už byl takzvaný nový řád, americká unipolarita: Žádné mezinárodní smlouvy už nepotřebujeme, budeme si dělat, co se nám zachce. Pak USA začaly stavět nebo chystat raketové systémy Aegis v Rumunsku a Polsku. A Rusové byli teď už naprosto zděšeni a rozčíleni. Pak, posouváme se v chronologii, NATO v roce 2004 přijalo sedm dalších zemí, včetně tří baltských států, které jsou velice blízko Rusku, a Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko. Od roku 2003 Spojené státy vedou válku v Iráku na základě naprosto falešných tvrzení. Rusko to všechno pozorně sleduje, Saddám byl jeho spojenec. V roce 2011 prezident Obama, který předtím samozřejmě v Praze krásně promluvil o míru, dává CIA úkol svrhnout vládu Sýrie.

Jak to víme?

Je to velmi dobře doložené. Operace CIA se jmenovala Timber Sycamore. Toho roku ostatně jak Obama, tak jeho ministryně zahraničí Hillary Clintonová výslovně řekli: Bašár Asad musí jít. Řekli to veřejně. A spustili operaci CIA, tedy masivní dodávky zbraní. Nemáme tu úplně přesná data, nicméně o té operaci víme z New York Times, které o ní psaly – jeden celý den... Tak pracuje americká propaganda. Nikdo Američanům neřekl: Vstupujeme do války proti Sýrii. Byla to skrytá operace CIA.

A v podstatě pomoc syrské al-Káidě.

Byla to operace na podporu džihádistů, jako byla al-Káida, aby spolu se saúdským královstvím svrhli Asadův režim. Lidé to moc nevědí, ale vláda Spojených států má z vedení takových válek skoro živnost. Nebyla to nějak vzácná, jednorázová událost. Spojené státy uskutečnily celkem asi 90 pokusů o změnu režimu, většinou skrze CIA. A to je důvod, proč země jako Rusko považují Spojené státy za krajně nebezpečný stát, stát, který má armádu jak oficiální, tak tajnou. A ne, USA skutečně nemají dobré úmysly s vládami, které se jim nelíbí. Nesnaží se je stabilizovat, ale svrhnout. V případě Ruska je dobře známo, že jak Cheney, tak ovšem i Brzeziński mluvili o jeho rozdělení, roztrhání, oslabení zevnitř. Pro studenta americké politiky, jako jsem já, takové věci nejsou ani překvapení, ani nějaká anomálie. Tak prostě americká politika funguje. USA svrhly nebo se pokusily svrhnout desítky a desítky vlád po celém světě. A to nás vede k roku 2014. USA se podílely na svržení Viktora Janukovyče, na takzvaném Majdanu. Samozřejmě předpokládám, že v České republice se Majdan lidem prezentuje jako revoluce důstojnosti, kdy promluvil ukrajinský lid. Já jsem náhodou mohl na vlastní oči pozorovat, jak tento Majdan sponzorovaly Spojené státy. Prosím vás, nebuďte naivní. Dostal jsem se k tomu tak, že když byl Janukovyč násilně svržen, zdůrazňuji násilně, byl jsem požádán novou, z puče vzešlou vládou, jestli bych nepřijel a nediskutoval s nimi o tom, jak ven z ekonomické krize. Letěl jsem do Kyjeva a tam mi pak někdo ukázal a vysvětlil, jak přesně USA financovaly Majdan. Je to trochu zvrácené, nicméně nebyla to nevinná operace. USA vládu, která vznikla násilným převratem, uznaly během jednoho dne. Proč netrvaly na tom, že Viktor Janukovyč je podle ústavy prezident a že by mu mělo být umožněno dosloužit svůj mandát? Víte asi, že tři evropští ministři zahraničí (Polska, Německa a Francie – pozn. red.) s Janukovyčem vyjednali dohodu o předčasných volbách ještě toho roku. Načež vůdci převratu řekli: Ne ne, žádné předčasné volby, přebíráme moc hned. A jejich novou vládu Spojené státy okamžitě uznaly. Myslíte, že to je nevinná shoda okolností? Já ne. A kdybyste snad ještě pochyboval, poslechněte si konverzaci, kterou Victorie Nulandová vedla s velvyslancem Geoffreym Pyattem v Kyjevě koncem ledna 2014 a kterou náhrali Rusové. Dodnes ji najdete na BBC. Nulandová na nahrávce vykládá, jak má vypadat nová vláda v Kyjevě a kdo ji povede: Neměl by to být Klyčko, bude to Jacenjuk, Yats is the guy!

