Stavba nových jaderných bloků je nevyhnutelná. Jeden jaderný blok v Dukovanech musí v budoucnu nahradit výkon těch stávajících, druhý blok je nutné postavit jako nový zdroj. V opačném případě nelze v příštích desetiletích mluvit o tom, že se Česko alespoň pokusilo zajistit si energetickou bezpečnost. O tom, že nové bloky by měla stavět plně státní společnost, a ne ČEZ v jeho současné akcionářské struktuře, jsme psali opakovaně. Stejně tak o tom, jak problematická a nevýhodná je pro nás evropská notifikace. Nechme tedy teď stranou všechny nejasnosti kolem celého jaderného tendru a soustřeďme se na jeho vítěze, korejskou společnost KHNP. A na její jedinou jadernou stavbu mimo vlastní zemi, tedy na elektrárnu Barakah ve Spojených arabských emirátech.

Vláda oznámila, že korejskou KHNP v tendru vybrala z toho důvodu, že její nabídka byla „ve všech směrech lepší“ než ta od francouzské EdF. Prý lepší nabízené ceny. Mluví se o 200 miliardách za jeden blok, tedy 400 miliard za dva bloky, což je ovšem cena bez započtení finančních nákladů, které nakonec mohou tvořit většinu konečné ceny. Tedy určitě není správné nazývat ji cenou konečnou. Ta může být klidně několikanásobně vyšší.

Navíc, KHNP hned po oznámení vítěze tendru uvedla, že jde pouze o odhad české vlády. „O konečné hodnotě zakázky bude rozhodnuto po jednání se společností KHNP. Celkové náklady projektu vyčíslené českou vládou, které zahrnují náklady na výstavbu a rezervní fond pro nepředvídatelné události, zatím neuvádějí konečnou výši smlouvy s dodavatelem, ta se může lišit v závislosti na výsledku společných jednání,“ uvedli Korejci.

Mezi další výhody korejské nabídky má patřit i kompenzace za nedodržení plánu, tedy za časové průtahy, a závazek poskytnout vysoké finanční odškodnění v případě ohrožení zakázky. Právě průtahy ve jaderných projektech Francouzů (popisujeme níže v textu) a neposkytnutí záruky měly být důvodem, proč nakonec vláda s ČEZ vybrali Korejce. Z hlediska toho, že se pohybujeme na evropském trhu, Francie má v Evropě silné postavení, a především má se stavbou jaderných elektráren zkušenosti, působil od začátku výsledek tendru nepochopitelně a nestrategicky. Do poslední chvíle se přitom očekávalo, že bude stavět EdF. Na jaře navštívil Prahu francouzský prezident Emmanuel Macron, který s Českem uzavřel strategické partnerství. To se mělo týkat i energetiky. EdF také uzavřela řadu dohod s českými firmami, které se měly podílet na zakázkách při stavbě Dukovan či Temelína i při stavbách jaderných projektů v zahraničí.

KHNP slibuje šedesátiprocentní podíl českých firem na stavbě nových bloků. Jenže, jak už uvedl český ministr průmyslu, tento slib zřejmě nebude ve smlouvě mezi ČEZ a KHNP zakotven. Takže se spoléhá na to, že Česko bude na naplnění závazku, který KHNP přijala v době tendru, tlačit. A průmysl bude muset mít s KHNP uzavřené vlastní konkrétní smlouvy.

Problémů je několik

Nezapomínejme také, že Korejci vedou dlouhodobý spor s americkým Westinghousem, respektive on s nimi. Ten se týká oprávnění používat technologii reaktoru nabízenou Korejci v Česku. Spor řeší mezinárodní arbitráž. V říjnu proběhlo v jihokorejském parlamentu tzv. grilování zástupců KHNP. A to jak kvůli Westinghousu, tak právě kvůli slibu zapojit z 60 procent český průmysl. Korejští poslanci se KHNP, ve které má stát poloviční podíl, ptali, zda celá česká zakázka dává smysl. Mluvili o neekonomickém podvodu na veřejnost. Protože jim dochází, že když bude mít 60procentní podíl český průmysl a k tomu budou muset zaplatit 10procentní licenční poplatek Westinghousu, nic moc jim ze zakázky nezbude.

Do toho je zde stížnost EdF u Evropské komise, ta bude velmi pravděpodobně také velkou překážkou. EdF argumentuje tím, že korejská vláda by mohla na dodávku nových bloků poskytnout KHNP státní podporu, aby byla schopná dodržet nabídnutou cenu. A to by naráželo na pravidla hospodářské soutěže na evropském trhu. KHNP to odmítá. Když Brusel začne s prošetřováním tendru, bude to pravděpodobně na hodně dlouho. A EdF si je jistá, že se stížností uspěje. Snaha nevpustit Korejci do evropského „jaderného prostoru“, tedy nedopustit, aby zde stavěli jaderné projekty, je ze strany EdF i Westinghousu velká. Naopak Korejci se od získání české zakázky slibují vstupenku na zdejší trh. Podrobněji píšeme zde. 

