Evropský parlament schválil Ursule von der Leyenové všechny její kandidáty do Komise. Vzhledem k osobě předsedkyně je otázka, jestli je to Komise nová, nebo staronová. Částečně vznikla na jiném politickém půdorysu.

Zajímavé je, jak europoslanci českých vládních stran, kteří pro u nás nepopulární „Uršulu“ téměř bez výjimky hlasovali, zdůrazňují zahraniční a bezpečnostní politiku. Jsou nadšeni zahraničněpolitickým portfoliem pro Estonku Kaju Kallasovou, která veřejně hlásá, že dezintegrace Ruska na řadu menších států v důsledku války na Ukrajině by „nebyla špatná věc“, a přiživuje tak ruskou paranoii a válkychtivost. Ale o Green Dealu a zeleném charakteru nové Komise nám neřeknou vlastně nic.

Polovinu Komise ale obsadí eurolidovci, mezi nimi je i Jozef Síkela. Ti jako součást europarlamentního kartelu až dosud podporovali centralizaci a zelenání. Von der Leyenová je porodní bábou Green Dealu.

Existuje optimistický scénář, jímž se někteří občanští demokraté zabývají. Eurolidovci prý se jinak chovají v Komisi a jinak se budou chovat v europarlamentu. Většina lidoveckých europoslanců sdílí pochybnosti a obavy frakcí napravo od sebe, není nadšená z různých opatření Green Dealu. Dosud pro ně byl důležitější boj proti populistické pravici než boj za záchranu ekonomiky a průmyslu. Ale po volbách z června by lidovci s ECR a Patrioty a dalšími pravicovými skupinkami dali dohromady těsnou většinu.

Jestli taková tajná většina, která se umí spojit ad hoc a bez deklarací, existuje, se ukáže už brzy, při pokusu zrušit pravidla, která automobilkám předepisují horentní pokuty za emise CO₂ a která vstupují v platnost na Nový rok. Pokud by se ustavila, dají se pak rušit další směrnice ze souboru opatření Fit for 55. Zkušenost ale napovídá, že pro takovou tichou konzervativní kontrarevoluci, která se nemůže konat bez lidovců, by bylo třeba neustálého voličského tlaku, každou chvíli nějaký dechberoucí úspěch ultrakonzervativního kandidáta tak jako teď v Rumunsku, posilování AfD v Německu, sedlácké blokády tam či onde... To není pravděpodobné.

Přístup českých vládních europoslanců je vyčkávat. Není to způsob rozkazovací, ale přací. U nás doma ANO, SPD, ale taky třeba Motoristé nebo Stačilo! hlasováním o Komisi dostali důkaz, že české vládní strany (s poloviční výjimkou Alexandra Vondry, který se zdržel) jsou pro tuto krajně nepopulární politiku. A může se ODS ve vládě stokrát pokoušet odkládat zavádění nových emisních povolenek až někam za sněmovní volby a mohou vládní politici naléhat na ERÚ, aby tento rok příliš nezvyšoval regulovanou složku ceny elektřiny. Ve středu byla dokončena velká rošáda české politiky, při níž si původně eurorealistická a klimaskeptická ODS vyměnila pozici s hnutím ANO, jehož předseda původně chtěl vstupovat do eurozóny a na unijním summitu souhlasil s Green Dealem. Rošáda byla dokončena ve chvíli, kdy výchozí pozice ODS začínají nést politické dividendy. Stalo se to pod dohledem profesora politologie.