Koho zajímá forma?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Když slibujete něco, co je od začátku pochybné až nesplnitelné, a nakonec se to nepovede, špatně se to přiznává. Přirozené ale je, že člověk se chce takových situací většinou vyvarovat a nenabíhá si. Protože pak se může lehce stát nedůvěryhodným a někdo ho může považovat i za lháře, hlavně když se to stane víckrát. A do takové pozice se teď dostali někteří členové vládní koalice. Je možné, že vláda jen zkouší, kdo si těch polopravd všimne. A ví, že všechno se nakonec dá nějak vysedět nebo se z toho lze přesvědčivě vylhat.
Politické dění se v posledním týdnu smrsklo především do odvolání pirátského ministra Ivana Bartoše kvůli zcela nezvládnuté digitalizaci stavebního řízení a následného odchodu Pirátů z vlády. Do toho sledujeme podivuhodnou proměnu chování a veřejného vystupování premiéra Petra Fialy. Jeho nezvyklá ráznost a předvedení politické intriky, když oznámil Bartošovo odvolání, už bylo rozebráno mnohokrát. Zajímavý byl ale i jeho výstup v hlavním nedělním pořadu na CNN Prima News. Fiala během celého rozhovoru působil docela nesvůj. Chvílemi arogantně (trochu jako ministr financí Zbyněk Stanjura, když je nejen médii na něco tázán), chvílemi přemrštěně. Ptal se, co si to předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek dovoluje, když mu nezvedá telefon. Bylo to trochu vystoupení à la Andrej Babiš, když Fiala nenechal moderátorku domluvit a sám pro sebe si dokončoval věty. Když byl tázán, jak chce dál přesvědčovat voliče a jakou formu zvolí, začal vykřikovat: „Jaká forma? Tak formu možná nemám nejlepší. Starý profesor možná neosloví každého. Tak si mám nasadit takhle uši jako zajíc? Forma nikoho nezajímá, důležitý je obsah, lidé chtějí vidět, že se jim žije lépe.“ Jestli mají lidé pocit, že se jim poslední tři roky žije lépe, o tom by se dalo asi diskutovat dlouho. Těžko říct, zda to byli poradci, kteří premiérovi tento vyjadřovací přerod poradili, nebo jestli usoudil on sám, že by to mohlo být působivé.
Dar z Bruselu
U zaječích uší to ale nezůstalo a Fiala se dostal do trapné situace, kdy musel vysvětlovat, proč tvrdil, že EU uvolní Česku na pomoc s povodněmi v přepočtu až 50 miliard korun. A proč on i jiní členové vlády na začátku celou věc prezentovali tak, že půjde o „nové“ peníze. To je jeden z nesmyslných slibů a od začátku pochybných výroků. Petr Fiala začal vysvětlovat, že to celé „rozjel“ Andrej Babiš, který „vůbec nerozumí evropské politice“.
Předseda vlády 19. září, tedy chvíli před krajskými volbami, oznámil, že jednal s šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a že vyjednal pro Česko možnost využít dvě miliardy eur z Fondu soudržnosti neboli z kohezního fondu. „Evropská pomoc na konkrétní věci by měla být plně hrazena z financí EU a nebude nutné spolufinancování.“ Tak je to uvedeno na stránkách vlády. Nic dalšího k tomu od kabinetu nezaznělo. A bylo nepochopitelné, proč si tedy vláda schválila novelizaci letošního rozpočtu a zvýšení schodku o třicet miliard a deficitu v příštím roce o dalších deset miliard (to znamená, že si budeme půjčovat dalších dohromady 40 miliard). Odhad je, že na škody po povodních se bude muset dohromady vydat až sto miliard a že stát z rozpočtu přispěje zhruba čtvrtinou, jako tomu bylo i po velkých záplavách v minulých letech. Zásadní podíl mají dále pojišťovny a také kraje a obce ze svých rozpočtů, na nichž leží neinvestované desítky až stovky miliard.
