Vykazování emisí a reportování o tzv. udržitelnosti evropským podnikům ubližuje a je pro ně velkou zátěží, přiznala v nedávném rozhovoru pro Financial Times šéfka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová. Má pravdu. Osud mnoha firem navíc mají v rukou banky, které díky politice tzv. ESG standardů mohou rozhodovat, komu půjčí peníze a komu ne. Lagardeová namísto změny chce ale spolu s evropskými bankéři nadále přitvrzovat. A to i přesto, že podílení se na klimatické politice zcela překračuje mandát centrálních bank.

Když byla Lagardeová v rozhovoru konfrontována s tím, že obrovské množství předpisů a regulací souvisejících s klimatickou politikou je pro evropské podniky velkou zátěží, uvedla, že si to uvědomuje. A začala hned mluvit o tom, že se musí vytvořit „standardizovaný soubor plánů“, jak budou podniky vykazovat svou emisní stopu a tvořit reporty, které pak předávají bankám.

„Nemůže se stát, že společnosti – zejména malé a střední podniky – musí produkovat množství různých informací o své ekologické stopě. Moji kolegové říkají: No, ale malé a střední podniky jsou od toho osvobozeny. Ne, nejsou, protože velké korporace musí u všech malých a středních podniků, které jsou jejich subdodavateli, prověřovat, kde tito obchodní partneři vyrábějí, zda s tím souvisí odlesňování, zda dělají to a tamto, aby vše spojily a pak podaly zprávu. Všichni musíme akceptovat aktuální normy a směr, kterým se ubíráme, ale musíme harmonizovat tuto obrovskou zátěž v podobě papírování, která na podniky dopadá,“ tvrdí Lagardeová.

Lagardeová si tedy uvědomuje, že neustále přibývající regulace a povinnosti, které firmy v Evropě musejí snášet, jim ještě více ubližují. A to v situaci, v jaké se celá ekonomika EU nachází, a kdy není schopná konkurovat USA ani Číně. Představitelé EU si o tom nechali sepsat zprávu o konkurenceschopnosti od někdejšího šéfa ECB Maria Draghiho, kterou teď vyzdvihují. Ale podstatě celého problému, tedy nulové ochotě slevit z klimatických cílů, se vyhýbají. A vůbec jí nepřipadá zvláštní, že takto mluví ze své pozice předsedkyně instituce, která má zajišťovat v první řadě cenovou a finanční stabilitu. A vytvářet měnovou politikou prostředí takové, aby v něm mohly podniky investovat a rozvíjet se.

Mimochodem, o stále větším zaostávání za Evropy za Spojenými státy Lagardeová také mluví. Když je tázána, zda by označila současnou situaci v Evropě za krizi, odpovídá, že to není krize. Ale že pro Evropu je současný šok probuzením. „Propast mezi Evropou a Spojenými státy se posledních třicet let prohlubuje. Takže můžete namítnout, že krize probíhá celých těch třicet let, což se podle mě neděje. Propásli jsme transformační dopad první IT revoluce už v devadesátých letech. V tomto konkrétním oboru jsme ztratili konkurenceschopnost (...) A nyní jsme v další fázi. Společnosti v USA i v Číně masivně investovaly do umělé inteligence. Evropa na tomto poli zaostává. Ale nemyslím si, že je nemůže dohnat,“ říká Lagardeová.

O tom, že evropské firmy ale ani nemají vzhledem k podmínkám, jaké jim EU nastavuje, možnost ty americké dohnat, se Lagardeová nezmiňuje. Evropa má například několikanásobně dražší energie než USA. Proto evropským společnostem přestává dávat smysl vyrábět zde a je pro ně výhodnější přesunout výrobu do Spojených států. To může pravděpodobně vzhledem k politice, kterou slibuje zvolený prezident Donald Trump, v ještě větším měřítku pokračovat. Stejně tak bude docházet k ještě většímu odlivu investic a kapitálu pryč z EU, sníží-li Trump daně, především ty korporátní, jak slibuje. Investiční prostředí je v Americe celkově přívětivější než v Evropě a firmy budou mít stále méně důvodů tu zůstávat.

