Zítra, v úterý, bude Petr Fiala v Kramářově vile podávat večeři pro šest svých kolegů, od polského prezidenta po dosluhujícího nizozemského premiéra. Půjde v prvé řadě o muniční iniciativu pro Ukrajinu, o které pořád nevíme takové důležité věci, jako je nákupní cena. Ale to není to skutečně znepokojivé, Fiala má pravdu, pokud dává najevo, že ve věcech války a míru není cena to hlavní.

Skutečně znepokojivé je, že svou neustále zdůrazňovanou rolí asistenta ve válce dvou jiných států Fiala zrušil skoro všechny ostatní role, které by jako premiér České republiky měl hrát. Je tolik témat, v nichž od premiéra jako reprezentanta vlády čekáme veřejné a vyargumentované postoje, a ty už dva roky nepřicházejí. V poslední době to už křičí do nebes.

Nedávno proniklo do veřejného povědomí – také s přispěním Echa – poznání, že se už za několik málo roků začne uměle zdražovat topení v bytech a osobní doprava. Je to následek toho, že obě oblasti byly zařazeny do systému emisních povolenek. Z mojí zkušenosti mnoho lidí, kteří s tím nesouhlasí, vůbec nevědělo, že se to schválilo za českého předsednictví EU. Od premiéra o tom neslyšeli nikdy konkrétní slovo. České předsednictví využil jen k tomu, aby reprodukoval chválu, jíž se nám dostalo za organizaci, tedy za catering.

A konečně na konci dubna Evropská komise rozhodla o tom, za jakých podmínek povolí České republice státní podporu u stavby pátého reaktoru v Dukovanech. Od té doby vyšlo najevo, že to bude za jiných podmínek, než jaké chtěla Fialova vláda. Fialova vláda chtěla podmínky lepší, ale bude muset strpět, že proud z Dukovan 5 bude muset dávat přednost proudu z větrníků a fotovoltaiky, českých i německých. Od Fialy jsme ale o této absurdní pozici Evropské komise neslyšeli vůbec žádné vyjádření.

Premiérovi je třeba přiznat jednu věc: Jak mlčenliví jsou patrně ministři vlády a jejich vysocí úředníci vzhůru, totiž k partnerům při jednáních v Unii, tak mlčenliví jsou i dolů, vůči české veřejnosti. Fiala k sobě připustí jen takové novináře, kteří svými otázkami nepůjdou za základní rovinu marketingových kvazihesel typu „Děláme, co je třeba“.

Dřív bylo nepředstavitelné, aby si nejexponovanější politik ve státě vystačil při komunikaci s veřejností se samomluvou. Ale ono to jde. A protože Petr Fiala není uhrančivý typ, nemůžeme ani zodpovědnost za tento stav připisovat nějakým jeho démonickým vlohám. Ono to jde jen proto, že se ve společnosti přestává mluvit a dohadovat se napříč, že veřejný prostor u nás je už téměř znefunkčněn.