Izraelská armáda se chystá k obsazení Rafáhu, posledního města v pásmu Gazy, které je z velké části pod kontrolou teroristického hnutí Hamás. Jeho dobytím skončí hlavní fáze izraelské operace v Gaze, fáze, která probíhala neobyčejně úspěšně.

Po masakru ze 7. října, byla tvrdá izraelská odpověď nevyhnutelná. Bylo jasné, že Izrael se nesmíří s ničím jiným než naprostou likvidací Hamásu. Mnozí Izrael před odvetou varovali. Pozemní operaci si prý Hamás přeje, izraelští vojáci vlezou přímo do pasti. Boje v husté zástavbě patří k nejsložitějším vůbec. Dobytí Gazy se mělo proměnit v mlýnek na maso, kdy z každého okna, z každých dveří, ze střech, z postranních uliček hrozil útok odhodlaných operativců Hamásu. Rozsáhlá síť pozemních tunelů měla umožnit teroristům vynořit se nenadále z jakékoliv strany. Izraelská armáda se měla ocitnout v pekle nepředstavitelných rozměrů. Ztráty měly být děsivé.

Mohl by to ale být problém politický. Izrael je odhodlaný Rafáh obsadit. Nejspíše se tam totiž skrývá Jahjá Sinvár, velitel Hamásu v Gaze, a nachází se tam zbytek izraelských rukojmích. Do Rafáhu také ale utekli Palestinci ze zbytku Gazy, je tak plný civilistů. Roste diplomatický tlak na Izrael, aby se do operací proti Rafáhu nepouštěl, civilní oběti by prý byly neúnosné. Zajímavé je, že nikdo nevyzývá velení Hamásu, aby kapitulovalo, a tím obětem předešlo. Podle některých zpráv Izrael hodlá umožnit civilistům evakuovat se do stanových městeček na pobřeží, podle jiných jim bude umožněno odejít do města Chán Júnis, jakmile tak skončí operace proti Hamásu. Přes veškeré obviňování z genocidy je jasné, že Izrael nemá zájem na přílišných civilních obětech, jeho cílem je likvidace teroristů.

Vítězstvím Izraele ale krize na Blízkém východě nekončí. Situace na severní hranici je stále napjatá. Hnutí Hizballáh, spojenec Hamásu ovládající jižní Libanon, stupňuje své raketové ostřelování Izraele. Jeho vůdce Hasan Nasralláh oznámil, že nepřestane, dokud budou Izraelci pokračovat ve svém tažení v Gaze. Izrael tak stojí před rozhodnutím, zda se po Hamásu nevypořádat i s Hizballáhem. Kromě nenávisti k Izraeli obě hnutí spojuje fakt, že jsou podporované Íránem. Jsou součástí jeho strategie Izrael obklíčit polovojenskými hnutími. Zničení Hamásu doprovázené likvidací Hizballáhu by zasadilo zásadní ránu vlivu Íránu v regionu a zajistilo bezpečnost Izraele. Na druhou stranu, válka s Hizballáhem by byla ještě složitější než ta s Hamásem a Izrael se do ní nijak nehrne.

Pak je tu otázka, co s Gazou po Hamásu. Do stálé okupace se Jeruzalému nechce a odsun obyvatelstva nepřipadá v úvahu, ať si radikálnější část izraelské společnosti křičí, co chce. Kromě vojenských varování se před invazí objevovala i ta politická, že ideologii nelze zničit vojensky. To je samozřejmě nesmysl. Historie je plná příkladů, kdy se radikální hnutí podařilo vojensky zlikvidovat, od nacistického Německa až po Islámský stát. Nyní stejný osud čeká Hamás. Co se týče Gazanů, Izrael po nich nevyžaduje, aby ho milovali, stačí, když ho nebudou chtít zničit.