Že strany koalice Spolu za rok půjdou do sněmovních voleb opět spolu, plyne z logiky této koalice. Je nastavená tak, že funguje jako politické perpetuum mobile.

V pondělí tři předsedové stran podepíší slavnostní memorandum o spolupráci. Po čtyřech letech tohoto projektu s příslibem minimálně dalších čtyř let konstatujme, že v něm žádný účastník neprosperuje. Všechny tři strany do této koalice šly s tím, že je to mimořádné řešení pro mimořádnou situaci. Imperativem bylo porazit nejmocnějšího a nejbohatšího hráče, jaký se v české politice kdy objevil. Ale poté, co Andreje Babiše společně porazily a vstoupily do vlády, žádné vzkříšení preferencí, které by umožnilo rozchod na vlastní pozice, nepřišlo. Jeden účastník, tedy ODS, je zhruba stejně silný a zbylé dvě strany – KDU-ČSL i TOP 09 – jsou slabší, než když koalice Spolu vznikla. Ty dvě menší strany jsou tak jednoznačně pod pětiprocentní hranicí pro vstup do sněmovny, že teď jim nezbývá než se ODS doslova pověsit na krk. Tím ji dál omezí v pohybu.

Navenek jsou vládní strany klidné. Neúspěch ODS v krajských a senátních volbách před měsícem dal vzniknout unáhleným závěrům, že občanští demokraté za ten rok do voleb ještě budou měnit předsedu, což se samozřejmě nestane. Petr Fiala předsedá ODS a povede Spolu do voleb. Strategicky vzato se za rok bude hrát jen o to, jestli se občanští demokraté v koalici Spolu zaháčkují do té míry, že se vyhlásí: naše tři strany spolu do vlády nebo spolu do opozice. Společný odchod do opozice by byl už asi konec autonomie každé ze tří stran.

Při takových vyhlídkách nabývá na důležitosti vývoj napravo od ODS. Tam se už nějakou dobu vyskytují vždycky dva tři kandidáti na pravicový start-up, kteří sice kazí, co se dá, a kterým chybějí výrazné figury, ale je patrně otázkou času, kdy se  některému z nich povede odpíchnout, trvale se usídlit nad pěti procenty a stát se jakýmsi krystalizačním jádrem tvrdé pravice. To by i pro ODS byla příležitost uvědomit si, že strategicky jsou i jiné možnosti než Spolu.

Kdyby se hledalo jedno slovo, které charakterizuje Fialovu vládu, doporučoval bych netečnost. Vláda netečně přihlížela energetické krizi a rekordní inflaci, nic nedělá pro dlouhodobé vyhlídky průmyslu, nevyjadřuje se k pádu stavebnictví, neřeší nedostupnost bytů, nakonec i prudký propad porodnosti je jakýmsi symbolem tohoto nevládnutí. Všimli si ho vůbec? Jak by mohli, když vedou neustálý boj s populisty a extremisty, když si vsugerovali, že v příštích volbách budou dokonce muset zápasit o samotný charakter státu. Koalice Spolu dnes představuje ancien régime, který až skončí, málokdo ho bude postrádat.