Mluvil jste o tom, jak vám bylo objasněno financování Majdanu ze Spojených států.

Ano, a nechci tu zacházet do podrobností.

Financovaly ho už před převratem, nebo až poté?

USA tam sypaly miliardy roky. Ostatně Victoria Nulandová prohlásila veřejně, že USA na Ukrajině před Majdanem takto investovaly pět miliard dolarů.

Říkala samozřejmě: na podporu občanské společnosti.

Přesně tak. Vy víte, co to je, já vím, co to je, každý ví, co to ve skutečnosti je. Podle mě to bylo vměšování Spojených států do vnitřních záležitostí Ukrajiny. A to je taky důvod, proč se o to zajímalo Rusko. Rusko vidělo: Amerika se účastní puče proti proruskému prezidentovi v zemi hned vedle nás. Mimochodem tím nebyli šokováni. Jedna z věcí, které mně připadají zajímavé: prezident Putin vzešel z KGB a rozumí tomu, jak CIA funguje. Pro něj je to realita. Putin velmi dobře rozumí americkému modu operandi. Ale abych náš výklad vedl dál k současnosti: roku 2014 dva separatistické regiony, Luhansk a Doněck, se odtrhnou a deklarují nezávislost na Ukrajině. Rusko tehdy ovšem neřeklo: Ha, teď začneme znovuobnovovat ruské impérium. Rusko řeklo: Potřebujeme mír a sjednanou dohodu. Z toho povstaly smlouvy Minsk I a Minsk II. A speciálně Minsk II byl podpořen i Radou bezpečnosti OSN, Spojenými státy, Německem, Francií. Psalo se v něm o autonomii pro východní regiony Ukrajiny. A já vím, že Ukrajinci se té dohodě smáli: Cha cha, žádnou autonomii jim nedáme, přestože tu smlouvu sami podepsali. A přestože Francie a Německo garantovaly Minsk II v takzvaném normandském formátu, mé ukrajinské protějšky mi tehdy svěřovaly: Tohle nikdy neuskutečníme, ať vás to ani nenapadne. Byl to další krok ke kolapsu jakékoli důvěry. Pak nastoupil Biden a Rusové usilovali o záruky, že Spojené státy přestanou s instalací raketových systémů v jeho blízkosti. To je jedna z hlavních obav ruského vedení, rakety vzdálené jen pár minut letu od Moskvy. A Spojené státy nejenže odešly ze smlouvy ABM, ale Trump v roce 2019 ještě odstoupil od INF (Reaganova a Gorbačovova smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu z roku 1987 – pozn. red.). Tím se zřítila celá stavba kontroly jaderných zbraní. A Rusové byli dosti zneklidněni. Roku 2021 tedy žádají Bidena: Zastavte rozšiřování NATO a přestaňte s umisťováním raketových systémů poblíž našich hranic. Obojí je hluboce destabilizující a nebezpečné. Biden oba body, které já považuji za naprosto oprávněné, odmítl. A zase doufám, že nerozzlobím vaše čtenáře, když řeknu, že kupodivu i Rusko někdy může být v právu a oprávněně žádat kroky ke stabilizaci. Problém je, že Biden je součástí neokonzervativního projektu, v případě Ukrajiny od dob Baracka Obamy, jehož byl viceprezidentem. Opět – stačí si poslechnout onen odposlechnutý telefonát Nulandové. Tito lidé sledovali a dosud sledují jednou nastolený směr. Věří v rozšíření NATO, věří v americkou unipolaritu, věří v právo umístit raketové systémy Aegis, kde se jim zachce, bez ohledu na to, jak to vnímá Rusko. V prosinci 2021 prezident Putin předložil na stůl návrh bezpečnostní dohody Rusko–USA. Obsahoval mnoho požadavků, některé podle mě absolutně správné, jako stop dalšímu rozšiřování NATO, a některé podle mě špatné.

Které byly špatné?

Požadavky revidovat některé staré závazky Ameriky. Nepovažoval jsem tyto ruské body za uskutečnitelné, ale za vyjednávací taktiku.

