S Jaroslavem Mílem o politice ČEZu a politice státu vůči ČEZu

Čtyři bloky jsou chiméra

S Jaroslavem Mílem o politice ČEZu a politice státu vůči ČEZu
Čtyři bloky jsou chiméra

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Minulý týden premiér Petr Fiala rozčeřil energetické vody výrokem, že pod minoritním akcionářem ČEZ si nemáme představovat drobného střádala, ale „často velké bohaté podnikatele se stamilionovými majetky“. Minoritní akcionáři ČEZ, kterých je jen v České republice na 160 tisíc, překážejí vládě v plánování výstavby jaderných elektráren a vláda zas překáží jejich zisku například daní z neočekávaně vysokých zisků, tzv. windfall tax. Otázka je, jaké cíle má ČEZ, ze dvou třetin státní firma, sledovat. Expanzi jaderné energetiky, expanzi tzv. obnovitelných zdrojů OZE – nebo třeba plynových elektráren? Anebo, když to uchopíme z opačného konce, co nejvyšší zisk a každoroční vysoké odvody do státního rozpočtu? To jsou otázky pro bývalého generálního ředitele ČEZ, posléze vládního zmocněnce pro jadernou energetiku a celoživotního energetika Jaroslava Míla.

Je citovaná premiérova věta věcně správná?

Já bych řekl, že je hlavně zbytečná. Pravdu má premiér v tom, že nejhlasitější z akcionářů jsou ti, kdo mají zainvestováno v řádu stovek milionů, to jednoznačně.

Třeba Michal Šnobr?

Anebo někdo, komu Šnobr poradil, anebo i další. Myslím, že Pavel Tykač má nakoupeno za jednu až dvě miliardy... Já jsem také minoritní akcionář, mám 440 akcií z kuponové privatizace, ale nejen proto si myslím, že je dobře, když má ČEZ minoritní akcionáře. Jenže my minoritáři zas musíme chápat, že energetika byla, je a bude obor pro dlouhodobé investice, že v energetice se nemá kalkulovat na krátkodobé boomy typu umělé inteligence. A máme počítat s tím, že stát do firmy může intervenovat, a klidně se tak může stát, že se třeba deset let nevyplácejí dividendy, díky čemuž pak zase hodnota akcií poroste. Takový je život. Minoritní akcionáři se také nepodíleli na půjčce 75 miliard na zálohy pro obchodování ČEZu na německé burze. Což byl mimochodem absurdní postup, vždyť ČEZ nikdo nenutil na burze v Lipsku být a státu do toho nic není. No a teď zas minoritáři těžko mohou chtít zvláštní ohledy pro sebe.

Takže Fiala měl v zásadě pravdu.

Ano, ale jak říkám, ta premiérova věta byla zbytečná. Nic neřeší. Stát hlavně musí vědět, co po ČEZu chce. Že třeba na windfall tax od firmy získá oproti dividendám o 4,5 miliardy navíc, než kdyby si zisk odebral na dividendách, mi nepřijde jako nic spásonosného. Cíle státu v ČEZu nemají být na rok na dva, mají být dlouhodobé. Energetika je strategické odvětví a i menšinoví akcionáři se prostě mohou svézt se strategickým plánem státu. Když bylo v 90. letech strategickým plánem dostavět Temelín, taky se drobní akcionáři museli smířit s tím, že všechny investice půjdou na Temelín. Totéž se strategickým plánem na odsíření. Ale i oni z těch investic posléze profitovali.

Co má podle vás stát od ČEZu chtít?

Dvě slova tu jsou jádro a plyn. Nejdřív ten plyn: Já jsem už asi před sedmi lety navrhoval, aby se ČEZ orientoval na plynárenství. Stát měl už tehdy po firmě chtít, aby aktivně vstoupila do jednání s partnery v Rakousku, Polsku a v Chorvatsku a propojila plynovou soustavu od severu na jih. My jsme plynovod z Polska zanesli do státní energetické koncepce v roce 2011, která byla velmi dobrá, s termíny a s updatem z roku 2015. Neudělalo se ale vůbec nic. Nechtěl to provozovatel, tehdejší NetForGas, nechtěli to další lidé z byznysu...

