Není téma, které by ve společnosti vyvolávalo větší obavy a odpor než zásah do starobních důchodů. Aktuálně to sledujeme už několik měsíců ve Francii, kde prezident Emmanuel Macron prosadil to, o čem vláda Petra Fialy zatím jen mluvila. Posunul věk odchodu do penze a zrušil všechny výjimky dřívějších penzí pro různé profese. Zároveň se tam zvýšil i počet roků, které člověk musí před důchodem odpracovat. Je to nejméně 43 let a nepočítají se do toho žádná studia. Kabinet Petra Fialy slíbil představit změny důchodů na přelomu dubna a května. Ideální načasování pro debatu o tom, proč vyvolávají právě změny důchodů takové vášně. V Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla se sešli dva důchodoví insideři, kteří nahlížejí na penze z úplně jiných perspektiv. Shodují se ale na jednom. Diskusi o penzích je potřeba úplně přetočit a začít se bavit o tom, co udělat pro to, aby lidé chtěli zůstat aktivní do co nejvyššího věku a netoužili po ničem takovém, jako je vnímání důchodu coby „zaslouženého odpočinku“ a útěku z pracovně aktivního života. Aby pochopili, že jako aktivní budou zdravější a spokojenější. Finančník Vladimír Bezděk stál v čele dvou komisí, které připravovaly reformy penzí pro pravicové i levicové vlády. Ze sousloví Bezděkova komise se stalo za ty dlouhé roky synonymum pro reformu důchodů. Dnes radí s důchody prezidentu Petru Pavlovi, který se chystá do deb aty o změnách penzí výrazně vstoupit. Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida, se seniorům dlouhodobě věnuje. V nové knize Z nuly na sto rozebírá, proč stáří nemusí znamenat důchod, ale velmi aktivní život, a varuje před stereotypy, které zobrazují seniory jako nemocné a nemohoucí. „Takový je jen jeden z deseti.“

Lenka Zlámalová