Osobnosti proti ANO
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Favorit letošních krajských voleb, hnutí ANO, měl velkolepý rozjezd horké fáze volební kampaně. Na poli nedaleko vinařské obce Havraníky u Znojma vyrostlo pódium, na němž stáli celostátní i krajští lídři Babišova spolku. Stylizace za přítomnosti televizních kamer byla téměř bukolická: muži měli na sobě bílé rozhalené košile, ženy modré šaty, z pódia obřadně sestupovaly zavěšeny do svých kolegů. Všichni vypadali jako spořádaní venkovští katolíci, směřující slavnostně na mši za vítězství „našich zbraní.“ To se jim s největší pravděpodobností splní. Průběh však nebude tak jednoduchý.
Nedobrovolný kajícník
Tradicionalistické rámování volební kampaně vymyslela místopředsedkyně Alena Schillerová. Chtěla podpořit jihomoravskou kandidátku na hejtmanku Ivanu Solařovou, která před několika měsíci byla odvolána z funkce starostky na znojemské radnici. Schillerová tehdy na sítích adresovala světu tajemné sdělení, že šlo o puč a jeho hrozné důvody teprve oznámí.
Ve skutečnosti na radnici vládlo ANO, SPD a dva nezávislí s tou nejtěsnější možnou většinou. Když jedna nezávislá zastupitelka na protest proti některým rozhodnutím radnice odmítla dál fungovat v koalici, došlo k převolení vedení radnice. Mezitím byla Solařová jmenována lídryní do krajských voleb v Jihomoravském kraji a Schillerová se rozhodla dohrát svůj příběh o politické zradě a mučednictví znojemské političky do konce. Navíc s celostátním hereckým ansámblem.
V Havraníkách šlo o jeden z mála mítinků, na němž hnutí ANO odhalilo jména svých kandidátů na hejtmany. Jejich akce mají jinak přísně celostátní ráz, na tribunách stojí bývalí ministři a na řadě míst krajští kandidáti vůbec nepromluví. Hlavním důvodem skrývání regionálních lídrů ANO je špatná zkušenost.
Andrej Babiš hodně sázel na pardubického a chomutovského primátora. S oběma se nechával fotografova na veřejnosti, organizoval s nimi mítinky a veřejně je podporoval. Oba však kvůli podezření z korupce skončili ve vazební věznici a Babiš se musel kajícně distancovat od svých původních sympatií. Navíc kvůli pravomocnému rozsudku v korupční kauze musel odstoupit moravskoslezský hejtman, a to všechno během pár měsíců. Babiš proto trval na celostátním rázu regionálních voleb. Tím se strategie ANO výrazně odlišuje od všech ostatních politických stran a hnutí.
Nadále dva světy
Předvolební průzkumy potvrzují ustálenou praxi, že mezi světy voličů vládní koalice a opozice nejsou velké přesuny. Maximálně část bývalých příznivců vlády odchází do tábora nevoličů.
Zato v táboře opozičního Česka panuje jednoznačná dominance hnutí ANO, jak naposledy ukázal průzkum Kantaru. V krajích je pevně rozhodnuto volit ANO v průměru od 15 do 20 procent lidí. To je o polovinu víc než různé koalice kolem ODS. Zároveň ANO svou suverenitou drtivě vysává ostatní opoziční strany. Co se však stalo minutu po vyhlášení minulých krajských voleb? ANO zvítězilo v jedenácti z třinácti krajů, ale má pouze tři hejtmanská křesla. Je dobré si připomenout tehdejší situaci.
Andrej Babiš v roce 2018 udělal čistky v policii, drtivě prohrál senátní volby, téměř rok sestavoval vládu, až musel podepsal toleranční smlouvu s KSČM, na Letné proti němu bouřily třistatisícové demonstrace a v zahraniční a energetické politice pasivně přijímal příkazy prezidenta Zemana. Po prvním lockdownu v březnu 2020 se zas ukázalo to, co viděli všichni jeho zaměstnanci v Agrofertu: je mikromanažer, který nevěří v systémové postupy. Tak se choval v době covidu na celostátní úrovni.
I to se podepsalo na výsledku krajských voleb 2020, v nichž hnutí ANO získalo prakticky stejný počet krajských mandátů jako v roce 2016 (místo 174 o tři víc). Pro srovnání: součet všech stran dnešní koalice SPOLU byl v roce 2020 jen o pár mandátů nižší.
Tři pravidla
Momentální společenská atmosféra je jenom jedním z prvků ovlivňujících volební chování lidí.
Od roku 2000, kdy vznikly kraje, to budou už sedmé regionální volby, takže analýzou jejich výsledků můžeme odvodit určitý druh volebního i povolebního chování. Shrňme ho do tří empirických pravidel.
První: Krajské volby přestávají mít ráz celostátních hlasování a voličskými preferencemi se přibližují ke komunálním volbám, v nichž rozhodují osobnosti. Krajské volby jsou prostě někde na půli cesty mezi volbami do sněmovny a komunálem, blíž k tomu druhému. Existuje jedna výjimka, rok 2008 a tzv. oranžové tsunami, kdy se Paroubkově ČSSD podařilo přetavit celostátní naladění do krajského hlasování. Tehdy šlo o mimořádné okno příležitosti, které se předtím ani potom už nikomu nepodařilo otevřít, i když o to všichni usilovali. Spokojme se s tím, že tahle výjimka potvrzuje výše uvedené pravidlo.
