Zdá se, že syrskou armádu dělí jen krok od ovládnutí východního Aleppa. Česká občanská společnost, respektive její větší část, je tou představou zneklidněna. Už před třemi dny rozeslaly její špičky naléhavou výzvu českým politikům, aby se pokusili ze všech sil zabránit hrozícímu masakru civilního obyvatelstva ve městě (a obecně v Sýrii).

Mezi signatáři jsou ředitel Transparency International David Ondračka, ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, další bývalý velvyslanec Petr Kolář, europoslanec Jiří Pospíšil, režisérka Olga Sommerová a další. Na Jungmannově náměstí v Praze se včera v podvečer pořádalo shromáždění v podobném duchu – Svíčka pro Aleppo. Netřeba dodávat, že týmž směrem jde zpravodajství řady českých médií.

Naši aktivisté ve svém neklidu nejsou sami. Dva dny po Štědrém večeru se chystá z Berlína pěšky vyrazit pochod do Aleppa, zatím je na něj přihlášeno tři tisíce lidí. Tato dětská křížová výprava naší doby má naplánováno projít tzv. balkánskou trasu, po níž loni touto dobou proudily opačným směrem tisíce pěšáků do střední Evropy. Vypadá to všechno impozantně – jen není absolutně jisté, jestli ti lidé jsou natolik v obraze, aby byli ve stavu vysílat apely k ústavním činitelům a oslovovat veřejné mínění.

Žádat o zastavení bojů dnes znamená žádat o milost pro tzv. rebely v Aleppu, kteří leží na zemi a vládní vojska s Íránci a s Rusy se chystají dát jim poslední ránu. Ale kdo jsou ti rebelové, o tom se ve světových a jako ozvěnou českých médiích hlavního proudu většinou rozpačitě mlčí. Oficiální teorie obamovské Ameriky (nebo i Velké Británie) trvá na tom, že tu proti Asadovi svou linii zoufale drží především umírněná opozice na čele se Svobodnou syrskou armádou (FSA). Ale i do respektovaných médií čas od času pronikne radikálně odlišný výklad, totiž že v Aleppu už dávno dominují islámští fundamentalisté, bojovníci džihádu, teroristé, An-Nusra, tato syrská filiálka Al-Káidy.

To je rozpor, který by stálo za to vysvětlit. Válka v Sýrii má i svou informační rovinu, obě strany mohou lhát. V západních a našich médiích hlavního proudu je ale pozoruhodný naprostý nedostatek zvídavosti, snahy tu alternativní verzi o An-Nusře a spol. potvrdit nebo vyvrátit, roznést na kopytech. „Tato válka se vymyká i tím, že v povstaleckých enklávách neexistují žádní západní korespondenti – nepřežili by pozornost džihádistů – a tak lze předpokládat, že většina zpráv odsud přicházejících je povstalecká propaganda.“

Ale když i tak oficiózní a v zásadě „prorebelský“ list jako New York Times v reportáži z Aleppa jen tak mimochodem zmíní, že protiútok (na vládou kontrolované čtvrti) vedou An-Nusra bok po boku s FSA, dělá to dojem jakýchsi náhodných záblesků skutečnosti. Nikdo menší než Nassim Nicholas Taleb, autor Černé labuti, vyčítá velkým médiím v anglosaském světě, že papouškují radikálně-sunnitskou propagandu. Taleb před nedávnem působivě zpochybnil statistiky Asadových obětí, které velké noviny a televizní kanály mechanicky opakují po, jak píše, „P. R. firmách v New Yorku a v Londýně dotovaných ze saúdsko-katarských peněz“.

Podivností v oficiálním výkladu, jak jej i u nás šíří zástupci občanské společnosti, je víc.

Čeští politici si v otevřeném dopise přečtou, že Asad obyvatele Aleppa „hromadně vyvražďuje“, a nepřečtou si v něm, že i vysoký představitel OSN pro humanitární záležitosti Stephen O’Brien obvinil naopak tzv. rebely z toho, že to jsou oni, kdo civilistům brání odejít a používá je cynicky jako živé štíty. Denně, píše se v provolání našich aktivistů, prý dochází ke krvavým masakrům civilního obyvatelstva ve východním Aleppu a v příštích dnech hrozí největší masakr civilů od roku 1945.

Ale podle korespondenta Independentu Patricka Cockburna je civilních obětí zhruba stejně jako v iráckém Mosulu (Aleppo 300 za posledních čtrnáct dní, Mosul 600 za poslední měsíc; článek vyšel 5. prosince).

Když už jsme u toho srovnání: Írán, jehož účast na obléhání Aleppa signatáře českého otevřeného dopisu irituje, se podílí na obléhání v podstatě samých sil, tedy sunnitských džihádistů, v Mosulu – tady ovšem po boku iráckých vládních milicí a Američanů, nikoliv Rusů jako v Sýrii.

Pražská Svíčka pro Aleppo jednu ze svých minulých demonstrací pořádala před ruskou ambasádou. A tady je evidentně vysvětlení většího dílu motivace našich aktivistů – zastavit Brežněva, pardon, Putina, postavit se zase jednou na stranu Západu proti Kremlu.

Ale pozice Západu, respektive jeho směrodatné části, se co nevidět bude měnit, v Bílém domě od ledna Trump a v Elysejském paláci od června buď Francois Fillon, nebo nedej bože Marine Le Penová svou syrskou politiku zrevidují ve smyslu: Lepší Asad než Al-Káida, horší pokračující migrační krize v Evropě než ruský vliv v Sýrii. Pro naše osobnosti, aktivisty a publicisty, kteří na dění ve světě přikládají formičky z jiné éry, to bude náraz.