Rusové tehdy žádali, aby se infrastruktura NATO vrátila do roku 1997, kdy se teprve rozhodlo o vstupu České republiky do NATO (byť s výhradou, že na území nových členů nebude vojenská infrastruktura Aliance – pozn. red.).

Ano, s tímto ruským požadavkem nesouhlasím. Ale souhlasím s principem vyjednávání. Aspoň diskutujte. Jsem přesvědčen, že stopka dalšímu rozšiřování NATO a umisťování amerických raketových systémů v blízkosti Ruska byly a jsou dva klíčové požadavky Ruska. Oba jsou z jejich pohledu naprosto opodstatněné. Tedy z amerického taky, protože jsou to kroky ke stabilizaci.

Co námitka, že Ukrajina měla právo dát přihlášku do NATO, že každá země má právo hlásit se, kam chce?

Ano. A Spojené státy mají stejné právo říct Ne, přičemž NATO je řízeno Spojenými státy. Tohle je směšný argument, úplná pitomost. Jako americký volič jsem zásadně proti tomu, aby bylo NATO přítomno na Ukrajině. V prosinci 2021 jsem ještě telefonoval do Bílého domu a naléhal, ať vyjednávají. Ovšemže marně. V lednu 2022 USA ústy ministra zahraniční Blinkena Rusku oznámily, že si vyhrazují právo umístit raketové systémy na Ukrajině.

Fakt?

Ano. Přečtěte si poslední analýzu Raye McGoverna. Tento bývalý vysoce postavený analytik CIA nedávno o schůzce psal. V únoru 2022 eskalovalo Rusko takzvanou speciální vojenskou operací. A v řádu dní Zelenskyj náhle řekl: Dobře, můžeme být neutrální. Na základě toho si obě strany vyměnily návrhy, jak válku ukončit. Jako prostředník tu fungovala turecká vláda. Letěl jsem do Ankary, abych od klíčových prostředníků dostal podrobný brífink. Tak jsem se do detailů dověděl, co se stalo. Stalo se to, že obě strany dosahovaly dramatického pokroku, byly na krůček od podpisu dohody, než jednoho krásného dne Ukrajina vypochodovala s oznámením: Odteď nevyjednáváme. Dnes víme, že Spojené státy Ukrajině řekly, ať jdou od jednacího stolu, a že jim to řekla Británie. Známe výrok Borise Johnsona: Musíme porazit Rusko, abychom zachovali hegemonii Západu na světě. Jeho poselství Zelenskému bylo: Bojujte dál, máte naši podporu. Nevyjednávejte, nedojednejte mír. A to je explicitní postoj: Nechceme mír, chceme porážku Ruska. Každý na západní straně to říká, ačkoli já vlastně vůbec nevím, co ta porážka Ruska má znamenat, až na to, že všichni zemřeme v jaderné válce. Řeknou mi: Neboj, Rusko se poddá. Děkuji velice, pánové. A víte to na sto procent? Jak to víte, jste bohové? Nebo to tedy víte na 99 procent? Takže svět může skončit v jaderné zkáze, i kdyby ten scénář byl pravděpodobný jen z jednoho procenta, proto, že Ukrajina se musí stát členem NATO? Chováme se jako děti. Jako kdyby to byla nějaká stolní hra.

V České republice silně rezonuje argument: Kdo jsme my, abychom Ukrajincům říkali, že je do NATO nevezmeme? Sami jsme byli v pozici žebráků a příčí se nám dalšího žebráka poslat někam.

Já Ukrajince neposílám někam, já jim doporučuji, aby se zachránili. A říkal jsem jim to dlouhá léta: Rozhodněte se pro neutralitu, abyste zůstali v bezpečí. Vstoupit do EU? Naprosto. Ale ve vojenské rovině volte neutralitu. Nedovolte Spojeným státům, aby vás použily jako svou zahraniční základnu proti Rusku. Nestaňte se v očích Ruska hrozbou pro jeho elementární bezpečnost. Amerika vás tlačí do frontové linie. Já neříkal Ukrajině, ať vypadne, ale ať zůstane v bezpečí. Dnes rozhodně v bezpečí není. Dosud má 500 tisíc padlých. Prohrává na bojišti. Mimochodem, stejnou radu jako Ukrajině bych poskytl i Mexiku: Drazí mexičtí přátelé, prosím vás, nezvěte Rusko a Čínu, aby zakládaly vojenské základny a instalovaly raketové systémy v Rio Grande, na hranicích s USA. Prosím vás, přátelé, pro Mexiko to není dobré.

