Včera byl Petr Fiala v Bruselu. Jeho pobyt se skládal ze dvou částí, nejprve Jaderného summitu, pak rutinní Evropské rady. Ta se zabývala zase nejvíc Ukrajinou a v tom českou iniciativou na nákup dělostřeleckých granátů. EU čeká také velké vyzbrojování a s ním mohou přijít další společné dluhopisy, nezdá se, že by to našemu premiérovi vadilo.

Ale těžištěm této poznámky je Jaderný summit, který Evropské radě předcházel. Zúčastnilo se ho 32 států, mezi nimi 14 z EU, což je oproti loňsku v Unii nárůst o tři (včetně hostitelské Belgie). Summit je přirozeně deklaratorní, ale to nevadí. Tak se i na rozhodující politické úrovni utváří nálada „pro jádro.“ Není bez významu, že na společném tzv. rodinném fotu stojí mezi premiéry předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Její aktuální úvahy: „Nesmíme zapomenout, že celosvětově je jaderná energie po vodních elektrárnách druhým největším zdrojem bezemisní elektřiny.“ Jádro prý poslouží jako „spolehlivá kotva pro cenu elektřiny“. Tatáž von der Leyenová předtím v Německu patřila k politické garnituře, která slavnostně odstavovala poslední, ještě zcela funkční reaktory.

Do toho náš nejnovější nejlepší přítel Francie podniká další zdravý tah v energetické politice. Neopouští sice metu uhlíkové neutrality, ale nově už se nebude stresovat nějakým pevně daným podílem tzv. obnovitelných zdrojů (OZE). Pohled na energetický mix převrací, místo aby vypočítávala podíl OZE, bude prý vypočítávat podíl „dekarbonizované“ energie, neboli jádru se nemá dávat zbytečně nízký strop. Takhle to počátkem měsíce řekl Macronův ministr hospodářství a financí Bruno Le Maire.

Fakticky zrušil slib zvýšit podíl OZE ve Francii do roku 2030 na 44 procent koncové spotřeby energie. Tyto národní závazky přijímaly členské státy Unie před pouhým rokem. Le Maire: „Cíle už nemohou být ve stylu: tady postavíme tolik větrníků a tam tolik fotovoltaiky“, to je „Evropa, jakou teď už nechceme.“ A platit pokuty Evropské komisi ho prý ani nenapadne.

Kde je tady Česká republika? Neuběhlo ani půl roku od chvíle, co si vláda pětikoalice schválila klimaticko-energetický plán. Tím plánem republiku odsoudila k absurdnímu cíli instalovat do roku 2030 pětkrát kolik větrníků a solárů, než kolik jich českou krajinu hyzdí dnes. Před měsícem pak vláda aktualizovala státní energetickou koncepci, v níž sice k roku 2050 (což konvenuje i s naším angažmá na jaderných summitech) zdvojnásobíme i podíl jaderné energie, ale kde se vezme elektřina, když bude nepříznivé počasí a OZE budou stát, když uhelné elektrárny mají být kolem roku 2030 vesměs zavřené – a když nové jaderné bloky ještě dávno nebudou stát?

Sázka na jádro je sázkou do příliš vzdálené budoucnosti. Premiér Fiala v Bruselu nasedá do vládního speciálu, jeho státnický zrak se upírá kamsi za horizont, a zatím mu doma řádí lobby OZE pod záštitou ministra životního prostředí z dvouprocentní strany lidové.