Druhé pravidlo: Čím menší kraj, tím větší pravděpodobnost, že budou rozhodovat regionální osobnosti a zvláštnosti. Jinak řečeno, s menším počtem voličů v kraji se zvyšuje pravděpodobnost, že dobrého výsledku může dosáhnout strana, která vůbec neprovozuje celostátní politiku, ale má v čele schopného člověka.
Třetí pravidlo: v průzkumech veřejného mínění mají lidé tendenci své preference odvozovat od celostátních trendů, ale když se jim dostanou do rukou volební lístky do zastupitelstev krajů a na radnice, rozhodují se stále víc lokálně. Heslovitě řečeno, politicky se vymezují globálně, ale hlasují regionálně. Hlásí se sice ke značce, ale většinově nakonec dají přednost osobnostem, které znají.
Osm statečných
Když tato tři pravidla aplikujeme na letošní krajské volby, musíme si položit otázku: Existují regionální politici, kteří by silou své osobnosti mohli přetlačit, nebo aspoň vyvážit celostátní podporu hnutí ANO? Zcela jistě. Podle jejich šancí je rozdělme do tří kategorií.
Do první skupiny krajských favoritů patří liberecký hejtman Martin Půta (STAN), jihočeský Martin Kuba (ODS) a jihomoravský Jan Grolich (KDU-ČSL). Šance prvních dvou jsou vysoké, protože to jsou mimořádně originální typy, jsou sociálně nezařaditelní a narušují stabilní voličské sklony volit „třídně“, tedy buďto Česko A, nebo Česko B. Oba jsou navíc v krajích malé nebo střední velikosti, což posiluje jejich šance na úspěch.
Jihomoravský hejtman Grolich to má o něco obtížnější, protože jižní Morava patří mezi tři největší kraje. Na druhou stranu Grolich vytvořil velmi funkční předvolební koalici SPOLU, kde panuje nevídaná souhra všech tří stran. To není samozřejmost, protože SPOLU je v tříčlenné sestavě (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) jen ve čtyřech krajích.
Následují menší favorité. Zařadit bychom sem mohli královéhradeckého hejtmana Martina Červíčka (ODS), pardubického hejtmana Martina Netolického (místopředsedu sociální demokracie za 3PK) a vsetínského starostu Jiřího Čunka (KDU-ČSL). Výhodou hejtmana Červíčka je, že je v regionu všeobecně uznávaný a může se stát hejtmanem i v případě vítězství ANO. V menší míře se to týká hejtmana Netolického, i když po dvanácti letech ve funkci hejtmana se ozývá volání po jeho nahrazení.
A pak je tu Jiří Čunek. Na jedné straně silná podpora voličů, na druhé silné odmítání. Minule ve Zlínském kraji téměř vyhrál, ale buldozerový způsob, jímž prosazoval stavbu nové krajské nemocnice, ho přivedl do opozice. Současný hejtman Radim Holiš (ANO) mu křeslo nejspíš nepřenechá, i když má od Andreje Babiše příkaz vzít Čunka do krajské koalice. Hodně bude záležet na mandátu, který „Jurovi“ dají v senátních a krajských volbách jeho příznivci.
Třetí kategorii bychom mohli nazvat slovy favorité za určitých okolností. Zařadit bychom sem mohli středočeskou hejtmanku Petru Peckovou (STAN) a vysočinského hejtmana Vítězslava Šreka (ODS). Střední Čechy jsou jednou z posledních bašt stran středu a pravice, takže v první linii tu proti sobě bojuje ODS, respektive koalice SPOLU a STAN. ANO může těsně vyhrát, ale pak se oba tábory proti němu spojí. Jednou z mála šancí ANO na průnik do krajské rady je silně vyhrát a nabídnout jedné nebo druhé straně hejtmana. A opět: bude záležet na síle mandátu, který ve volbách dostane Petra Pecková (STAN) nebo Jan Skopeček (ODS), mezi nimiž se reálně o budoucím hejtmanovi rozhoduje.
V roce 2020 se koalice ODS a Starostové pro občany umístila v Kraji Vysočina až na třetím místě. Nekonfliktní povaha a vyjednávací schopnosti však udělaly hejtmanem Vítězslava Šreka (ODS), který přesně kvůli těmto přednostem může svůj mandát obhájit. Pochopitelně v případě, že ANO nezíská nějaký dramaticky dobrý výsledek, který už nejde obejít (cca kolem 35 procent hlasů a víc).
V ostatních krajích (Ústecký, Moravskoslezský, Olomoucký) se očekává drtivé vítězství hnutí ANO. Mnohé z dnešních vládních stran, včetně ODS, se tomu už přizpůsobují tím, že jdou do voleb samostatně, aby se po nich nabídly jako bezproblémový partner hnutí ANO. Herec Petr Nárožný takovou situaci už dávno popsal výstižnými slovy: „Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.“ V tomto duchu někteří krajští politici z vládního tábora kalhoty stáhli už nyní, lehli si na záda a intenzivně myslí na okrajové funkce krajských radních.
V dalších krajích (Karlovarský) zas došlo k takové fragmentaci politického spektra, že zde může krajskou radu sestavovat každý s každým, což dává všechnu moc do rukou zákulisním lobbistům. V menší míře se to týká i Plzeňského kraje, kde dnes vládne hejtman za Piráty, opírající se dominantně o hnutí ANO. Všechny hlavní síly zde totiž opanoval duch pomsty jedněch vůči druhým, takže politika je sešněrovaná sítí místních antipatií.
Po 21. září budeme moudřejší.