Co by se asi stalo, kdyby Mexičané vaši hypotetickou radu nevyslyšeli?

Když něco podobného v roce 1962 provedla Kuba, málem jsme měli jadernou válku. Spojené státy tehdy nezaujaly postoj typu: Ano, musíme souhlasit s názorem českého lidu, že i Kuba má právo sama si vybírat své vojenské spojence. Spojené státy tehdy neřekly: Jistě chápeme, že Sověti mají pro zájemce o členství ve Varšavské smlouvě politiku otevřených dveří. Kuba chce být členem Varšavské smlouvy, o. k., je to její věc, není to náš byznys. Ne, Spojené státy řekly: Půjdeme do války, včetně války jaderné, jestliže Sovětský svaz neustoupí. Já dnes apeluji: Mějte trochu rozumu, ukažte prozíravost. To není proti Ukrajině, absolutně. A jestli vy v České republice jste skuteční přátelé Ukrajiny, tak je nevybízejte, ať pokračují v boji.

Myslím, že řada českých čtenářů a posluchačů bude vaším výkladem podrážděná. U nás si lidé často myslí, že Mnichov 1938 a sovětská invaze 1968 nám daly unikátní historický vhled. Myslí si, že víme lépe než zbytek světa, jak je ustupování diktátorovi nebezpečné. Co si myslíte o mnichovské analogii, je nadužívaná?

Lidé by měli především vědět, že v roce 1938 Stalin kontaktoval Chamberlaina a Francouze s návrhem: Uzavřeme spojenectví proti Hitlerovi. Západ ho odmítl. Což byla skutečná tragédie, to zaprvé. Zadruhé – Chamberlain byl evidentně neuvěřitelně naivní. Dnes nikdo nežádá naivitu. Já třeba žádám vážná, nenaivní jednání. Představovat si, že protože Chamberlain byl naivní v roce 1938, tak už se nikdy nesmí vyjednávat, je chyba. Já žádám o porozumění situaci, mým návrhem je neutralita Ukrajiny. Amerika umisťuje svoje raketové systémy, vojenské základny a Amerikou vedenou Alianci proti Rusku přímo na jeho hranicích. Nevidím možnost, že by Rusko mírovou cestou něco takového akceptovalo. A dokonce i kdyby Rusko v konvenční válce prohrávalo, což neprohrává, bude radši eskalovat k jaderné válce. Respektive by mohlo. Možná je pravděpodobnost jen fifty fifty, možná dokonce 25 : 75. Ale já nejsem připraven riskovat přežití světa kvůli otázce, jestli se NATO zvětší o Ukrajinu. A ačkoli Ukrajina o členství žádat může, já jako americký občan mohu doufat, že má vláda takto nemoudrou žádost odmítne a seznámí Ukrajinu s realitou.

Vidíte nějakou platnost v paralele mezi dneškem a srpnem 1968?

Nevím, co čem by ta paralela mohla být. Jedno nemá s druhým nic společného.

Pokud na podzim v Americe vyhraje Donald Trump, myslíte, že nebezpečí velké války s Ruskem zmizí?

Myslím, že Spojené státy budou nestabilní bez ohledu na to, co se v příštích letech stane. Náš politický systém je dysfunkční, máme dva kandidáty zcela neadekvátní pro prezidentský úřad. Vedle Bidena vypadá i Brežněv mladě. Biden už jako prezident nemůže fungovat. Trump je nestabilní člověk. USA jsou politicky rozbité, máme zkorumpovaný systém, jsme hluboce rozděleni, nenacházíme shodu na ničem, mezi byznysem a politikou proudí velké peníze, patnáct miliard dolarů v tomto volebním cyklu (zpravidla jako příspěvky na volební kampaň či naopak na negativní kampaň vůči nějakému kandidátovi – pozn. red.). Spojené státy dnes jednoduše nejsou ve stabilizovaném stavu. Evropa by se měla postarat sama o sebe. Měla by uznat bezpečnostní ohledy všech včetně Ruska, vyhlásit: Dost bylo instalace raketových systémů, dost bylo rozšiřování vojenských základen, dost bylo navyšování vojenského rozpočtu. Konec s tím vším.