Až když byli premiér a ministr financí konfrontováni s tím, že nám Brusel nepošle žádných „nových“ padesát miliard, a dotázáni, proč to tedy tak prezentovali, začali tvrdit, že to je přece od začátku jasné a že nikdy nikdo nic takového neřekl. A nyní Fiala v živém vysílání lidem vysvětlil, že v kohezních fondech žádné nové peníze nejsou. Fondy fungují tak, že částku je nejprve nutné zaplatit ze státního rozpočtu a až následně ji předložit Komisi ke schválení, stejně tak je nutná spoluúčast. Jediná výhoda je, že po svolení von der Leyenové můžeme prostředky kvůli povodním čerpat už teď ve formě záloh (a ne až v roce 2030) a bez nutnosti spoluúčasti. Navíc, jak přiznalo ministerstvo pro místní rozvoj, ani částka 50 miliard tak úplně neodpovídá. Dosud totiž vůbec nevíme, jak velký finanční obnos budeme moci z fondů využít a zda je 50 miliard vůbec reálných. Víc prý bude jasné až po přesném vyčíslení povodňových škod. „Já se na nikoho nezlobím, s těmi fondy je to poměrně složité (…). Jestli někdo neví, jak fungují kohezní fondy, tak co s tím mám dělat,“ rozčílil se nakonec Fiala. Říkat voličům, že se na ně nezlobíte, i když nechápou, jak fungují kohezní fondy, možná není nejlepší strategie.
Nepovedlo se ani vysvětlení, kde vláda vezme víc než 22 miliard, které se týkají zákonem dané podpory zelených zdrojů. Jde především o peníze pro solární provozovatele se slíbenou dvacetiletou státní podporou. Ministr Stanjura už loni sliboval, že celkový objem dotace sníží tak, aby se snížila částka, kterou na dotacích vyplácí stát, a stejně tak aby se snížily platby pro domácnosti a podniky. Ty totiž podporu platí v regulované části ceny elektřiny. Pak se ale zalekl reakce druhé strany, tedy hrozeb arbitrážemi solárníků. Tento rok je to jako přes kopírák. S tím rozdílem, že Stanjura do mandatorních výdajů opravdu napsal jen 8,5 miliardy. A požadavek ministerstva průmyslu, že potřebuje přes 31 miliard, a tudíž těch víc než 22 miliard chybí, ignoroval. Přesněji řečeno, Stanjura veřejnosti stále slibuje, že se najdou nástroje a způsoby, jak celkovou dotaci opravdu snížit. Ve skutečnosti ale celý problém přehodil na ministerstvo průmyslu.
To začalo vyhrožovat (zde celkem po právu), že „zůstane-li dotace z prostředků státního rozpočtu ve výši 8,5 miliardy, pak bez zavedení dalších opatření bude nutné zvýšit platbu pro větší podnikatele nebo větší podniky na hladině vysokého a velmi vysokého napětí“. Protože u podniků na rozdíl od domácností ještě prostor pro zvýšení platby je. A co k tomu říká premiér Fiala? „Tohle je extrémně složité téma. Vůbec nechápu, že se to za ty roky dostalo do takové situace a že to nikdo neřešil. Musíme s tím něco udělat. Žádné plošné zdražení nechci dopustit. Pro domácnosti by se nic nemělo měnit.“
Takže firmy se ještě pořád mohou těšit. Anebo se to vyřeší tak, jak naznačuje ministerstvo průmyslu: že podporu podle zákona vyplatí státní Operátor trhu s elektřinou. Čili se těch 22 miliard najde. Jenže to budou peníze vyplacené na dluh, protože státní rozpočet by měl operátorovi peníze na podporu proplatit. A tak je stát převede mimo rozpočet, aby se schodek naoko nezvýšil. A jsme zas u pochybné praktiky vyvádění peněz do mimorozpočtových fondů.
Tohle celé si vláda mohla odpustit a ministr financí nemusel mlžit, že najde řešení, jak dotace snížit. Fiala ještě dodal, že kromě oněch 22 miliard v rozpočtu „peníze na všechno jsou“. V tom případě je nepochopitelné, kam se v rozpočtu podělo víc než 17 miliard (vzhledem k nabíhajícím úrokům to bude příští rok ještě víc), které by stát měl zaplatit v arbitráži s firmou Diag Human. Asi se také někde najdou.