Nejmarkantnější jsou problémy evropských automobilek, které nainvestovaly do vývoje elektromobility, a teď zjišťují, že na prodeji elektroaut prodělávají. Poptávka po elektromobilech je nadále slabá, bez dotací na odbyt už vůbec nejdou. Automobilky zažívají výrazný propad ziskovosti, trpí čínskou konkurencí, celkovým poklesem poptávky, zvýšením nákladů a děsí se pokut za neplnění emisních cílů od příštího roku. Do toho se Evropa chystá uměle ukončit prodej spalovacích aut počínaje rokem 2035.

Zpět ke klimatické politice a centrálním bankám. Už na začátku roku 2021 na toto téma mluvil tehdejší viceguvernér České národní banky Marek Mora. Ten uváděl, že centrální banky nemají k boji proti klimatu žádný mandát. „Centrální bankéři by neměli být těmi, kdo zachraňují klima. Naším úkolem je zajištění cenové stability a finanční stability (...) Centrální banky jsou velmi nezávislé a velmi mocné. V poslední době vidíme, co centrální banky všechno dokážou. Ale tato nezávislost by se měla využívat pouze pro velmi omezené cíle. Především pro dosažení cenové stability. Centrální banky by neměly využívat své nezávislosti k tomu, aby si hledaly další mandáty a nově se definovaly,“ uváděl už tehdy Mora.

„Co se stalo ve finanční krizi? Centrální banky dostaly nové úkoly a nové funkce dohledu. Ale pro všechny centrální banky bylo vždy důležité, aby dbaly na správné rozdělení odpovědnosti: zde jsme my, tam vlády. Ale nyní budou centrální banky dobrovolně působit v oblasti, pro kterou nemají mandát. Je zde snaha zachránit svět. To ale není úkolem centrálních bank. Na konci to skutečně může být velmi nebezpečné. Dnes se má jednat o konsenzus ohledně významu klimatické politiky, ale kdo ví, co bude následovat zítra?“ dodává Mora.

Že by se finanční instituce neměly angažovat v aktivitách souvisejících s ochranou klimatu, stejně tak platilo o komerčních bankách, kde přitom dnes zelená agenda tvoří velmi podstatnou část jejich politiky. O povinném dodržování politiky ESG a pravomoci bank rozdělovat investice na dobré a špatné mluvil v nedávném rozhovoru pro Echo také energetik František Hrdlička. „Banky sehrály skvělou hru díky politice ESG. Jim se to hrozně líbí, mohou tak lépe manipulovat s penězi. Na špinavé technologie přece peníze nikomu půjčovat nebudou,“ uváděl Hrdlička v souvislosti s tím, že žádné „špinavé“ nové zdroje tu už nikdo nepostaví, i kdyby chtěl.

Už na začátku letošního roku ECB oznámila, že „zintenzivňuje činnost v oblasti klimatu se zaměřením na přechod na zelenou ekonomiku, klimatická rizika a rizika související s přírodou“. Důvodem má být hlavně to, že „rostoucí dopad klimatické krize na hospodářství a finanční systém vyžaduje více opatření“. Proto budou v následujících letech ECB zajímat „důsledky přechodu na zelenou ekonomiku, fyzický dopad změny klimatu a s přírodou související rizika pro ekonomiku a finanční systém“.

Lagardeová tedy ještě více přitvrdila, když tvrdí, že změna klimatu si vynucuje změny v ekonomice a finančním systému. „Musíme pochopit a držet krok s touto změnou, abychom mohli i nadále plnit svůj mandát. Rozšířením a zintenzivněním našeho úsilí můžeme lépe porozumět důsledkům těchto změn, a tím přispět k podpoře stability a podpoře zeleného přechodu ekonomiky a finančního systému,“ říká.

Nutno také připomenout, že ECB nezvládla plnit ani svůj primární mandát, a to reagovat na začátku roku 2022 včas na přicházející vysokou inflaci. Nahoru s úrokovými sazbami šla ještě později než americký Fed. Až v červenci 2022 upustila od své politiky nulových úrokových sazeb.