Po posledním brazilském puči v roce 1964 se radikálně levicová aktivistka Dilma Rousseffová pustila do odboje proti vojenské diktatuře. V roce 2016 je ta samá žena socialistkou evropského střihu, která už přes pět let řídí největší latinskoamerickou zemi. A zoufale varuje národ, že se proti ní coby řádně zvolené hlavě státu chystá další puč. 

Je to však taková slovní kopaná, Kongres jen využívá ústavních možností odvolat ji z velitelského můstku. Vypadá to, že se neoblíbená politička zapálení olympijského ohně nad Rio de Janeirem ve funkci prezidentky nedočká.

Hlavou státu díky doporučení

Osmašedesátiletá Dilma, jak se jí v médiích i mezi lidmi podle latinskoamerického zvyku říká, se k moci dostala díky doporučení svého předchůdce. Charismatický Luiz Inácio Lula da Silva se tehdy po dvou mandátech loučil s prezidentským palácem, zahrnován celonárodní popularitou. Na koho by tehdy pokynul, ten by se stal jeho nástupcem. Ukázal na málo známou technokratku s image nudné profesorky matematiky. „Je jako já. Jen oblečená jako žena,“ podpořil ji. Díky požehnání volby s přehledem vyhrála, a v čele Brazílie tak poprvé stanula dáma.

Výtky jejích tehdy nepříliš početných odpůrců, kteří jí předhazovali radikálnost v mládí, na tom nic nezměnily. Jako studentka ekonomie ze středostavovské rodiny bulharského imigranta se totiž přidala k marxistické skupině Komando národního osvobození, která chtěla svrhnout brutální vojenský režim a nastolit diktaturu proletariátu. Nebyli to jen teoretici, uskutečnili i několik únosů, bankovních loupeží, ocitli se v přestřelkách s policií. Rousseffová sice měla vojenský výcvik, ale podle dostupných informací se těchto akcí přímo neúčastnila. Bojovníkům poskytovala zázemí nebo ukrývala zbraně. Revoluci měla i doma. Oba své manžely potkala mezi soudruhy z ilegality. Nyní je tato matka jedné dcery rozvedená. Po dvou letech odboje byla zatčena a při výsleších mučena elektrošoky, za což později dostala odškodnění. Vězení opustila po třech letech, ale nesměla studovat. Postupem času začala pracovat ve státních úřadech v Porto Alegre se zaměřením na energetiku.

Její politický vzestup je spojen s Lulou. Nejdříve si ji překvapivě vytáhl jako odbornici do čela ministerstva energetiky, kde se jí podařilo omezit do té doby časté výpadky elektřiny. V roce 2005 ji povýšil na šéfku svého kabinetu. V Česku bychom tuto funkci mohli překládat jako premiér, který moderuje jednání vlády a řeší rutinní problémy. Jako druhá nejmocnější osoba v zemi nechává prezidentovi čas na rozhodování o těch nejzásadnějších věcech, aniž by k sobě poutala pozornost. A protože všichni její případní konkurenti uvnitř Strany pracujících měli na sobě škraloup podezření z korupce, zatímco pracovité a rázné Dilmě se skandály vyhýbaly, stala se pro Lulu při hledání nástupce jasnou volbou.

Zázrak s ručením omezeným

V roce 2010 bylo nepochybné, že Strana pracujících u vesla zůstane. Lula se nestal superstar kvůli svému šedivému plnovousu, ale díky skvělým ekonomickým výsledkům. Země rostla pětiprocentními skoky díky vysokým cenám kovů i agrárních komodit, které především Čína hladově vykupovala. A tak si v Brazílii skoro ani nevšimli globální hospodářské krize.

Lula, který zdědil republiku hospodářsky stabilizovanou a s pevnou měnou, dokázal rozjet i domácí spotřebu. Díky řadě sociálních programů, kdy třeba chudé rodiny začaly dostávat přídavky na děti, pokud dohlédly na jejich pravidelnou školní docházku a očkování, se nebývalá hotovost dostala do rukou i těch nejbídnějších. Ti spustili nákupní horečku, která stát tlačila nahoru. Lula se rád chlubil, že vytáhl 40 milionů lidí z chudoby.

