Kdo chce mít dnes pověstný klid na práci a velké obchody, má v Česku ideální podmínky. Strategické projekty se dají uzavírat bez jakéhokoliv veřejného zájmu. Média hlavního proudu zajímají čím dál míň. Zapadají v nich za pěnou dnů a různých bizarních událostí a výroků, které se vždycky snadno obhájí tím, že jsou zásadní pro budoucnost demokracie, občanské společnosti, politickou kulturu, případně to jsou klíčové symboly. Ti, kdo drží skutečnou ekonomickou a politickou moc, se musí smát, jak infantilní veřejná debata je. 

Příběh s neudělením řádu strýci ministra kultury Daniela Hermana plně zastínil velkou majetkovou rošádu v Energetickém a průmyslovém holdingu, dnes jedné z největších energetik ve střední Evropě. Hlavní mozek skupiny, Daniel Křetínský, odkoupil podíly dalších partnerů a ovládl EPH z 94 procent. Tím se stal se 123 miliardami korun druhým nejbohatším občanem České republiky – hned za Petrem Kellnerem. Víc než dvakrát bohatším, než je Andrej Babiš. To může mít dost podstatný vliv na vztahy na hraně politiky a ekonomiky.

Za disputací o servilním prohlášení čtyř nejvyšších ústavních figur vůči Číně a různými obchody Jaroslavem Tvrdíkem (u nás) vedené čínské společnosti CEFC zase zapadá podstatně důležitější obchod, v němž se Číňané chtějí angažovat. Na rozdíl od investic CEFC je to silně strategická jaderná energetika.

Vláda Bohuslava Sobotky za tři roky svého úřadování nerozhodla o žádné velké veřejné zakázce. S výjimkou mýta, jež se ministr dopravy Dan Ťok po dlouhé liknavosti rozhodl prodloužit firmě Kapsch bez výběrového řízení, což bude mít dohru antimonopolního úřadu, Evropské komise a možná i u policie. Tendr na dostavbu Temelína kabinet zrušil krátce po svém nástupu. Elektrárenská společnost ČEZ, která měla mít stavbu ve své režii, to odmítla udělat bez státní garance na provoz nových jaderných bloků. Stát tu garanci dát odmítl, protože by to Evropská unie považovala za nedovolenou veřejnou podporu.

A začalo se debatovat, co s výstavbou atomových zdrojů dál. Je zřejmé, že bez nějaké formy veřejné podpory nikdo stavět nebude, takže nezbývá moc možností, jak nové bloky postavit. Nejvíce diskutovanou variantou bylo ve chvíli odpískání Temelína vyvedení jaderných elektráren z ČEZ do speciální státní společnosti. Tím by padla debata o veřejné podpoře.

Sobotkova vláda chce ještě v první polovině příštího roku, tedy těsně před svým koncem rozhodnout o výstavbě nového jaderného bloku v Dukovanech. Bude to její největší obchod ve funkci. Ministerstvo průmyslu už vyzvalo vybrané adepty k předložení předběžných nabídek. Vedle Američanů, Rusů a Francouzů přibývají tentokrát ještě Číňané, Jihokorejci a Japonci. Posledně jmenovaní chtějí jít do tendru spolu s francouzskou Arevou.

Protože jsou to zatím sondážní nabídky a podmínky stavby jsou velmi vágní, rozjíždí se velká vlna lobbování a pokusů ušít si je na míru. Zvlášť když není jasná soutěžní laťka.

Je to pochopitelné. Investice do jaderných elektráren jsou při současné energetické politice Evropy značně nejistým byznysem a staví se jich minimum. Momentálně ve Velké Británii, Finsku a Maďarsku. Zakázky jsou velmi vzácné, takže ten, kdo je dává, má navrch a tahá za delší konec lana. S investorem je velmi často schopný se dohodnout, že bude nejen stavět, ale i projekt ze svého financovat. To je případ Rusů v Maďarsku a Francouzů s Číňany ve Velké Británii.

Je otázka, jak bude tu čistě teoretickou převahu při vyjednávání Dukovan schopná využít Sobotkova vláda. Zatím to vypadá, že ji přinejmenším někteří z investorů považují za slabého protivníka. Ministr průmyslu Jan Mládek přiznal, že kabinet je pod palbou na zadání velké zakázky bez výběrového řízení. „Tlak je velký, ale nesetkal jsem se s tím, že by to někdo chtěl takto černé na bílém jako Čína,“ potvrdil Mládek Hospodářským novinám, že čínská společnost China General Nuclear si o zakázku řekla hodně přímo. Nejspíš má po servilním prohlášení pocit, že je to dosažitelné. Sám premiér Sobotka ale přiznal, že podobně – byť sofistikovanějším stylem – tlačí i ostatní.

Tendr si zaslouží nejvyšší míru kritické pozornosti. Ovlivňování může mít dost brutální podobu. Při tendru na Temelín se i z jinak velmi důvěryhodných zdrojů šířily třeba spekulace, že vládu Petra Nečase shodily americké tajné služby, přesvědčené, že se tehdejší premiér mezi čtyřma očima na Temelíně dohodl s Vladimirem Putinem.