Daniel Křetínský?

... proti byla i slovenská vláda, která si pak velmi chytře domluvila napojení na Baltic Pipeline přes Polsko. Dnes má Slovensko několik tranzitních tras a vydělává na tom, ale hlavně je zajištěno. My zajištěni nejsme, ale plynovky stavět musíme. Polsko na nás ještě v roce 2015 naléhalo: Udělejme to, je to bezpečnostní opatření číslo jedna. Neudělali jsme nic. Až tato vláda jakýsi zájem projevuje. A dnes zas Polsko říká: Jestli chcete plyn přes nás, tak si celou infrastrukturu, rozšíření a vybudování tranzitních tras zaplaťte. A my jsme neudělali nic ani pro to, aby to byl evropský projekt za evropské peníze. To nicnedělání jde za všemi českými vládami od roku 2011. Plynovod z Polska je nezbytný, ale už bude jen dražší. Podobná story to byla s Rakušany, kteří měli na plynové propojce s námi jak v roce 2017, ale i 2018 velký zájem. Ani tady jsme nekonali. Ve finále nemáme diverzifikaci zdrojů ani tras. A byť se to nerado slyší, nemáme zajištěné ani samotné dodávky plynu. Předloni pořízený zdroj v Holandsku na 3,5 miliardy kubíků ročně za pár let skončí, Holanďané se totiž rozhodli, že tento plovoucí tranzit přebudují i na tranzit vodíku. A na vodík tam opci dojednanou nemáme. Věcně vzato ani není o co stát – abych vyrobil jeden kilowatt z vodíku, musím do toho tři kilowatty odjinud dát, to se technologicky nezmění. Vodík je ekonomicky a samozřejmě i fyzikálně bez peněz daňových poplatníků nesmysl. Kromě Holandska jsme si na plyn domluvili ještě Německo, což je dobré, ale tamní kapacita pro nás jsou dvě miliardy kubíků, to je až směšně málo.

Proč je to směšně málo?

V České republice se plánuje strmý nárůst obnovitelných zdrojů, jenže k OZE, což jsou ve skutečnosti občasné zdroje energie, potřebujete jako zálohu plynové elektrárny. OZE nám přinesou brutální zvyšování regulovaných plateb: za distribuci, přenos a služby k zajištění výkonové rovnováhy, o nárůstu plateb za odchylky ani nemluvě. Jenom nové tzv. chytré měření přijde odhadem na 10 až 14 miliard korun. A vyžadují již zmíněnou investici do plynovek. Celá naše koncepce odchodu od uhlí bude nakonec postavena na plynu. A my nemáme v Bruselu schválené kapacitní platby pro plynové elektrárny, na rozdíl třeba od Němců. To celé říkám, abych podtrhl, že majoritní vlastník by měl prosazovat, aby se ČEZ soustředil na solidní zajištění dodávek plynu a na vybudování plynovodů.

Tak to byl plyn. A teď jádro.

Dnes se v oboru počítá energetická návratnost, což je laicky řečeno poměr mezi energií, kterou spotřebujete při stavbě zdroje, a energií, kterou ze zdroje za celou jeho životnost dostanete. Na škále energetické návratnosti se nejníž umístila fotovoltaika, vyrobí jen dvakrát víc energie, než jste do ní vložil. Plynovky 28krát, uhelné elektrárny 30krát, jaderné elektrárny 75krát víc. Sázka na OZE je prostě výsměch, zatímco sázka na jádro je rozumná. Myslím, že ČEZ by měl na jádro pohlížet stejně jako na plyn. Je to nástroj pro cenovou stabilitu energetické soustavy. Dnes sice máme pomalu nejdražší elektřinu v Evropě, ale současně máme nejlevnější výrobu. Hnědé uhlí je u nás určitě jedno z nejlevnějších a jádro zcela bezpečně také. Pokud 70 eur za megawatthodinu z jaderné elektrárny zajišťuje francouzské EDF dostatečný zisk, aby prosperovala, u nás jsou provozní náklady na jádro v přepočtu 50 eur za megawatthodinu. Podle informací z tisku ČEZ na rok 2023 prodal elektřinu z jádra asi za korunu deset haléřů jednu kilowatthodinu.

