Spojené státy mají s balony špatnou zkušenost. Od listopadu 1944 až do dubna 1945 japonská armáda vypustila 9300 zápalných balonů, které měly přeletět Pacifik a vyvolat rozsáhlé požáry. Ty sice popadaly po celém západních pobřeží Severní Ameriky, od Kanady až po Mexiko, větší škody však nenapáchaly. Nyní Američany fascinoval jiný asijský balon, tentokrát čínský. Ten vletěl do amerického vzdušného prostoru na Aljašce, přeplul Kanadu, znovu vstoupil na americké nebe nad Idahem a pokračoval ve své cestě přes většinu USA, až ho nad Atlantikem sestřelilo americké letectvo. Cesta nad severoamerickým kontinentem mu zabrala sedm dnů.

Američané tvrdí, že šlo o špionáž, podle Číňanů to byl jen zbloudilý meteorologický balon. Jde o poměrně starou výmluvu. V padesátých letech americký prezident Dwight Eisenhower odsouhlasil použití špionážních balonů nad „zeměmi sovětského bloku pod záminkou meteorologického výzkumu“. S vývojem satelitů vzdušná plavidla ztratila na významu, jak ale uvádí The New York Times, v poslední době zažívají renesanci. Nesou senzory zaznamenávající rádiové, mobilní a další komunikační vlny, které nelze zachytit z vesmíru.

Toto narušení svrchovanosti Spojených států Američany rozčílilo natolik, že na čas zapomněli na své vnitřní kulturní války a svorně volali po likvidaci čínského vetřelce. „Komunistická strana Číny by neměla mít přístup do amerického vzdušného prostoru bez dovolení. Nejenže jde o porušení americké suverenity, které přichází jen několik dní před cestou ministra Blinkena do ČLR, ale také jasně ukazuje, že nedávné diplomatické vábničky ze strany KSČ nepředstavují podstatnou změnu politiky. Ve skutečnosti dokazují, že hrozba KSČ se neomezuje na vzdálené břehy – je u nás doma a musíme projednat, jak této hrozbě čelit,“ napsali Mike Gallagher (republikán) a Raja Krishnamoorthi (demokrat), kteří zároveň vedou sněmovní výbor pro strategickou soutěž mezi Spojenými státy a Komunistickou stranou Číny.

Váhání Bidenovy administrativy se sestřelením začali republikáni okamžitě vykreslovat jako slabost současného Bílého domu. Demokraté jim vzápětí vmetli do tváře, že jde již o pátý takový incident v nedávné době, z toho tři nastaly v éře Donalda Trumpa, jak doložil Pentagon.

Současný balon ale působí jako přímá provokace. Předešlá tělesa se zdržovala na okraji Spojených států, aniž na sebe upoutala pozornost veřejnosti. Jedno létalo v okolí tichomořského ostrova Guam, další se vznášelo u pobřeží Virginie a loni v únoru bylo jedno spatřeno u Havaje. Nebudou to náhody. Na Guamu se rozkládá velká americká vojenská základna, na Havaji velitelství pro Indo-Pacifik a ve Virginii rovnou 27 základen, Pentagon a sídlo CIA. Nynější americké dobrodružství ale působí jako test americké reakce, co Washington udělá s takovým jasným narušením svého vzdušného prostoru. Tomu nahrává i skutečnost, že Peking nevyužil zavedené diskrétní linky, jež má sloužit k řešení podobných problémů. Zřízena byla po roce 2001, kdy se 70 kilometrů od čínského ostrova Chaj-nan srazilo americké špionážní letadlo s čínskou stíhačkou. Posádka přežila, ale byla zadržena čínskými úřady. V Pekingu následujících několik dní nikdo nebral tehdejšímu prezidentu Georgi Bushovi telefon. Nyní říše středu místo kontaktu jen vyčkávala, jak se Američané zachovají, aby následně celou akci odsoudila. „Protestujeme proti postupu USA a ponecháváme si právo použít nezbytné prostředky k řešení podobných situací,“ uvedlo čínské ministerstvo obrany.

Z incidentu si lze odnést tři poznatky. Zaprvé už tak ledové vztahy mezi Čínou a USA padají k absolutní nule. Ministr zahraničí Anthony Blinken v reakci na balon odvolal svou cestu do Pekingu. Zadruhé Američané nejsou tak rozděleni, aby se nedokázali rychle sjednotit tváří tvář vnějšímu nebezpečí. Naopak, demokraté a republikáni se na veřejnosti předhánějí, kdo bude působit víc silácky. A nakonec Čína je připravena testovat hranice americké trpělivosti a zkoušet, co si může dovolit. To jistě hraje roli i v konečném rozhodnutí, zda se pustit do tchajwanského dobrodružství.