Porušování bezpečnosti

KHNP se hájí tím, že „včas a v rámci rozpočtu dokončila jaderný projekt Barakah“. Málo se mluví o tom, že to tak úplně není. Celou stavbu provázelo mnoho problémů. Některé z nich byly velmi závažné a týkaly se ohrožení bezpečnosti. Každý ze čtyř bloků provázelo čtyřleté zpoždění, náklady byly nakonec o 60 procent vyšší než původně udávané a Korejci se také dopouštěli maskování problémů s jadernou bezpečností.

Jedním z hlavních problémů při stavbě elektrárny Barakah byl nedostatek zkušeností s exportem reaktorů. KHNP totiž byla zkušená ve stavbě jaderných elektráren doma (konkrétně se jedná o typ reaktoru APR-1400). Projekt v SAE byl jejich prvním velký, mezinárodním jaderným projektem v jaderném sektoru.

Místo původních 20 miliard dolarů se cena nakonec vyšplhala na 32 miliard dolarů. Výstavba začala v roce 2012. První reaktor měl být dle plánů spuštěn v roce 2017, ale došlo k odložení až na rok 2018 (výstavba tedy trvala 6 let), aby byl čas na schválení regulačními orgány a kompletní bezpečnostní kontroly. Komerčně byl reaktor spuštěn až v roce 2021(spuštění tedy až po 9 letech). S ostatními bloky to bylo podobně. Druhý se stavěl od roku 2013 do roku 2021 a komerční provoz byl zahájen až v roce 2022 (za 9 let). Třetí blok se stavěl od roku 2014 do roku 2021 a komerční provoz zahájil v roce 2023 (opět za 9 let). Čtvrtý blok se stavěl od roku 2015 do roku 2022 a komerční provoz spustil v roce 2024.

Průtahy u dalších bloků byly způsobeny hlavně tím, že došlo k problémům s jadernou bezpečností. Při výstavbě elektrárny Barakah také kvůli nedbání na bezpečnost práce zemřeli v roce 2016 dva dělníci společnosti KEPCO (Korea Electric Power Corporation) při pádu z jeřábu. Problémů s bezpečností přibývalo, proto byla požádána americká strojírenská firma Bechtel, aby provedla na místě bezpečnostní kontrolu. Ta odhalila, že k plnění bezpečnostních parametrů dochází pouze ze 78 procent. To naznačilo, že společnost KEPCO a její dodavatelé nedokázali zajistit bezpečnost pracovníků.

Po květnovém incidentu požádalo KEPCO v červenci americkou strojírenskou firmu Bechtel, aby zkontrolovala bezpečnost na místě. Bechtel oznámil, že místo získalo pouze 78 bodů ze 100, což naznačuje, že společnost KEPCO a její dodavatelé z velké části nedokázali zajistit bezpečnost pracovníků.

Při výstavbě třetího bloku také došlo v roce 2017 k objevení trhlin v ochranné obálce, která je stěžejním prvkem a zajišťuje bezpečnost jaderné elektrárny. To se ale veřejnost dozvěděla až v roce 2018, kdy navíc vyšlo najevo, že trhliny v ochranné obálce měl i druhý blok.

Pro Korejce je důležitá adaptace na mezinárodní standardy a odlišné předpisy. Mají totiž své vlastní regulační a stavební standardy pro jadernou energii, ale při vývozu technologie do zahraničí, zejména do zemí s odlišným regulačním prostředím, jako jsou SAE, musela KHNP provést zásadní úpravy. A to nejen použitých standardů. Spolupráce s mezinárodními regulačními orgány, jako je Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA), vyžadovala adaptaci na globální požadavky na bezpečnost, kvalitu a technické normy.

Průtahy v projektech EdF

Pro úplnost doplňme, jak na tom se stavbou projeků byla francouzská EdF. Ta je od loňského roku státní společností. I ona byla a je zatížená problémy s průtahy při stavbě. Ať už jde o stavbu bloku v domácím Flamanville, kde výstavba začala v roce 2007, měla stát 3,3 miliardy eur a trvat 5,5 roku. Po šestnácti letech není hotovo a náklady se odhadují na dohromady až na 19,1 miliard eur (přes 482 miliard korun).

Problematická je i stavba bloků ve Velké Británii. V plánu jsou dva bloky v elektrárně Sizewell C na východním pobřeží Anglie. Další dva bloky už se ovšem velmi dlouho staví v elektrárně Hinkley Point C. Stavba začala v roce 2017. V lednu bylo oznámeno, že se dokončení odsouvá o další dva roky. Původně plány počítaly se zahájením provozu v roce 2025. A zdržování se prodražuje. Původně mělo jít o 18 miliard liber, nyní se počítá se 46 miliardami (1,4 bilionu korun) a termín dokončení je odsunut na rok 2030.

Problémy byly i s elektrárnou Olkiluoto ve Finsku. Stavěl se pouze jeden blok a stavba trvala místo původně zamýšlených pěti dlouhých osmnáct let. Celkové náklady se ve finále dostaly místo očekávaných tří až na na více než 11 miliard eur (přes 280 miliard korun).