 

Dukovany. Tady má začít renesance české jaderné energetiky. - Shutterstock

Co je nejschůdnější cesta k výstavbě bloků?

Kdyby stát odkoupil od 

Bývalý generální ředitel ČEZ, posléze vládní zmocněnec pro jadernou energetiku a celoživotního energetik Jaroslav Míl. - Michal Čížek

ČEZu společnost Elektrárna Dukovany II i společnost Elektrárna Temelín II, což jsou ze 100 % vlastněné dcery ČEZu pro výstavbu NJZ, nového jaderného zdroje. Dukovy i Temelín jsou zároveň vlastníci pozemků, na nichž se má stavět. Pak stát může stavět na své náklady a nepotřebuje se zdržovat vykupováním minoritářů úvahami o rozdělení ČEZu a s tím spojenými manévry. Další věc je státní obchodník s elektřinou. Na rok 2023 ČEZ prodal elektřinu v průměrné ceně jedné kilowatthodiny za 2,60 Kč. Jak se z toho stalo skoro pět korun za kilowatthodinu od oněch devíti obchodníků, jimž ČEZ prodal elektřinu napřímo, nejen pro mě zůstává zahaleno tajemstvím. To je argument, proč by stát měl založit obchodníka pro elektřinu, který ČEZu nabídne kontrakt na deset patnáct let. Stabilizuje odbyt ČEZu na dlouhé období a zároveň mu může tímto pomoci realizovat investice s delší dobou návratnosti. Pro spotřebitele, domácnosti, veřejný sektor, municipality, a především podnikatelský sektor pomůže zajistit příznivé a předvídatelné ceny na více jak deset let, které navíc firmy umí zahrnout do svých podnikatelských plánů. Ta snaha prodávat na krátkodobých trzích povede v případě turbulencí na tzv. trhu s elektrickou energií a nepříznivého vývoje k požadavkům na stát, ať pomůže dotacemi. To už jsme zažili.

Ministři mluví o budoucím mixu jako složenině jádra a OZE. Jak je soužití těchto dvou zdrojů schůdné?

Tak pokud naše výkonové minimum, tedy základní potřeba po výkonu, v létě osciluje kolem 4500 až 5000 megawattů a pokud plánujeme kapacitu 15 000 megawattů energie ve FVE plus současně 6000 megawattů z jádra – o větrnících ani nemluvím –, tak kam ve dnech, kdy fotovoltaika i jádro pojedou naplno, všechnu tu elektřinu dáme? Nemluvě o tom, že přednostně musíte umístit takzvanou vynucenou výrobu. Jaderné elektrárny nejsou koncipovány a stavěny tak, aby šly ze 100 procent výkonu na 20 procent a následně zas na plný výkon. To není technologicky dlouhodobě únosné a ekonomicky to je zcela nesmyslné.

Dají prý se celkem rychle utlumit na 50 procent.

To určitě jde, ale každým takovým manévrem, pokud jej budete dělat čtyřikrát do týdne po celé léto, zatěžujete nejen palivo, ale i další technologické komponenty zajišťující výrobu. Ekonomicky to samozřejmě bude naprostá ztráta, a to nemluvím o snižování životnosti některých komponent. Představa regulovat velké jaderné zdroje podle výroby OZE mi přijde obrazně řečeno úplně mimo mísu.

Nedávno jsme v Praze měli Emmanuela Macrona. Naši politici najednou mluví o jaderném partnerství s Francií.

My jsme nedostali konkrétní nabídku jaderného partnerství. On sem nic konkrétního nepřivezl.

Tak jsme dostali nabídku, že nám za pořádnou sumu dostaví Dukovany.