Na úspěších měla Dilma jako jeho pravá ruka nezpochybnitelný podíl, takže ve stejné politice pokračovala i po nástupu do nejvyššího úřadu koncem roku 2010 a dál rozšiřovala okruh lidí, kteří mohli nárokovat erární dávky. V březnu 2012 Brazílie přeskočila Velkou Británii na 6. místě žebříčku nejvýkonnějších globálních ekonomik. Jenže tím brazilský hospodářský zázrak skončil. Země nejdříve začala stagnovat a nyní už se dva roky topí v recesi. Ukázalo se, že hospodářství nelze dopovat výhradně spotřebou.

Celý dosavadní růst se projedl, aniž by se zlepšila tragická infrastruktura, bídná kvalita zdravotnictví či školství. Místo toho erár peníze investoval do dvanácti předražených stadionů pro fotbalové mistrovství, z nichž některé po závěrečném hvizdu nemají využití. Takové vyhazování peněz a korupce – plus náklady na sportoviště pro letní olympiádu v Rio de Janeiru pro rok 2016 – přivedly v červnu 2013 do ulic statisíce lidí. Po měsíci často i násilných protestů se situaci podařilo uklidnit, ale lid považovaný za optimistický opanovala blbá nálada. Nadšení z toho, že Brazílie hostí v rychlém sledu dvě největší události planety, přešlo v naštvanost.

Přesto se ve volbách na podzim 2014 Rousseffové podařilo mandát obhájit, byť to byl daleko těžší boj než o čtyři roky dříve. Prezidentka i její mentor totiž zmobilizovali voliče především na chudém severu.

Paragrafový puč

Zdálo se, že Dilma má to nejtěžší za sebou. Jenže to už se provalovala jména těch, kdo se zapletli do skandálu kolem státní ropné společnosti Petrobras. Vyšetřování ukázalo, že z účtu firmy zmizelo 3,5 miliardy na účet podnikatelů, kteří pro ni dělali předražené zakázky. Všimné dostávali i politici, kteří rozkrádání Petrobrasu dávali volný průchod.

Vyšetřovatel případu Sérgio Moro má za to, že v celé kauze nejde o selhání jednotlivců, nýbrž o systém vlády, kdy si Lula a jeho nástupkyně ve stranicky rozdrobeném parlamentu zajišťovali pomocí nekale získaných financí většinu nutnou pro klidné vládnutí. Moro dokonce poslal k Lulovu domu v šest hodin ráno uniformované policisty, aby ho teatrálně předvedli k výslechu. Rousseffová svému předchůdci, jemuž hrozilo stíhání, hodila laso imunity, když ho jmenovala svým premiérem.

Jenže to už do ulic chodí statisíce lidí, aby vyzvaly Dilmu k odchodu, zatímco protidemonstrace žádají opak. Prezidentce, která by měla vládnout až do konce roku 2018, život zkomplikovali koaliční spojenci. Ideologicky nevyhraněná Strana brazilského demokratického hnutí se připojila k opozičním zákonodárcům, kteří ji chtějí odvolat. Kvůli korupci to být nemůže, protože proti Rousseffové kromě spekulací a dedukcí neexistuje konkrétní obvinění. Důvodem odstranění tak má být dost vágně postavené podezření, že si manipulacemi s půjčkami od erárních bank snažila vylepšit statistiky hospodaření státu. Dolní sněmovna už k odvolání dala souhlas, čeká se, co počátkem května učiní Senát. Vypadá to, že Dilma nemá moc šancí, což podle průzkumů kvituje naprostá většina národa.

Rousseffová to má za puč provedený paragrafy místo zbraněmi, který vede její viceprezident Michel Temer ze Strany brazilského demokratického hnutí. Právě jemu i přes minimální popularitu u voličů spadne prezidentská šerpa do klína. Co na tom, že v jeho případě jsou obvinění z pobírání úplatků daleko konkrétnější než u Dilmy. Za možnost být na fotografiích u zapalování olympijského ohně v roli hlavního hostitele mu ten „převrat“ stojí.