V zásadě poklidný vývoj předvolební prezidentské kampaně, který se vyznačoval propíráním hříchů z minulosti dvou koaličních kandidátů, dostal nečekanou akceleraci na konci minulého týdne.

Pakt o neútočení opozičních stran ukončil Tomio Okamura, když vyzval lídra opozice Andreje Babiše k rezignaci na prezidentskou kandidaturu s odkazem na to, že nemá šanci být zvolen ve druhém kole. Okamura žádal, ať Babiš uvolní prostor nominantovi SPD Jaroslavu Baštovi, kterému začaly mírně růst preference. O další překvapení se v první předvolební debatě v ČT postaral šéf odborů Josef Středula, když podpořil Danuši Nerudovou, protože nechce, aby se prezidentem stal bývalý agent StB nebo vojenský komunistický rozvědčík. O největší zvrat se ale postaral soudce Jan Šott, který Andreje Babiše seznal nevinným v patnáct let staré dotační kauze Farmy Čapí hnízdo. Rozsudek sice není pravomocný, ale je zdaleka nejvýznamnějším momentem dosavadní prezidentské kampaně.

Společenská objednávka na odsouzení Andreje Babiše byla velká, o jeho vině byla přesvědčena nejen značná část politické reprezentace, médií, Echo nevyjímaje, ale také veřejnost. V tomto kontextu soudce Jan Šott prokázal osobní integritu, profesionalitu, možná i statečnost. Zásadním způsobem tak přispěl k důvěře v právní stát, který neposuzuje morálku, ale skutkovou podstatu. Jan Šott je už zkušený soudce, který na sebe upozornil před mnoha lety, když rozhodoval korupční kauzu Věcí veřejných. Postupně si získal autoritu a respekt.

Osvobozující verdikt je samozřejmě osobní satisfakcí pro Andreje Babiše, nepochybně ho psychicky posílí. Sporné už ale je, jak mnoho mu pomůže ve volbách. Nepřijatelnost Andreje Babiše pro výkon funkce prezidenta byla podle průzkumů z mnoho jiných důvodů vysoká a zdá se velmi nepravděpodobné, že by se kvůli osvobozujícímu rozsudku měla dramaticky změnit. V kontextu předvolební kampaně je ale pozoruhodné, jak dosáhl přijetí u francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Audience u hlavy vůdčí země Evropské unie je přece jenom významný marketingový skalp, zvláště ve srovnání s Viktorem Orbánem, se kterým se Babiš setkal před loňskými parlamentními volbami. V každém případě je dobře, že o osudu Andreje Babiše budou rozhodovat voliči, a nikoli soudy.

Satisfakci ze soudního rozhodnutí Andreji Babišovi musí ale kazit nečekaný výpad ze strany SPD Tomia Okamury a rostoucí preference Jaroslava Bašty, nikoli však proto, že by se bývalý ministr vlády Miloše Zemana dostal do druhého kola, bude mu ale ubírat cenná procenta a oslabovat ho.

Dramata se ale odehrávají i mezi kandidáty vládní koalice. Na podzim se Petr Pavel zaplétal do svého členství v KSČ, ve které byl předsedou základní organizace, a hlavně se zapotil, když vysvětloval, jak byl připravován ke kariéře komunistického vojenského rozvědčíka a došel tak daleko, že měl falešnou identitu a krycí jméno Pávek. I díky porozumění mediálního proudu kauzou proplul bez větších ztrát. Na chvíli ztratil prvenství v průzkumech a do čela se dostala Danuše Nerudová. To jí přineslo zvýšenou pozornost, která se soustředila na pochybnosti s regulérností doktorandských studií na jí řízené Mendelově univerzitě. A tak snadno jako Pavel neproplula. V průzkumech o šest procent propadla a v závěru kampaně se dostala do těžké defenzivy, která pochopitelně vede k chybám.

V každém případě máme zápletku, výsledek voleb přinese jiná čísla, než ukazovaly průzkumy, které byly jen jakýmisi mezičasy v prezidentském závodě. Jasné jsou ale také poslední trendy. Jsou před námi dvě velké televizní debaty, jež definitivně rozhodnou.