Ale já se obávám, že v tom tendru na Dukovany už se schovává jedno zásadní nepochopení. ČEZ vypisuje tendry podle zákona o zadávání veřejných zakázek, a to podle tzv. bezpečnostní výjimky. Tedy že s ohledem na bezpečnostní kritéria můžete celou řadu věcí udělat trochu jinak. My jsme tu bezpečnostní klauzuli aktivovali, když se asi hledalo zdůvodnění, proč vyřadit ruského dodavatele. Dobře, jenže pak už nemůžete tvrdit, že některý ze zbylých dodavatelů není bezpečný. Vyřazením samotného Rosatomu jste přece schválil, že ti ostatní bezpeční jsou. Napříště bych politikům doporučoval výroky o rozhodování podle geopolitických zájmů a výhodnosti radši nepronášet. Geopolitika není bezpečnostní kritérium. Toto hledisko lze uplatnit, když se rozhodujete, koho přizvat, jak výběr realizovat. Dnes, poté co každý nabízející investoval okol 2 mld. Kč do zpracování nabídky, je už pozdě. Neúspěšný uchazeč z tendru bude moci republiku zažalovat a požadovat vysoké jednotky miliard korun jako kompenzaci. A bude v tom úspěšný.

Takže se dostavba měla zadat přímo?

Třeba. Ale s Francouzi nesmíte udělat mezivládní dohodu, pokud jste spolu v EU... Mezivládní dohodu můžete udělat s americkým, čínským, korejským, ruským dodavatelem.

Chápu to správně, že když tedy ČEZ vypsal tendr, vypsal ho hlavně proto, aby v něm mohli vyhrát Francouzi? Dalo se to dělat jinak než jako mezivládní dohodu napřímo?

To určitě nebyl motiv pro tendr. Pokud vláda chtěla někoho konkrétního anebo někoho preferovat, tak si mohla vyžádat nabídky na spolupráci při výstavbě a rozhodnout se, s kým do projektu vstoupit, ale to je velmi ošidné. Podle mě je cesta tendru transparentní a vede k nejnižším nákladům. Jestli je to tak, jak vy si ve své otázce myslíte, tedy že vláda chce, aby vyhrálo EdF, tak k tomu od počátku měla přistoupit jinak. Já nevím, jestli motivem je spojenectví s prezidentem Francie, ale prezidenti se mění a s tím se mění i postoje státní administrativy. Teď je na geopolitiku pozdě. Rozhoduje cena a vybraná bezpečnostní kritéria, jakými například je využitelnost a podíl domácího průmyslu při dodávkách servisních a údržbových pracích na příštích 60 let. To je důležitější než podíl při výstavbě. EdF se může stát, že jejich nabídka nebude vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější.

A nebude?

Odhaduji, že Korejci nabídnou o víc než deset procent nižší cenu. V Polsku dali nejnižší cenu Korejci, pak Američani a až třetí, tedy nejdražší, bylo EdF.

 

Ale Francouzi stavějí doma, ve Finsku, v Anglii. Korejci stavěli jen doma, jedinou elektrárnu mimo Koreu postavili ve Spojených arabských emirátech.

Postavili tam elektrárnu v poušti, v termínu a domluvených nákladech. Asi vám pomůže, když stavíte v autokratickém režimu. Westinghouse byl se svou stavbou v Číně taky neuvěřitelně úspěšný. Nicméně klíčová je organizace výstavby. Nejlepší organizaci výstavby mají standardně Číňané a Korejci, nejhorší Rosatom. K tomu ještě Korejci umějí svou nabídku vyšperkovat dalšími investicemi v ČR. Pan prezident Macron s žádnou takovouto úvahou do Prahy nepřijel.

Myslíte nabídky účasti pro český průmysl?

Ano, pro české hospodářství a jeho posun k větší konkurenceschopnosti ve světě. Podíl domácího průmyslu není ani tak důležitý na stavbě, ale na dlouhodobém servisu a údržbě. Tady jsou Korejci ve výhodě, i proto, že udrží výrobu turbíny v plzeňské Škodovce JS. Vy jako stát potřebujete mít takové firmy fyzicky v dosahu, aby dokázali elektrárnu servisovat i ve světě, který se třeba přechodně destabilizuje, ve světě, kde najednou nebudou jezdit tankery a nebude on-line zásobování. Potřebujete mít někde poblíž umístěnou schopnost základní údržby. Ale jsou i další bezpečnostní kritéria. Druhým takovým je takzvaný adaptační plán. Když chcete stavět elektrárnu, požádáte o stavební povolení. V povolení budou změny, podle nichž vy pak svoji elektrárnu musíte tzv. doprojektovat. Dodavatel by měl být dostatečně pružný a připravený na vaše stavební povolení a požadavky dotčených orgánů státní správy a samospráv reagovat. Třetí takové kritérium spočívá v ochotě dodavatele nést odpovědnost za plné uvedení do provozu, tedy spuštění JE, včetně zodpovědnosti za jadernou bezpečnost... Zrovna Westinghousu se do těchhle věcí nechtělo.

