Román jako ozvěna televizní minisérie

Další bod pro vás, paní Němcová

Román jako ozvěna televizní minisérie
Další bod pro vás, paní Němcová

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Hana Wlodarczyková není první, kdo si všiml dramatického potenciálu v životě nejznámější české spisovatelky. Svůj postřeh uplatnila nejprve jako spoluautorka scénáře (s Martinou Komárkovou) čtyř televizních filmů tvořících minisérii Božena (2021, režie Lenka Wimmerová), v níž víc než dvě představitelky titulní postavy zaujal Jan Hájek, přesvědčivě vykreslující charakter Josefa Němce. Teprve poté přišla, už sama, se stejnojmenným životopisným románem, o němž čteme, že vznikl na „základě dlouholeté práce na scénářích k této minisérii“. Jenže paní Wlodarczyková, vystudovaná scenáristka, předložila zas jen scénář. Říká se tomu profesní deformace.

V deseti kapitolách se tu rekapituluje život Němcové od seznámení s budoucím manželem přes brzkou svatbu, výchovu dětí, společenský život, citová vzplanutí (jinými slovy: nemanželskou sexualitu), literární tvorbu atd. až po smrt na počátku roku 1862. Příběh přiznaně vychází z bohaté odborné literatury i spisovatelčiny korespondence. Občas se od skutečnosti odchýlí, ne zásadně, třeba při „inscenaci“ rozmluvy Karla Havlíčka Borovského s Boženou Němcovou: paní Wlodarczyková posadí oba ke stolu (k takovému setkání nedošlo, navíc je otázka, zda by ve 40. letech 19. století vdaná paní vůbec vstoupila do kavárny s cizím mužem), svou fantazii však mírní, jako stavební materiál dialogu užije slova z Havlíčkova dopisu Němcové. To je stará metoda, viz dílo Františka Kožíka. Na jiném místě autorka manžele Němcovy svlékne do naha a dopřeje čtenářům popis jejich rybničních něžností („Plavou blízko u sebe. Božena to zkusí. Josefa obejme a políbí ho.“), protože buď zapomněla, nebo se rozhodla ignorovat fakt, že Němcová plavat neuměla.

Autorčin jazyk je víc dnešní než dobový, o doktoru Čejkovi čteme: „Když se na něj podívá zelenýma očima, lékař to neustojí a musí uhnout pohledem“, zbytečný je slovakismus ve větě „Manžel trval na tom, že Boženě na studium syna přispějí, třebaže se to Lotty nepozdávalo“, doktor Staněk říká Němcové: „Další bod pro vás.“ V roce 1842? To sotva.

A proč je to spíš scénář než román? Podívejme se na věty, které začínají slovem Barbora, a přeskočme ty, na jejichž počátku stojí jiný výraz. Autorka je nasázela v tomto pořadí:

„Barbora se starostlivě sklání nad spící Dorou, která celý den pokašlávala.“ „Barbora se pokusí vymluvit se na Doru, Josef si ale nedá říct a odvádí si ji do postele.“ (Pokusí se vymluvit se? To čeština nemusí.) „Barbora přivře oči, přísahá si, že to vydrží.“ „Barbora se ani nehne, jen drží, je jí strašně.“ „Barbora zatím nasává všechno jako houba.“ „Barbora začala sepisovat koncepty pohádek pro Karla Jaromíra Erbena.“ „Barbora je v šoku.“ „Barbora vystupuje přesvědčivě a sebevědomě.“ „Barbora, spokojená sama se sebou, si se zájmem prohlíží nový obraz, který přibyl do salonu.“ „Barbora je v myšlenkách u Václava.“ „Barbora je vděčná, ale zároveň v rozpacích.“ „Barbora rychle pátrá v paměti, za co utratila peníze, které jí dal naposledy její Josef na domácnost.“ „Barbora se vděčně pousměje.“ „Barbora se mu nedívá do očí.“ „Barbora sedí u spící Dory.“ „Barbora ustaraně koukne na Doru, jestli ji to nevzbudilo.“ „Barbora se chvilku rozhoduje.“ „Barbora je promočená, ale když je s Václavem, necítí ani náznak chladu.“ „Barbora ten pohled nevydrží, přitáhne si jeho ústa a znovu ho zulíbá.“ „Barbora ji rychle schová v ruce a vyjde Josefovi vstříc.“ „Barbora ji vezme provinile za ruku.“ „Barbora mu brala všechen volný čas a zabírala i veškeré jeho myšlenky.“ „Barbora už se chystala ke spaní, je v košili, přes ramena pléd.“ „Barbora se nadechne, chce něco nesouhlasného říct, ale Josef ji zamračenou grimasou umlčí.“ „Barbora už se na nic nezmůže.“ „Barbora je pořád jako ve snu.“ „Barbora dopije a utře si pěnu z úst.“ „Barbora vytřela menší, skromně zařízený, ale světlý pokojík pro Nebeského.“ „Barbora natřepe duchnu a upraví polštář.“ „Barbora chvíli spočine pohledem na křížku na stěně.“

Pozor, to vše na pouhých deseti stránkách (129–138)!

Podtitul měl znít: Znáte z televize a ještě něco navíc.

Hana Wlodarczyková: Božena / Román o první české spisovatelce, která se stala legendou. Nakladatelství Prostor, 406 str.

6. ledna 2023