Merkelová a homosňatky. Obrat o 180 stupňů za jeden den
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Velkým tématem západní politiky před zhruba dvaceti lety bylo chameleonství levice, která musela uznat porážku v hospodářské politice a začala se přibližovat pravici, aniž by to výslovně přiznala – odtud krycí jména jako nový střed, třetí cesta. Odtud politici Clinton, Blair, Schröder. Řádově menší pozornosti se dostalo trendu, který přišel o něco později a v němž se zase naopak tradiční pravice začala přibližovat levici – nikoliv v ekonomických, nýbrž v civilizačních, tzv. mravních tématech: čím dál větší podvolení se kodexu politické korektnosti, potraty, eutanazie, takzvaný zákaz diskriminace, z něhož plyne nejfrekventovanější téma doby – práva a výsady pro homosexuály. Symbolicky vysoce důležitý je požadavek manželství pro stejnopohlavní páry, ale mívá i praktické dopady: v zemi, která ho uzákoní, se pak třeba s pomocí soudce lépe zdolává zákaz adopce dětí do homosexuálních domácností.
Teď „sňatek pro všechny“ zdolává jednu z posledních důležitých bašt v Evropě – Německo. Příběh má vysokou vypovídací hodnotu pro celý fenomén kapitulace konzervativců před tzv. duchem doby.
Kancléřka Angela Merkelová je nominálně „konzervativec“, vede jak známo stranu, která se jmenuje Křesťanskodemokratická unie (CDU). Z tradičně konzervativních kruhů německé společnosti je už léta slyšet kritika, že pod vedením Merkelové CDU zrudla a zezelenala. Jedním z posledních totemů, které kancléřka držela pro případ, že bude vhodné se nějak odlišit od pokrokových sil, byla opozice k uzákonění homosexuálních sňatků. CDU/CSU je poslední blok v německém parlamentu, který požadavek nemá v programu a dosud je formálně proti. Merkelová ale v pondělí odpor jménem své strany de facto zrušila. Pokrokové síly nepotřebovaly vést žádnou bitvu.
Impulz vzešel ze sociální demokracie, která přitom za křesťanskými demokraty zoufale zaostává. Po výměně volebního lídra na začátku roku sice SPD měla entuziastickou fázi a v jednu chvíli dotáhla CDU v průzkumech, dnes už je ale o 10 až 15 bodů vzadu. Nový předseda Martin Schulz se plynule proměnil ze supermana v politika druhé kategorie.
A tento Schulz o víkendu na stranickém sjezdu Merkelovou kvůli odporu vůči „sňatkům pro všechny“ napadl. SPD si dokonce souhlas s tímto bodem stanovila jako nepřekročitelnou podmínku pro uzavírání vládní koalice po volbách. Následovala v tomto směru Zelené a liberály, kteří si taktéž budoucnost Německa bez „zrovnoprávnění“ homosexuálů i na symbolické rovině neumějí představit.
K obratu v dlouhodobé pozici CDU stačil jeden den. Merkelová v pondělí večer na akci ženského časopisu Brigitte oznámila, že téma je vlastně otázkou svědomí jednotlivce, tedy že Unie svoje poslance napříště nebude zavazovat k jednotnému hlasování. To by vzhledem k existenci takzvaně pokrokového křídla v poslaneckém klubu znamenalo, že homosexuální sňatky mohou být prohlasovány okamžitě. Konzervativci vedou, aby se neřeklo, ústupový boj. Ale ten se vyčerpává v procedurální záležitosti – jestli sociální demokraté jako vládní partner mohou hlasovat s opozicí o zařazení návrhu na program schůze. „Konzervativci“ tu dávají najevo, že se zrušením biblické definice manželství jako svazku muže a ženy nemají zásadní problém, jen se jim to zrovna tento týden tak nějak nehodí.
V Německu homosňatky podporují tři čtvrtiny respondentů a předsedkyně konzervativní strany se nezajímá o nic jiného než jak téma, které by pro křesťanskou stranu mělo být zásadní, odminovat před volbami. Ale takových voleb ještě bude.
Už v roce 2005 kolínský kardinál Meisner CDU doporučil, aby ze svého názvu odstranila písmeno C. Slovenský konzervativec a bývalý ministr vnitra Vladimír Palko v pozoruhodné knize Lvi přicházejí (česky vyšla v roce 2015) konstatuje, že „Evropská lidová strana už není prostorem, v němž mohou křesťanské a konzervativní strany spolupracovat při zápase proti liberální revoluci“. Otázka je, kolik v převychované Evropě zůstalo lidí, kteří toto zúžení politické nabídky tak i pociťují.