 

Jak se vám jeví nedávné rozhodnutí vlády hledat dodavatele ne pro jeden až dva, ale rovnou pro čtyři bloky?

Hodnotit ekonomické pořadí podle ceny za čtyři bloky, jak se nám to prezentuje teď, považuji za nesmysl. Vy sám jako zadavatel se přece nezavážete zadat jednomu dodavateli hned čtyři bloky. Jednak na to momentálně nemusíte mít peníze, jednak je neuvážené zavazovat se k něčemu, co nakonec možná nebude ani třeba, pokud přijdou jiné technologie. A hlavně velké bloky do elektrické soustavy jednoduše bez aktivní spolupráce s jinými zeměmi nevměstnáte. Představte si, že by Německo v rámci notifikace v Bruselu prosadilo přednost pro jejich větrné elektrárny při jejich nadvýrobě a my bychom museli v našich JE utlumovat výrobu. S notifikací jednoho bloku v Dukovanech to bylo vymyšleno tak, že ho potřebujeme k roku 2037 proto, že jinak by při neprodloužení životnosti Dukovan česká základní spotřeba nebyla zajištěna. To by Brusel nemohl zpochybnit. Ovšem územní řízení v Dukovanech je udělané na dva bloky čili v době, kdy se rozhodne o stavbě jednoho, vy už v kontraktu máte domluveno, kolik bude stát i druhý blok. A dodavateli ho zadáte jen za předpokladu, že se mu daří. Čtyři bloky, o kterých teď vláda mluví, jsou chiméra. U prvního reaktoru, v jeho přípravách, v notifikaci, územním řízení, jsme už dnes nabrali zpoždění dva roky. Nepostoupili jsme ve školení zaměstnanců v dotčených orgánech státní správy a samospráv ani se zahájením vzdělávání pro budoucího provozovatele.

Takže v dohledné době budeme rádi, když rozjedeme stavbu jednoho bloku, maximálně dvou?

Samozřejmě. Z čehož plyne, že stabilitu sítě a zálohy k OZE nám nevyřeší jádro, na to budeme potřebovat plyn. A jsme zas u plynu. Když pro zajištění a výstavbu plynových elektráren nevypíše ministerstvo průmyslu výběrové řízení, a odhaduji, že nezačne, bude to v jeden okamžik muset převzít a zajistit ČEPS. Tak jako v Německu.

Jak by měl vypadat dobrý energetický mix pro Českou republiku v roce 2050?

Čtyři velké jaderné bloky, což by bylo zhruba zachování výkonu stávajících bloků, plus řada malých modulárních reaktorů – tři až pět v Temelíně, jeden až dva podle možností i v Dukovanech. A to je začátek, později můžete modulární reaktory rozšířit i do nejaderných lokací, tak aby regiony byly schopné zajistit bezpečnost dodávek jako náhradu za uhelné zdroje, pomoc v teplárenství atd. Celkově by jádro pokrylo cca 60 procent naší spotřeby. Zbývajících 40 % bych pokryl plynem, a kde to jde, třeba i těmi obnovitelnými zdroji, ale zas s vědomím nestability, kterou OZE přinášejí do soustavy. Nestabilitu nakonec vždycky musí někdo zaplatit. Průlom v baterkách a úložištích, kde by se proud z OZE dlouhodobě skladoval, neočekávám. Ten důraz na OZE je daný tím, že politici v jednu chvíli přestali sledovat nejen ekonomické, ale i fyzikální zákony a řídili se vírou a ideologií.